…aneb vtipkovat s policisty v zahraničí se někdy nevyplácí... Nedávno jsem vyprávěla historku o tom, jak jsme s manželem jeli na nákupy do Německa a zbytek dne strávili na policejní stanici...
Vytipovali si nás jako dealery marihuany. Dodnes nevím, co je k tomu vedlo. Jestli mé blonďaté vlasy, růžový outfit, manželova kšiltovka nebo naše brčálově zelené Polo. Poté, co se u cesty můj muž nevyčůral do kelímku (prostě se mu nechtělo), odvezli nás na stanici. Mezitím, co do něho lili litry vody, aby dostali alespoň kapku moči a udělali tak testy na přítomnost THC v krvi, já stála v tričku v zimě venku (musela jsem) a pozorovala dva dovedy, co mi rozebírali auto. „Kde máte tu marihuanu?“ ptali se pořád dokola a my lámavou němčinou také dokola odpovídali, že žádnou nemáme. Poté, co z manžela i po pěti litrech vody a dvou hodinách nevymáčkli ani kapku (můj muž se totiž před nikým, kdo na něho kouká, nevymočí), nám udělali testy z dlaní. Zklamaní, že nenašli nic nejenom v autě, ale i ve stěrech, nás po několika hodinách propustili na svobodu. Můj muž doma čůral celou noc a já dostala chřipku.
„To nic není,“ říká náš známý a začal vyprávět svůj příběh.
Jel do Německa do práce ve veselé náladě, když ho zastavila hlídka. Otevřel okénko, před kterém stáli ne v tak veselé náladě dva policajti.
„Řidičský průkaz, občanský průkaz, techničák a zelenou kartu,“ vyjmenoval za ně zvesela. Těch kontrol měl po letech každodenního ježdění tolik, že už dopředu věděl, co se bude dít. Ukáže své doklady, oni to zkontrolují a může jet dál.
Ani netušil, jak moc se mýlil.
„Ještě ne. Vypněte motor,“ poručil jeden z policajtů vážným nepříjemným hlasem. Druhý za ním stál a culil se.
„Ááá, to je jako v těch filmech. Hodný a zlý policajt. Který je z vás který?“ Smál se a zhasl motor.
„Pán je vtipný. Čemu vděčíme za takovou veselou náladu? Vystupte si.“ Poznamenal suše ten samý policajt.
„Jedu do práce,“ smál se.
„Převážíte nějaké drogy?“ Nesmál se policajt.
„Celou paletu,“ vtipkoval. Když však uviděl výrazy obličejů obou policajtů, smích ho přešel.
„Otevřete kufr!“
A tak otevřel kufr. Ten byl prázdný až na jeden detail. Vysypanou cestičku bílého prášku.
„Odstupte od vozidla a nehýbejte se!“ Rozkázal policajt a prášek chvilku žmoulal v prstech. Pak si k němu čuchnul.
„To už není moc vtipný, co? Můžete nám k tomu něco říct?“
„Co bych vám k tomu tak mohl říct? Koupil jsem pytel prášku na praní a ten měl nejspíš díru.“ Smál se nad tou komickou situací a pokračoval: „Vypadám snad jako nějaký dealer? To mi rovnou můžete zkontrolovat anál, jestli náhodou nepolykám kondomy s kokainem!“
„Vy v sobě převážíte drogy?“ ptal se udivený policajt. Známý svůj vtípek nepřeložil do němčiny přesně a tak si to po chvilce štrádoval na policejní stanici. Důkladnou kontrolu jeho otvorů snad ani nemusím popisovat…
