Kdy Evropa vyhlásí bankrot?

I když slovo stání nemám rád, je třeba smířit se s objektivní realitou. Stát tu je, život otravuje a ještě dlouho otravovat bude. Mimo jiné regulace si vynucuje prostředek směny, jenž je každý na území daného státu pod pohrůžkou trestu nucen používat. Jedním takovým prostředkem směny je i Euro, momentálně v krizi kvůli nezodpovědným politikám vlád eurozóny. Snad jediným řešením, které současné europolitiky napadá, je to samé, co krizi způsobilo. Vytvořit ještě více dluhu a způsobit ješte více chybných strukturálních investic, než s tím předchozím.

Po České Republice je požadováno 90 miliard resp 3,5 miliard devizových rezerv v Eurech. Ministr financí Kalousek se vyjádřil ve smyslu, že nepůjčit mezinárodnímu měnovému fondu peníze by se rovnalo pasovat se do role letadlové lodě Ruska. To je nesmysl. Nepůjčit peníze se rovná stavět se do role doktora, který zakáže tlouštíkovi tučné jídlo. Tlouštík ho asi nebude mít rád, ale doktor bude mít svědomí čisté. Rusko s pomocí EU počítá a stavět Českou republiku do pozice nějakého ruskho satelitu je nesmyslně účelové. Českou Republiku nejspíše nebudou mít země přijímající a poskytující pomoc rády. Avšak jen do té doby, než všechny ty státy zbankrotují či jinak restrukturalizují svůj dluh.

Jediným způsobem, jak krizi vyřešit, je vyhlásit bankrot. Ne jednoho státu, ale celé měnové unie. Znárodnit krachující banky a jejich závazky emitovat, závazky vůči ostatním věřitelům (především investičním fondům, ze zákona de facto nucených investovat do státních dluhopisů) emitovat rovněž. Tomu se politici brání, ne však důvodů hodnotových, ale účelových. Politici hrají o čas, snaží se převést pohledávky ze soukromých rukou do rukou státních institucí. Každému je jasné, že současný dluh nikdy nikdo nesplatí, je však možné rizika přesunout na někoho jiného. Krach a znárodnění bank by nebyla žádná tragédie. A to ani z pohledu ideologického. Banky produkující vylobbovanou státní měnu nejsou vzorem kapitalismu, ale socialismu. A jejich zničení může trhu jen prospět. Soukromý subjekt operující na socialistickém hřišti je vždy jen velký tunel vlastnických práv neznámých lidí. Je potřeba si vážit podnikatelů, kteří tvoří zisk navzdory stáním regulacím a ne díky nim.

Bankrot a emisní záchrana úspor a vkladů by způsobila devalvaci měny, její znehodnocení v očích investorů. Jiná možnost však stejně není. K devalvaci dojde tak jako tak, otázka je kdy. Já jsem přesvědčen, že čím dříve k ní dojde, tím lepe pro celý evropský kontinent. Jakýkoliv dluh je vždy vykoupen budoucím poklesem příjmů. V případě inflačního řešení to bude znehodnocení úspor. V případě splácení dluhu by to bylo drastické zvýšení daní a omezení služeb, nejspíše ústící v revoluci a další posilování státní moci a končící tak jako tak devalvací měny znehodnocením úspor.  V hisotrii zbankrotovaly desítky států a tyto státy nejen že existují, ale i prosperují. Krátkodobá šoková emise Eura zbůsobí znehodnocení úspor milonů lidí, pokud však Euro přetrvá a další emise ať již státními či soukromými subjekty bude znemožněna, je šance že postupem času dojde k jejich revalvaci (za předpokladu že bude odstoupeno od pervezní představy o nutnosti 2% růstu spotřebitelských cen -> bankovnictví částečných rezerv bude postaveno mimo zákon).

Je otázka, co by mělo následovat. Liberalizace finančního trhu je nejspíše jen utopickou představou, proto se naskytují jen dvě možnosti. Centralizace rozpočtové politiky na úrovni EU s Eurem, či zničení Eura a převedení finanční odpovědnosti zpět na národní státy. Přikládním se k druhé variantě. Ne však proto, že bych v centralizaci jako takové spatřoval zlo, ale protože nevěřím, že je současná EU reformovatelná a dokáže se vymanit z vlivu sociální demokracie. Nevěřím, že ač by někdy byl evropský parlament skutečným zákonodárným orgánem, byl by někdy pravicovým. Evropa je příliš socialistická. Navíc čím vyšší je centralizace moci, tím větší mají korporace napojené na strany praktikující “sociální politiku” zájem tuto regulační politiku prohlubovat a ohýbat ve svůj prospěch.