Tyjo, Járo, a 40 dobrý, ne?

Víš, jsem stejnej ročník jako ty a letos mi taky bude 40. Zatím to sice nevypadá, že se to bude slavit na dvou kontinentech jako v tvým případě, ale snad se s tím nějak vyrovnám ;)

Vždycky, když tě vidím, ať už s hokejkou nebo civilně, mám z toho dobrej pocit. Náš ročník reprezentuješ důstojně, to je bez debat! Nehraješ si na machýrka, nepůsobíš jako dutá hlava. Prostě jsi dobrej. Na to, jaký bereš prachy, jsi pořád příjemně normální. Dík za to.

Prachy: Jo jo, leckdo ti je závidí, ale já na to mám díky stejnýmu věku dost jasnej názor: Když jsem já ráno coby žákyně základní školy horko těžko rozlepovala oči, abych se dostavila k výuce na osmou, tys makal na ledě. Když jsem v pyžamku koukala na Studio Kamarád, tys makal na ledě. Když jsem s nejlepší kamarádkou Lenkou Běličkovou bloumala po škole kolem rybníka a vymejšlela kraviny, tys makal na ledě. Zatímco já sedím pohodlně v křesílku s kočkou na klíně a píšu tenhle blog, ty makáš na ledě. A tak dál, a tak dál. Takže nepoměr našich příjmů mi přijde úplně spravedlivej – já bych s tebou neměnila, na to jsem odjakživa moc líná a proto oba máme, co si zasloužíme.

Protože jsme stejnej ročník, sleduju tě po očku už léta. Teda, hokeji rozumím jak koza petrželi, ale i takovýmu neznabohovi jako já nemůže uniknout, že jsi prostě třída. Co ale na mě dělá mnohem větší dojem, je fakt, že neznám nikoho, kdo by tě neměl rád nebo o tobě mluvil špatně. To jsou zase věci, na který věřím já.

Hele, sorry, že ti tykám, ale to víš, jsme stejně starý a možná jsi mě kdysi dávno zatahal za culík při školní prohlídce Národního muzea nebo jsme se vedle sebe tlačili v zoo u výběhu s tygrem, tak to beru neformálně. Přeju ti, ať se ti daří podle vlastních představ. Přeju ti, ať se ti vyhejbá bulvár a zranění. A ať jsi šťastnej a můžeš vždycky dělat, co tě baví. A stejně je to sranda: Ve věku, kdy jsem nosila ty culíky, jsem si říkala, že až mi bude 40, budu už STRAŠNĚ STARÁ. A ono to není tak děsný. U mě dobrý, co u tebe?

Víš, že mám taky jednu medaili? Bramborovou, za psaní! Jestli někdy přijedeš do Varů (třeba ukázat těm našim umělcům, jak se hraje pořádnej hokej), stav se – nastrouhám ji a udělám ti k těm tvým středečním čtyřicátinám dodatečně medailovej bramborák ;)