Jaktože nejsem lesbička?

To je nespravedlný, mám k tomu přeci všechny rozumný předpoklady! Uznejte sami, jestli TOHLE není jasný osudový předurčení:

Vyrůstala jsem sama s maminkou, ovšem za hojné účasti babičky, která s námi bydlela. Tři ženský v chalupě. Babička byla vdova, maminka se nevdala a žádný náhradní tatínek s námi nikdy nežil. Sexuální výchovu jsem absolvovala, ale na dotaz, kde mám tatínka, jsem dostala odpověď „Nemáš“ a jako dítěti mi přišla normální. Děti ve školce sice podnikly pokus zkoumat mou absenci otce, koneckonců v sedmdesátých letech odmítnout uvést mužského ploditele v rodném listě byl dost husarskej kousek, ale to jsem zvládla levou zadní, protože v pěti letech můžete bodovat i odpovědí „Tátu sice nemám, ale k vánocům dostanu kočárek a Lego.“ Žádné další nájezdy už se pak nikdy nekonaly a nakonec mi to ani nikdo nikdy nedal pořádně sežrat. Není to divný...?

Soudružky v jeslích i ve školce byly jako na potvoru taky samý ženský, i ve škole to byla samá učitelka, dokonce vychovatelka v družině byla ženská, taky paní, co vydávala obědy, a jako vrchol všeho: Tělocvikářka! Na střední jsem si nepolepšila – bachařky na intru samý ženský a třídní učitel homosexuál.

Prostě až do svých dobrých sedmnácti jsem se pohybovala jen mezi samými ženami, „chlapy“ jsem znala jen ve svým věku a doma jsem na testosteron taky nenarazila, jak byl rok dlouhej.

Přesto nejsem lesba. Je to vůbec normální?! Vždyť jsem prodělala všechno, čím by prošly ty odložené děti nezodpovědných českých rádobyrodičů, kdybychom je svěřili homosexuálním párům! S muži vycházím příkladně, ženské zbraně ovládám, heterosex mě baví a flirt s muži považuju za jednu z nejlepších neškodných kratochvílí...

Něco je špatně. Protože v žádném případě nehodlám zpochybňovat moudrou teorii těch, kteří jsou přesvědčení, že dva jedinci téhož pohlaví by uspokojivě sexuálně ani jinak dítě vychovat nezvládli, beru vinu na sebe a uznávám, že jsem zřejmě hříčka přírody. Takovejch ženskejch v dětství a žádná touha po nich... Připadám si skoro ošizená. Předpokládám, že to bude tím zhoubným vlivem heterosexuálních pohádek, co jsem v dětství shlédla. Zatracený Kavčí hory, narušily mi homosexuální kontinuitu!

Mimochodem, mohl by mi někdo osvětlit ještě jednu takovou věc, který nerozumím? Jak v zemi, kde každýho prvního máje pochodujou Prahou z jedný strany hajlující náckové, z druhý potetovaní zelenovlasí anarchisti a ve středu to jistí policajti, aby se nám radikálové vzájemně nepozabíjeli, může někoho pohoršit pár barevnejch hopsalů? Přitom ti prvomájoví taky brzdí dopravu a kazí mládež! Znamená to, že si těchhle lidí víc vážíme a měli bychom je raději za sousedy, než teplého zubního lékaře? No, jestli já nejsem lesba, už je možný všechno a docela bych tomu i věřila ;)))