Bohatství je zdrojem objektivity

Často se setkávám s v podstatě konzistentními názory levicově smýšlejících lidí, a to že bohatí lidé se snaží okrást ty chudší i o ty zbytky zdrojů, které jim zbyly. Bohatým jde většinou jen o naprosté podrobení střední třídy a nejspíše o vyhladovění a smrt chudých lidí a sami chtějí pro sebe to bohatství, které ony chudé vrstvy vlastní. Je to směšné? Samozřejmě.

Není to náhoda, že chudí lidé jsou vesměs lidé smýšlející levicově. Jde o to si uvědomit, jaké výhody z levicové vlády plynou. Ty jsou především v zajištění základních potřeb těm nejchudším. Bohatý člověk  ve většině případů levici volit nebude, protože on sám zajistit základní potřeby od někoho jiného nepotřebuje.

Je tady otázka, co je morální? Je morální krást? Či je morální krást v nějaké situaci? Je morální krást, pokud sami nemáme co jíst? Přijmutí těchto premis jistě přivede k bankrotu nejednoho pekaře, jelikož jeho pekárnu ihned vezmou útokem zástupy hladovějících lidí. Kde je pak právo pekaře na svou práci, na svůj majetek, či dokonce (pokud přijde o vše) i na své jídlo? Je pekař povinen zahynout hladem jen díky tomu, že si dovolil otevřít obchod, nabízející směnu základních potřeb za jiné statky?

Zásadní je pochopit, že morální zásady a samotné dodržování určitých morálních standardů je ve společnosti omezených zdrojů luxus, který si část lidí nemůže dovolit. Je to luxus, který jsou lidé stojící na prahu zajištění základních potřeb jistě ochotni obětovat.

Rozdíl mezi levičákem a pravičákem není ten, jestli je nebo není v takové situaci ochoten vzdát se morálních zásad za zajištění základních potřeb, ale v tom, jestli si uvědomuje morálnost či nemorálnost vlastního jednání. Levicově smýšlející lidé si totiž ve své zoufalé situaci většinou přizpůsobují morální standardy vlastním možnostem takovým standardům dostát. Jejich názory totiž přímo vzkvétají z jejich situace. Pravicovým člověkem se člověk nestane náhodou. Stane se jím většinou až v situaci, kdy nejsou ohroženy jaho základní potřeby.

Dovolil bych si volně parafrázovat lorda Harryho ze známe klasiky Oscara Wilda. A to, že neupřímný nazor je většinou objektivnější, než ten upřímný, jelikož v něm nejsou obsaženy osobní zájmy a emoce. Bohatí lidé jsou ve většině případů v oblastech morálnosti či nemorálnosti mnohem objektivnější, než chudí, jelikož se při utváření svých názorů nemusí setkávat s problémem vlastního přežití při aplikování oněch idejí.

Ať se to levicově smýšlejícím občanům líbí nebo ne, bohatí, tedy zajištění lidé jsou pravičáky ne proto, že by snad chtěli něco ukrást těm chudým (chudí stejně nic nemají) ale proto, že si zkrátka mohou dovolit ten luxus být v oblasti morálnosti aplikace určité ideje objektivnější. Nevadí mi, pokud se někdo prohlašuje za levičáka a hlása okrádání většiny za účelem naplnění vlastních potřeb. Vadí mi však, pokud takové jadnání označuje za morální.