Co ve školách zůstane po současném chaosu?

„Školní vzdělávací programy a tématické plány jsou přesycené balastem,“ říká paní ředitelka Gottfriedová. Co vlastně říká? A co říká o sobě? A co neříká?

Jako by zapomněla, že za školní vzdělávací program své školy sama odpovídá. Opravdu museli tito věrozvěstové prozřít až díky koronaviru? Co jste, paní ředitelko, dosud udělala, aby VÁŠ vzdělávací program nebyl plný balastu? Nebo mluvíte jen o jiných?

A pokračuje: „za běžného stavu se příliš mnoho energie a času investovalo do věcí, které nejsou nosné a školu dělají nudnou a nezajímavou.“  Vida. A není ta nudná a nezajímavá škola VAŠE, paní ředitelko? Za běžného stavu? Nebo mluvíte jen o jiných?

Všechny nářky nad školními vzdělávacími programy se vrací jako bumerang. Je-li ŠVP přesycený, pak jsme si ho přesytili sami. Pod vedením ředitelů a pod dohledem České školní inspekce, která všechny školní vzdělávací programy už viděla, a teď mudruje.

Přesycené ŠVP a z nich vycházející tematické plány, jistě jste ty VAŠE četla a hodnotila, paní ředitelko, ale zůstanou přesycené, dokud bude v Česku vítězit klika testokratů, kteří věří na stokrát vážené prase. Jako by o deset minut delší vážení něco změnilo.

To testokraté totiž určují, co se bude měřit a vážit, kolik učiva bude potřeba na přijímačky nebo na maturitu a znovu na další přijímačky. Mnohé učivo často zůstává v oběhu ve školních a tematických plánech jen proto, abychom naše žáky těmito síty prostrkali dál.

A dokonce ani autorka článku si raději nevšimla, že ti „dobří učitelé“ – tak nadšení z příznivých dopadů koronakrize –  navrhují věci, které by „táta parťák“ s chutí likvidoval. Nechávat věci na doma? Sledovat Google Classroom? Nebo Meet?

To snad nejsou ošklivoušké domácí úkoly?