Šavlozubé koťátečko

Chystáte se pro zvířátko do útulku? Těšíte se na oddané plyšátko, vděčné za to, že jste mu připravili teplý domov a báječný osud? Tak bacha, ať nedopadnete jako já s Terezou. Ochočila si mě parádně...

Tereza je zatím neobjevený živočišný druh. Pracovní název je Stolní šavlozubá kočka. Až tyhle bestie živočicháři zmapujou, Terezu mi odejmou a umístí v zoo do pavilonu velmi nebezpečných šelem.

Když jsem si ji před pěti lety dovezla z útulku, bylo to asi půlroční kotě. Od začátku se zdála kapku nervní, takže když na každý můj pokus o pohlazení hystericky reagovala všemi drápy, říkala jsem si: "Kdo ví, co má za sebou. Třeba na ni byli lidi zlí, tak jí to bude chvíli trvat."

Ano. Vezměme si to po pořádku:

Terezce zřejmě ubližovali lidé. Ze začátku mi každou návštěvu zmasakrovala tak, že jsem lékárničku preventivně vytahovala při každém zazvonění zvonku. Ale můžou si za to sami - já je všechny varovala, ať do tý její boudičky nestrkají ruku!

Terince asi taky ošklivě ukřivdili psi. Ančí by mohla vyprávět. Nesčetněkrát jsem dorazila domů, kde jsem našla psa s ublíženým, žalobnickým výrazem, natrženým uchem a kočkou zlomyslně se kochající svým dílem z bezpečí horní police knihovny. Ale to nic, Ančí se nechá litovat tááák ráda...

Chudák Terka asi dostala za vyučenou i od rostlin. Kytky v květináčích už totiž preventivně zredukovala na třetinu jejich původní velikosti a vázu s pugéty od jisté doby umisťuju až někam pod strop. Vše zelené Tereza bere útokem s rozběhem, vnoří se do toho a řeže a řeže, až listí lítá. Největší kočičí nebezpečí ze všech kytek je ale ten bambus na okně. Kdykoliv mu vyroste pár lístečků, jde mu je Tereza oholit a není spokojená, dokud z vázy opět nečouhá pouze klacek. Dekoratérka jedna.

Rozhodně významnou negativní roli v ranném dětství mého šavlozubátka musel sehrát i nábytek. Nábytek je úhlavní nepřítel. Skáče se na něj po dlouhém číhání a náležitém broušení drápů, aby to stálo za to. Díky tomu můj gauč vypadá jak drhaný, vše proutěné dělá dojem, že jsem do toho půl dne kopala a některé nohy nábytku jsou ohlodané. Zřejmě pokus o narušení stability soupeře. Neměla jsem ji nechat koukat na to judo.

Totální nepřítel jsou ale ručníky. Co ty musely Tereze v mládí provést... Tereza na ně má jasnej postup: Strhat, vytahat nitě, zmuchlat, vymést s nimi celou podlahu a počůrat. Hnusný, hnusný ručníky! Smrt froté!

Ale Tereza má i přátele. Její nejlepší kámošky jsou pračka a klávesnice. Do pračky se uchyluje po každém úspěšném boji. Občas mám pocit, že se naučí zavírat za sebou dvířka. Někdy je problém dostat ji ven, což slouží jako dobrá výmluva pro odložení domácích prací.

Klávesnice je gaučík. Teri se ráda válela i po té staré placaté, ale tu ergonomickou si užívá, jak kdyby to bylo masážní lehátko. Občas se jí zdají sny, při kterých ze spaní ťuká packama do kláves, ale její zápisky nedávají smysl, tak je zatím nezveřejňuju.

Terinka je prostě šavlozubej dáreček. Paní v útulku jsem tehdy říkala: "Mám doma psa, tak bych potřebovala nějakou kurážnou kočenku, která se ho nebude bát." Zapomněla jsem ale tenkrát říct, že není žádoucí, aby se pes bál kočky. Případně, aby se VŠICHNI báli kočky...

Zní to všechno děsně, co? A je to pravda pravdoucí, a přesto bych ji nedala ani za milión. Stačí, aby moje kotěnka přihopkala, se zamilovaným výrazem se mi opřela čelíčkem o tvář a zavrněla, a už mě má omotanou kolem packy. Dokáže být tak líbezná a sladká, že jí člověk odpustí všechno. Teda, skoro všechno. Terezo, o tý včerejší inventuře v botníku si ještě promluvíme, jasný?! ;)