Tenká je hranice mezi islámem a islamismem

Islám a islamismus není totéž. Teoreticky. Jedno můžeme chápat jako neutrální označení jedné víry, druhé jako jeho agresivní variantu. Kde však mezi nimi vede hranice?

Turecko by mělo být podle ústavy sekulární stát. Ale v době ramadánu zněly v muzeu Hagia Sofia verše Koránu, soudci přišli na to, že dvanáctiletá holčička už může uvědoměle kývnout na sex, turecké policistky mohou nosit šátek. Sekulární stát? Nebo eroze sekulárního státu?

Zeměpisně byl v Evropě přítomen od roku 711, kdy Arabové vstoupili na území budoucího Španělska. Tam také vznikl příklad obdivuhodného a plodné soužití muslimů, křesťanů a židů. Zatímco ve stejném století masakrovali křesťanští Frankové své pohanské saské bratry.

Historie přináší poučení, ale ne řešení. Agresivní islamismus parazituje na vytržených tezích islámu stejně, jako na vytržených tezích z Bible parazitovala středověká honba na čarodějnice. Tenká může být hranice i mezi křesťanem a křesťanským fanatikem.

Riziko, že s islámem přichází také islamismus je velké. Turecko je toho zjevným dokladem. Na první pohled moderní země, vojenský spojenec Západu, stát usilující dokonce o vstup do EU a hle! Rychle ztrácí sekulární ráz. Musíme se ptát, kam zamíří dědicové chalífátu zítra?

Je zjevná eroze sekulárního státu ohraničena příklonem k islámu, nebo k islamismu? Je hidžáb nebo burka projevem islámu, nebo už islamismu? Tolerance nesmí být projevem slabosti. Součástí integrace musí být také přijetí nové kultury. I za cenu ztráty části původní.