Vrcholová příprava na změnu času

Změna času je noční můra - teda na jaře, na podzim je to naopak požehnání. Letos mám to "štěstí", že se na ni můžu připravovat vpravdě olympijsky. Co to obnáší?

Tak v první řadě to chce trávit dovolenou s náruživým fotografem-krajinkářem. Ten vám hned z kraje vysvětlí, že nejlepší světlo je při svítání, tj. bratru v šest nula nula. Nastavíte tedy budíka na optimistických 4:45, abyste si před odjezdem stihli připravit do termosky ten čaj, co pak zapomenete a vypijete si ho z posledních sil po návratu z focení.

Jste-li nekonvenční jako já, zvolíte za tón budíku v mobilu kokrhání kohouta. Tento přirozený zvuk vás v naprosté tmě hotelového pokoje zaručeně katapultuje z postele jako středověký prak.

Následuje zamlžené navlékání nohavic na paže, rukávů na nohy, opravné oblékání, vaření onoho plonkového čaje, svlékání a přidávání vrstev při zjištění, že auto na parkovišti se pyšní dvoumilimetrovou námrazou, a finálním výkřikem "Na mejkap dlabu, zvěři je to fuk!".

Prvních deset minut v autě je potřeba ostentativně zívat a donutit řidiče-fotografa k zastávce na kafe na Benzině. Věřte mi, budete ho potřebovat vzhledem k následnému vývoji situace.

Po příjezdu do předem zvolené lokality totiž po výskoku z auta nejprve přimrznete k zemi. Poté, co se odloupnete, začnete instinktivně poskakovat a chvíli si nadáváte za zapomenutý čaj. To vás kapku zahřeje a probudí.

Jen co se adaptujete na nepřirozený čas a prostředí, obdržíte zprávu, že jste vstávali POZDĚ a je potřeba posunout se na výhodnější lokalitu a to tak, že sprintem s pokřikem "do kelu, do kelu".

Dobelháte se na místo M. Naleznete příhodný pařez, zapálíte si cigaretu a zjistíte, že se váš fotograf jako krab posouvá dál a dál. I začnete se neochotně posouvat s ním. Začnete také používat politicky nekorektní výrazy a počítat omrzliny.

A pak to přijde.

Obloha začne nenápadně růžovět, pak dramaticky rudnout, ze tmy se začnou vylupovat půvabné scenérie a ladné stíny, ptáci se rozezpívají a nakonec...

...nakonec se na obzoru vyhoupne slunce a začne vás božsky hladit svými paprsky. Sedíte na kopci, oči máte zavřené, koutky úst se vám bezděčně rozjedou směrem k uším a vy se hřejete jak ještěrka na kameni a doslova cítíte, jak se vám nabíjí baterky.

Stojí to za to, pokaždé. Obejmete svého fotografa, dáte mu pusu a poděkujete mu, že vás vláčel s sebou :)

A kromě toho je to skvělá příprava na změnu času. Do práce totiž vstávám v 6:20, po změně to tedy vychází na 5:20 a i to je oproti té bláznivé dovolené úlevná vidina. Navíc se odeberu do vyhřáté kanceláře, kde mi bude dopřáno doprobudit se přirozenou, nikoliv šokovou metodou. 

A teď mě omluvte, jdu spát. Zítra ráno nás to totiž čeká zas. Už se moc těším, merde!

Psáno na Pustevnách, 13.3. ve 21:53