Vánoce jsou většinou označovány za svátky klidu a míru. O klidu a odpočinku si ale někteří mohou jen nechat zdát...A teď mluvím o nás – pracujících.
Ve zprávách každý rok o Vánocích dávají reportáže o policistech a doktorech, jak tráví Štědrý večer a svátky v práci. Osud totiž nehraje na žádné Vánoce. Respekt jim a klobouk dolů, o tom žádná. Nejenom o Vánocích, ale každý den v roce.
Ale nikdy se nikdo nezmíní o prodavačkách v obchodech, benzínkách a supermarketech. Byznys je byznys, jaké pak Vánoce, ne?
O řidičích kamionů, autobusů, vlaků, taxikářích, pilotech i letuškách,... i o nás, zaměstnancích v gastronomii i o všech, o kom jsem se, s omluvou nezmínila.
Miluji atmosféru Vánoc. Výzdobu, cukroví, pohádky, procházku na Štědrý den, smaženého kapra, co chutná v tento den tak nějak lépe, kubu, o kterém každý rok říkám, že si ho musíme udělat i jiný den (jiný den je vždy za rok). Miluji zahuhňat se do deky a lenošit, sledovat Popelku, která mě baví jen o Vánocích, stejně jako ostatní pohádky a filmy. Večer si sednout s rodinou k večeři, vzpomenout si na všechny, kdo tu s námi nemohou už být, zasmát se historce o prababičce, kterou rodiče každý rok odváželi do nemocnice s kostí v krku a přát si, abychom se zas za rok všichni ve zdraví sešli. Bohužel bejvávalo. Již šestým rokem trávím Vánoce v práci. Nejenom Vánoce, ale i většinu svátků.
Pamatuji si, jak jsem poprvé usedla ke stolu o pauze místo se svou rodinou s kolegy z práce a jedla německý salát s řízkem a probírala „strategii“ večera pro hosty, aby všechno klaplo jak mělo. Chtělo se mi brečet. Pak jsem si uvědomila, že jsme na tom všichni úplně stejně. Pro mě to byly první Vánoce v Německu, pro ostatní třeba už dvanácté za sebou v práci.
Hlavně jsem nechápala, kdo by chtěl Vánoce trávit v hotelu místo domova. Jedna paní mi řekla, že si přece nebudou doma dělat nepořádek. Tak vzala manžela a děti a jeli do hotelu. Logické? Pro mě naprosto neuvěřitelné. Jediné, co jsem chápala, byla jedna starší dáma, která žádnou rodinu neměla a nechtěla Vánoce trávit sama. Bohužel byla jediná.
Minulý rok jsme Vánoce zvládli na jedničku, hosté byli k nám tolerantní a tak jsme se i brzy dostali domů. Jelikož můj manžel pracuje se mnou, ani mi nevadilo, že jsme v práci, hlavně, že jsme byli spolu. Smůlu měl jen můj kolega, který měl „zavíračku“. Mohl jít klidně s námi domů, kdyby nebylo jedné opilé paní, která se rozhodla oslavit Štědrý večer po svém. S kámošem alkoholem. Manžel jí domlouval, ať už jde spát, že i barman chce jít domů za svou rodinou. Ona zavrávorala a pronesla:
„Proč bych si nemohla dát ještě jednu skleničku? VŽDYŤ JSOU PŘECE VÁNOCE...“
A na závěr jedna perlička, která vypadla nedávno od jednoho hosta. Němce.
On (naprosto vážně): „A slavíte v Čechách také Vánoce?“
My (nechápavě): ???
On: „No jestli také máte Vánoce?“
My: „Ne nemáme, to máte jenom Vy. V Německu!“
Chvilku se s odpovědí v hlavě pral, než pochopil tu ironii. A pak prohlásil, aby svůj blbý dotaz nějak obhájil, čím nám všem vytřel zrak:
„V Rusku slaví Vánoce taky v lednu!“
A jo, já zapomněla, Rusko je skoro Česko...:-))
Veselé Vánoce Vám všem moji milí přeji už dnes z důvodu posunutí Vánoc...
