Britské listy stále nechápou, nebo nechtějí pochopit

a stále znovu zpochybňují naše obavy. Například tím, že recyklují svá přirovnání dnešní uprchlické vlny k našim uprchlíkům z "komunistického ráje". S poslední variantou srovnání nesrovnatelného nedávno přispěchal  pomýlený Kartous.

Zavzpomínal na rok 89, kdy jsme po revoluci jako „zdivočelá masa“ vyrazili na Západ a kdy jsme „pro lidi ze západu byli chudáci ze socialistického bloku jen bizarními stvořeními, která se rozkoukávají z izolace v konzumním příšeří a slintají nad banalitami západního stylu života.“

Možná jsme byli i komičtí, možná jsme i kradli – ale nikdo se nemusel bát, že s sebou přineseme kulturu neslučitelnou se Západem, nebo dokonce nějaký náboženský fundamentalismus. Ani my jsme se takových věcí nebáli, když k nám přicházely a u nás se „rozplynuly“ třeba tisíce Vietnamců.  

Jenomže se současnou migrační vlnou přichází strach. Takový, jako jsme nikdy předtím nepocítili. A strach má samozřejmě velké oči. Ale to neopravňuje šířit slepotu. Kartous stále nechápe, že nejde o počet uprchlíků, kteří tu jsou, nebo k nám směřují. Ten strach předchází i uprchlíky, kteří nepřijdou.

Prý „Demagogové a populisté, kteří dnes surfují na vlně xenofobních nálad, by se měli modlit Allahu akbar za to, jakou příležitost probudit vnitřní nejistoty získali.“ Ale Britské listy surfují přece na téže vlně!  Jako by hasili oheň xenofobních nálad petrolejem nenávisti. Opět bez sebemenší špetky pochopení.