Včera jsem dostala dopis od knížepána

Místo adresy bylo Vážená paní, vážený pán, občané České republiky. Ani jsem to neotevřela, vím, co mi psal. Že by byl prima prezident.

Pak jsem viděla ve zprávách Berlusconiho a celé se mi to nějak propojilo v otázku:
Co my to vlastně řešíme ohledně image prezidenta?
Pořád přemýšlíme, jak by nesrozumitelný kníže Schwarzenberg nebo pokérovaný profesor Franz reprezentovali naši vlast. Ovšem podívejme se na reprezentaci ostatních států:

Německo – Angela Merkelová je legrační figurka. Její koláž pastelových sak a dámských piktogramů obletěla svět. Poté, co jsem ji shlédla, se paní Merkelové musím chechtat, kdykoliv ji vidím v televizi.

Francie – Zkuste říct Francouzovi, že jim vládl zamindrákovanej skrček s napoleonským komplexem, masírující si ego sňatkem s modelkou. Budou vám tvrdit, že neví, o čem mluvíte. Věřte mi, pracuju ve francouzské firmě :)

USA – Kapitola sama pro sebe. Dříve platilo „Krásnější vyhrává“. Tuto cestu zblokovali poslední dva Kenové. Bill Clinton si dovolil mít sexuální pud a Bush mladší vizuelně i duševně zapůsobil dojmem sice alfasamce, ale šimpanzího. Poslední volba prezidenta byla změna,občané zvolili politicky korektně. Jak ale trefně pravila jedna má přítelkyně, zmohli se jen na míšence, na čistokrevnýho černocha zatím nemají kuráž. 

Itálie – Berlusconi. Je třeba dalšího komentáře? Úchyl s replikou Putinovy postele, zvoucí davy modelek nikoli proto, aby zaplnily tu postel, ale aby tančily kolem stolu s rukama nad hlavou a zpívaly oslavné písně o skvělém Silviovi. Týpek, co na údajnou aféru s Lolitou reaguje nepřesvědčivou srdceryvnou story o tom, jak je to vnučka jeho staré přítelkyně (střih – záběr na platinovou playmate s tatranskými proporcemi) a pateticky čte v televizi národu přiblblou báseň, kterou ubohé stařence (babičce té platinové vnučenky) složil k narozeninám. Aktuálně nepravomocně odsouzen za daňový únik, též majitel vily, ve které běhal na ostro i Topolánek.

No a už vůbec nekomentuju různé Kim Čon Cokoliv, Fidely a jiné Castry, módemana Kaddáfího, Putina a jiné reprezentanty, pochopitelné často jen pro své vlastní poddané, a někdy ani pro ty ne.

Abych skončila, kde jsem začala: Co my to vlastně řešíme? Zmínila jsem knížete Schwarzenberga a profesora Franze. Ale ať už si vyberete Japonce, Potetovance, Spáče, Objímače stromů či kohokoliv jiného, hlavně se, prosím vás, nezatěžujte tím, jak bude vypadat před zbytkem planety. V tý partě exotů se hravě ztratí ;))