Slečno, chtěla byste vidět mou sbírku zkušeností?

Ne, to mi zatím ještě žádnej chlap neřekl, ale ruku na srdce, asi by to fungovalo líp, než ti motýli. Ovšem hmyzu zase můžu snadno kontrovat: "Co motýli, ale chcete vidět mou sbírku karetních zápisů?!"

Kromě sběru podbělu a starého papíru jsem se už od dětství věnovala i zájmovému sběratelství. Svého prvního Renoira jsem si pořídila... ne ne ne, právě že vůbec ne. Zásadně sbírám lapače prachu, které mají nulovou hodnotou pro každého kromě mě.

Jste-li z generace Husákových dětí, asi se sotva překotíte nazad z prohlášení, že jsem jako dítě sbírala obaly od něměckých čokolád. A samozřejmě plechovky od CocaColy, taky prázdné, protože i kdyby nic, tak mezi námi prvňáky se piksla od coly výborně hodila coby dar pro upevnění přátelství.

Tyto zápaďácké náboženské artefakty byly jednoho dne vytlačeny céčky. Díky babičce a její mafiánské síti kamarádek za (pod)pulty jsem dostávala céčka ke každé možné oslavné příležitosti. Měla jsem céčka na čáru, céčka na kšeftování a céčka repre. (Multikulturní vložka: Když jsem kdysi svému americkému muži vysvětlovala, že mi babička k narozeninám kupovala součástky na plastový závěs, smál se tomu asi tři dny.)

S nástupem puberty jsem začala sbírat plakáty z Bravíčka, tenkrát dovozového. Jedna čtyřstránka za dvě dvoustránky, ale Tina žere Depešáky, tak jestli máš jejich čtyřstránku, tak z ní klidně ty dvoustránky vymáčkneš tři, kámo.

Po dvacítce jsem založila jedinou sbírku, která mi vydržela dodnes: Sošky zvířátek. Nemám na ně žádnou vitrínu, kde bych je pravidelně oprašovala, ale rozlezli se mi po celém bytě, takže těžko u mě najít nějaký kus nábytku, ze kterýho by na vás nečučelo něco čtyřnohýho. Kočka to miluje a občas některého člena sbírky vyzve na souboj.

No a ve třiceti jsem začala sbírat ty karetní zápisy. To totiž bylo tak: Náš děda zapisoval karetní skóre zásadně na pytlíky od petržele nebo nepoužité volební lístky a vždycky k tomu dopsal nějakou srandičku. Jenže to pak hned vyhodil. Tak jsem mu koupila záznamovou knihu. Říkala jsem mu tenkrát: "Koukej to psát sem, ať na tebe mám nějakou památku!" A víte, že to tak opravdu funguje? Když se mi po zesnulém dědečkovi zasteskne, otevřu jeden z jeho karetních deníků a můžu na něj zavzpomínat s hodně širokým úsměvem :)

Několikrát za život jsem se pokoušela sbírat peníze. Nejen mince, ale i bankovky. Bohužel na to asi nemám talent, protože sbírat boty je prostě pro každou ženu přirozeností a tyto dvě aktivity se vzájemně vylučují.

No a co sbírám teď? Už dva roky mám novou vášeň: Sbírám náhradní díly na Ford Escort! Má sbírka obsahuje homokloub, pojistnou skříňku, přední nárazník, přední sklo, katalyzátor... no je toho už spousta a utěšeně se to rozrůstá, jak auto stárne.

Jak to tak vypadá, na svých sbírkách asi nezbohatnu a Národní muzeum o ně jednou asi taky stát nebude... Ale o to víc mě to baví! Momentálně to vypadá, že si budu moct do své kolekce pořídit nový přírustek: Brzdové destičky. Božíčku, to bude radosti... ;)