Vážený autore, asi každý by uvítal, kdyby si příslušné vzdělávací zařízení mohlo vybírat takové studenty, u kterých jsou nejlepší předpoklady nejen ke zvládnutí oboru, ale i pro budoucí uplatnění v praxi. Tento systém nás bohužel nutí dávat přednost těm, kteří umí nejlépe "číst, psát a počítat".

Má to ale jeden malý háček - značný převis nabídky studia nad poptávkou. V praxi se tak u většiny škol nedá hovořit o "výběru", protože prioritní je za každou cenu zaplnit školu a kvalitu zájemců tedy raději příliš nezkoumat. Navíc se obávám, že dokud budou převládat výkřiky o "právu" na vzdělání (bez ohledu na schopnosti), je systém přijímacích řízení zcela podružný.

V případě maturit mi pak chybí definice pojmu "maturita". Má to být certifikát potvrzující získání (a osvojení) určitých zákonem stanovených standardních znalostí v nejdůležitějších všeobecně vzdělávacích předmětech? Nebo jen doklad o tom, že držitel byl ve vyjmenovaných předmětech po určitou dobu vzděláván?

Současná obtížnost didaktických testů spíše nasvědčuje druhé možnosti. Znovu narážíme na velice hlasité výkřiky o jakémsi "právu" na maturitu pro 80 % populace a úplně nám (spíše politikům) uniká, že z maturitního vysvědčení se stal pouhý fetiš, který je ovšem reálně naprosto bezcenný.