Je čas oprášit talismany!

To máme: Škapulíř, podkova, zaječí pacička, kočičí pacička, čtyřlístek, desetník... Moje sbírka amuletů vypadá komplet, pátek 13. může nastat. Jsem totiž pekelně pověrčivá. (Ale jinak normální...)

Je to tak. Pověrčivost mě stíhala už od dětství. Dnes už to dávno není, co bejvalo – dokážu šlápnout na kanál, aniž bych z toho byla celej den paranoidní, při průjezdu pohřebního vozu už nepoplivu půl ulice a oblečení jsem dávno přestala dělit na to, co mi nosí štěstí a to, co nosí smůlu. Už mám jen to, co nosí štěstí. Smolný kousky rovnou vyhazuju!

Když mi bylo asi 20, dostal můj boj s pověrčivostí takovou ránu, že mě to vrátilo na úroveň bázlivého pohana, třesoucího se před bleskem. Jednoho pátku třináctého mě kamarád vyzval k tanci. Já, pamětliva všech strašlivých nebezpečenství, která na mě v tento den venku jistě zákeřně číhají, odmítla jsem se odebrat na diskotéku dřív, než o půlnoci. Kámoš se mnou tedy trpělivě seděl doma a skládali jsme puzzle, abychom ukrátili chvíli. V půl dvanácté už to můj taneční sparring partner nevydržel a houkl: „No tak TEĎ už snad můžem vyrazit, né?!“ Svolila jsem, poobjímala a olíbala se s maminkou a babičkou, protože co kdybych se už nevrátila, a na třesoucích se nohách jsem odešla do šantánu. Došla jsem tam ve zdraví. Ale babička měla pět minut před půlnocí infarkt. Ještě že tam byla máma.

No uznejte.

Takže ačkoliv jsem se už zbavila všech stupňů pověrčivosti, počínaje „Nešlapte na čáry, budete jíst komáry“ až po divoké změny tras díky černým kočkám na cestě, pátek třináctýho mi zůstal. Já vím, já vím, je to dětinský a fakta o tom, jak a proč to takhle s tím černým pátkem je, mám nastudovaná. Ale stejně s tím nic nenadělám. Proto budu zejtra v klidu, nebudu se nervovat a nevystrčím nos. Budu mít totiž dovolenou. Pan ředitel s tím počítá – mám ji každej pátek třináctýho. Jednou jsme to zkusili porušit, ale ruce se mi klepaly tak, že při uchopení dózy s kávou jsem vydávala zvuky jak chřestýš, nehledě na to, že mi úplně vypnula hlava a já se nehodila na nic náročnějšího, než překládání papírů z jedný hromádky na druhou. Takže bezpečnostní volno to jistí.

Přeju vám pátek třináctého plný šťastných zážitků. Budu se za vás za všechny modlit v bezpečí svého domova. Ale tu zaječí pacičku si stejně radši vemte s sebou - jeden nikdy neví ;))