My máme maso. Ó, my se máme!

Dnes budu vařit guláš s pejskem a kočičkou. Klídek - normálně z hovězího, ne z pejska a kočičky! Ačkoliv okometricky by se to mohlo jevit jinak, protože se sami neustále cpou do hrnců...

Chystám si maso a cibuli. Cibuli krájím jako první, ale kočka už o masu ví a jde po něm. Zatím po dobrém - předstírá, že nestojí na lince a nežebrá, ale moc jí to nejde. Díky kočičím kejklím má pes dojem, že by se měl přidat a taky něco urvat. Dávám kočce čichnout k čerstvě oloupané cibuli, což ji zcela znechucenou zahání. Pes vidí, jak kočka vyhodnotila situaci, spoléhá na její úsudek a odchází též.

Kočce trvá návrat na linku asi pět sekund. Ví své – ta cibule byla jen trapný pokus o úskok. Krájím cibuli, oči mi slzí, což opět přilákalo psa, který jde zjistit, co se mi stalo, a s tázavým lítostivým výrazem se mi motá pod nohama. Kočce je fuk, že slzím, její prioritou je i nadále flákota. Pokouším se ji svrhnout z linky, přičemž díky očím plným slz padám přes lítostivého psa. Ještě, že jsem odložila tu kudlu...

Cibule je v hrnci, přišel čas nakrájet maso. Kočka mi dělá osmičky kolem nohou takovou rychlostí, že mám pocit, jako bych si obula bufy. Pes nereflektuje na mé „To by ti nechutnalo, Ančí“, dostává tedy kousek hovězího, který okamžitě vyplivuje přímo kočce mezi packy. Už to tady bylo mockrát, kočka ví a jde svému štěstí naproti.

Jde do tuhého, kočka je opět na lince. Stále častěji a odvážněji se mi téměř pod nožem zjevuje bílá pacička. Shazování kočky z linky připomíná dribling, protože kočka se vrací stejnou rychlostí zpátky. Abych zabránila dalšímu pádu přes psa, odvádím ho preventivně do pelechu. Při návratu zjišťuju ztrátu několika kousků hovězího – kočka vyhrála první kolo.

Konečně je všechno maso v hrnci. Kočka okamžitě ztrácí zájem a odchází. Nastupuje pes. Zaujímá pozici pod sporákem a hlídá hrnec. Chvílemi u toho zpívá svou oblíbenou dumku „Proč se to musí vařit tak dlóóóuho?“. Pokud s ním neprozřetelně navážu oční kontakt, natáhne krk a hlavu ve směru hrnce, tklivě na mě pohlédne a udělá tichounké „Úúú – ú...“ V překladu to znamená "Já myslim, že už je to hotový..." Při každém zamíchání má pohotovost, při každém ochutnávání záchvat amoku.

Guláš je hotov. Nabírám první porci. Pes se asi roztrojil, protože je všude, kam se podívám. Kočka je zcela zaujata odrazem slunce z mobilu na stolku, pes na ni nechápavě kouká a ťuká si packou na čelo, jak může někdo vyměnit okamžik O za prasátko. Pak si sedá tak, abych ho nemohla nevidět, a pokouší se o hypnózu.

Dojídám. Pes dostává tradičně poslední sousto z mého talíře. V tu ránu mám za krkem kočku s mlsným výrazem. Už jí to taky došlo. Nic, číčo, ty už máš vybráno!

Odnáším nádobí a jdu si dát šlofíka. Kočka se věnuje prasátku. Pes opět odchází pod sporák hlídat hrnec a zpívat. Než se to všechno sní, čeká ho ještě dlouhá šichta... ;)