Přejeme hezký důchod, pane Papeži!

Dnes se děje něco nevídaného: Papež jde do penze! Podobné události mě vždycky donutí zamyslet se nad celým systémem katolické církve. A vždycky si můžu hlavu ukroutit...

Jste-li praktikující katolík chodící do kostela, raději dál nečtěte. Nehodlám tu kydat špínu na Ježíše, ale taky bych nerada ranila vaše city. Instituci zvané Církev totiž moc nerozumím a můj postoj vystihuje rčení jednoho mého kamaráda:
„V pána Boha věřím, ale ten jeho fanklub tady na Zemi moc nežeru.“

Považuju se za věřícího člověka. Otázka, ke kterému náboženství se hlásím, by mě ale přivedla do rozpaků. Má víra se vyznačuje spíš přesvědčením o vyšší morální autoritě, které se jednou budu zpovídat, a dodržováním morálních pravidel, která jsou vlastně pro většinu náboženství společná, a která můj dědeček uměl hezky shrnout jedním souvětím:
„Poctivě se živit a vědomě nikomu neubližovat.“

Možná je to tím, že jsem vyrostla v téhle době a téhle zemi, ale nemám potřebu utvrzovat svou víru rituály a básničkami pod taktovkou někoho v krásném rouchu. Nemám ji ani potřebu pojmenovat a zařadit. Můj Bůh je hodný a shovívavý. Ví, jak je příjemné pospat si v neděli ráno, takže do kostela mě nehoní, a nevadí mu, že neobdivuju ty bohaté pány ve Vatikánu, kteří z pohodlí svých přepychových komnat káží chudákům v Latinské Americe, co smí a co nesmí. Chápe, že mi to připadá jako rouhání.

Co se týče přímo Papa Ratzingera, nemám osobně problém s jeho členstvím v Hitlerjugend. On byl oddanej Hitlerjugend asi jako já Pionýrské organizaci SSM, jejíž rudý šátek jsem příležitostně nosila. Doba nedala jinak. Asi se ho prostě nikdo neptal a on měl nakonec možná štěstí, že neskončil na frontě, protože koncem války už lítaly po Německu se zbraněmi i děti. Dospělí bojovníci už tou dobou byli v Pánu.

Co mu ale nedokážu odpustit, je vývoj jeho kariéry. Když jsem si o panu Ratzingerovi něco zjišťovala, překvapilo mě, že tenhle hluboce konzervativní pán byl kdysi jedním z hlavních členů reformního křídla církve. Jenže pak mu přes cestu přeběhla kariéra, on obrátil o 180 stupňů a dokonce to dotáhl na šéfa Kongregace pro nauku víry, což není nic jiného, než novodobá Inkvizice. Dohlíží nad dodržováním doktríny a má na svědomí například exkomunikaci duchovních z rozvojových zemí, kteří rozdávali svým chudým věřícím kondomy na ochranu proti AIDS. Kongregace totiž v takových případech povolá duchovního na kobereček, důrazně mu vysvětlí, že to dělat nemá a má lidem vysvětlit, že nemají souložit, a pokud je dotyčný neposlechne, dostane padáka. To mi nepřipadá jako láska boží, ale jako buzerace někoho, kdo je totálně mimo realitu.

Je to jedna z věcí, která mi o církvi vzala část iluzí. Začalo mi to připomínat politiku. Velkolepé mítinky, zákulisní skandály, boj o moc a bohatství... Tím spíš mě ale Benedikt XVI. příjemně překvapil svou rezignací. V době, kdy každý lpí na moci a drží se svého postu jak klíště, je rebelantský odchod navzdory tradicím sympatický krok. BRAVO!

Nedokážu přijmout mezi sebe a Boha prostředníka, jehož jednání mi připadá nelogické a leckdy necitelné. Ale ráda bych poznala v životě alespoň jednoho člověka, který by mi řekl: "Církev přijímám i s jejími kroky bez výhrad a neobjedu se bez ní, protože..." Jeden jediný by stačil, abych pochopila.

Na závěr jeden fórek, a prosím, nezlobte se na mě za ty divný řeči - doufám, že jsem se nikoho nedotkla. Máte-li odlišný názor a pocit, že bych ho měla znát, velmi jej v diskusi uvítám :)

Papež zemře, octne se v nebi a u Nebeské brány praví s úsměvem svatému Petrovi:
„Pozdrav pán Bůh, svatý Petře, já jsem papež!“
„Ééé… kdo?“
„Papež, váš zástupce na Zemi.“
„Nezlobte se, o tom já nic nevim, já se dojdu zeptat šéfa, vydržte moment, jo?“
Svatý Petr přijde za Bohem a říká mu:
„Je tu nějakej týpek, říká si papež a prej je náš zástupce na Zemi. Říká vám to něco?“
Bůh vrtí zmateně hlavou a povídá: „Ne, ale řekni Ježíšovi, ať se na něj jde mrknout, třeba bude vědět…“
Ježíš si jde promluvit s papežem. Za čtvrt hodiny přijde k Bohu smíchy zlomenej v pase. „Pánové, to je neuvěřitelný, to budete koukat: Před dvěma tisíci lety jsem na Zemi založil takovej malej rybářskej spolek, a představte si, VONO TO JEŠTĚ FUNGUJE!“