Každá máma chce pro své dítě jen to nejlepší. Od plenek až po vydatnou stravu. Někdy mi však nad přemýšlením rodičů zůstává rozum stát. A to mluvím jen o té vydatné stavě.
Dodnes mám před očima dvě malé děti. Když jsem dělala v Německém hotelu zaměřeném na rodiny s dětmi, přijel tam mladý pár s malou holčičkou a klukem. Hned po příjezdu nám všem oznámili, že jsou veganská rodina. Jelikož stravování bylo formou bufetu, musela jim kuchyně připravovat speciální veganské pokrmy. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby nebylo těch dětí. Každý den stály u dětského bufetu plného kuřecích křidélek, boloňských špaget a brečely. Jejich matka je doslova tahala ke stolu a oni křičely, že žádnou brokolici už nechtějí, že chtějí křidélka nebo nugetky. Přišlo mi to, že se rodiče den před příjezdem rozhodli, že se stanou vegany a zatáhli do toho i své děti, kterým se to vůbec nelíbilo. Jinak by totiž nemohly vědět, jak taková křidélka chutnají.
Nemám nic proti veganům ani vegetariánům, ale myslím si, že malé děti by se měly rozhodnout samy, až vyrostou, jaký bude jejich životní styl.
Dalším extrémem byl syn jednoho známého. V sedmi letech vážil dvakrát tolik, co děti v jeho věku. Neustále se tláskal čokoládou, bonbóny nebo brambůrky. Rodiče mu hodně dopřávali a dávali všechno, na co měl malý Honzík chuť. Když jednou spořádal asi šest pytlíků gumových medvídků s bůhví čím, odvezla ho záchranka do nemocnice se silnými křečemi. Honzík měl namále. Vůbec se to nemuselo stát, kdyby rodiče své dítě trochu v tom jídle krotili.
Nejvíc, co mě však dostalo, byla nedávná návštěva jedné paní u nás v hotelu. Paní předem hotel informovala o své stravě. Žádný lepek, žádnou laktózu, žádné maso. Zeleninu a ovoce řádně umyté, když vařené ne moc ani málo. Informace o jídle zaplňovaly celý papír. Ten dostal každý z nás, abychom si ho pročetli a nic nezanedbali.
„Ona je nemocná?“ zeptal se kolega, když si pročítal informace.
„Ne. Těhotná.“ Zněla odpověď.
Chápu, že každá máma chce pro své dítě jen to nejlepší, ale nic se nemá přehánět…
