Neruš, miláčku, vařím pečeni!

Je tu někdo, kdo nerad jí? Není… myslela jsem si to. Dnešní článek tedy nedoporučuji číst na lačno - je totiž o jednom velice nedietním lednovém odpoledni. Zapomeňte na sjezdovky, v kuchyni je nejlíp!

Netlemte se! Vaření pečeně je VÁŽNÁ VĚC!

Není nad to mít kamarádku, ve které se snoubí organizační talent s vášnivým požitkářstvím. Já takovou kamarádku mám, jmenuje se Štěpánka Bergerová a jednoho krásného dne založila občanské sdružení Prostor k životu, dle mého názoru za účelem průchodu své vášně. Zatím posledním počinem byl kurs přípravy stejků, konaný minulou sobotu. A protože Štěpánka zásadně nic nedělá napůl a nespokojí se s málem, proběhl kurs v Becher‘s Baru Grandhotelu Pupp pod vedením šéfkuchařky Vlaďky Příhodové a Tomáše Pfeffera, šéfa restaurantu Astoria Golf Resort Cihelny. Není nad správný kádr!

Jestli jsem měla nějaké pochybnosti o tom, zda má partička amatérů hrajících si na kuchaře co pohledávat v kuchyni, ve které se vaří pro filmové hvězdy, rychle je rozptýlila generální ředitelka hotelu Andrea Pfeffer-Ferklová, která nás přišla osobně přivítat. Její milý uvítací projev a vstřícný přístup obou mistrů kuchařského umění, kteří s námi trpělivě celou dobu hráli hru „100+1 otázka dokazující, že do vaší kuchyně skutečně nepatříme“, v nás brzy rozptýlil veškerý ostych a my se začali plést do všeho. Kupodivu to bylo vítáno – každý měl možnost zapojit se do vaření, ale i přístup „budu popíjet a dívat se“ byl v pořádku. Nádhera!

Nejprve jsme se skamarádili se surovinami. Pan Pfeffer nás začal seznamovat s masy. Při poslechu termínů jako kukuřičné kuřátko, jehněčí, telecí či selecí má sentimentální duše viděla v duchu všechny ty malé roztomilé plyšáky, jak běhají po zelených pláních a za nimi se zákeřně krade řezník s kudlou. V momentě, kdy maso přistálo na pánvi a začalo vonět, šel sentiment stranou. Masožravec ve mně převzal otěže!

Můj osobní přínos kursu na sebe nenechal dlouho čekat. Chvíli poté, co nám šéfkuchařka Vlaďka (která mě, mimochodem, zmátla prohlášením, že v této kuchyni působí už dvacet let, což bylo v prudkém kontrastu s jejím vzhledem atraktivní třicátnice) prozradila, že za normálních okolností sklo přes práh kuchyně nesmí, jsem názorně předvedla PROČ sražením sklenky na zem. Upozornění, že si máme dát pozor na nože, protože jsou o ligu ostřejší, než ty, co máme doma, jsem naštěstí v praxi nedemonstrovala.

Maso, sýry, ryby, krevety, zelenina, ovoce, omáčky, dipy... na co si vzpomenete, to se tam dříve či později objevilo. Zlepšováky, zjednodušováky, neuvěřitelné kombinace, triky a recepty na zahradní vaření způsobily, že jsme začali přemýšlet, jak urychlit nástup grilovací sezóny v našich zeměpisných šířkách. Mimochodem, dát si před začátkem kursu talíř výživného vývaru se ukázalo jako rozhodnutí za tři bludišťáky, protože se dobré čtyři hodiny jen vařilo, vonělo a kručelo, než se začalo jíst. Utrpení nás všech však bylo tlumeno nevysychajícím přísunem vín. Někteří z nás dokazovali, že hlad je převlečená žízeň, tak názorně, že začali chodit ča ča krokem. Naštěstí co jsme si navařili, museli jsme si sníst, proto jsme domů odcházeli všichni střízliví jak andílci. A přežraní jak prasátka!

Ale dost řečí, vemte do pravé ruky myš, do levé jitrnici a zbytek dopoví fotky, když na ně najedete myší: