Tři králové

Není leden a přesto jsem si pro nadpis tohoto článku dovolil vypůjčit název tohoto svátku. Chci totiž za sebe a tímto způsobem vyjádřit čest památce třem králům. Tedy třem před pár dny zemřelým českým hokejistům, všem jejich spoluhráčům i dalším členům týmu Jaroslavle.

Zpráva o jejich úmrtí mne zastihla na dovolené v Chorvatsku. V této krásné zemi jsem byl po druhé v životě, poprvé jsem tam byl v první polovině září roku 2001, kdy nás tam všechny šokovala zpráva o teroristických útocích z USA.

V onu středu 7.9. jsem měl zrovna naplánovanou prohlídku Trogiru. Velmi krásné město, tamní historické památky jsou velmi cenné, zdejší obyvatelé velmi příjemní, procházka po kolonádě či snad široké hrázi je přímo okouzlující. Pokud někdy budete mít cestu do Dalmácie, vřele doporučuji toto město k návštěvě.

Přes všechny tato pozitiva jsem si celý výlet ale neužil, právě "díky" té velmi smutné zprávě. Sport mám rád v aktivní i pasivní podobě, poměrně dost prožívám boje našich reprezentantů v různých sportech či disciplínách. Samozřejmě jsem Jana Marka, Karla Rachůnka či Josefa Vašíčka osobně neznal. Přesto mne jejich velmi předčasný odchod zasáhl víc, než bych si byl před minulou středou připustil. Čím to? Nevím, snad to bude tou televizní bednou, jejímž prostřednictvím sdílíme osudy a boje našich (nejen) hokejových reprezentantů. Svým způsobem pak můžeme nabýt pocitu, že vlastně ženy a v tomto případě muže "se lvíčkem na prsou" známe, že jsou něco jako naši dobří osobní přátelé. Jejich osudy jsou nám pak možná bližší a více je s nimi prožíváme.

Přesto nebo možná právě proto bych chtěl na tomto místě všem našim reprezentantům poděkovat za to, že reprezentují naší vlast, kterou i přes mnoho nedostatků považuji za krásnou zemi s mnoha dobrými lidmi. Přinášíte (asi nejen) mně spoustu nervů, ale především spoustu radosti. Ale ať je to jak je to, okamžiky jako "přepište dějiny, Česká republika vyhrála zimní olympijské hry v ledním hokeji" nebo "rachna kachna, to to letělo" a mnoho dalších za to stojí a když pak zní česká hymna, tak je to prostě paráda.

A závěrem toto. Chlapi, byli jste skvělí hokejisté, přinesli jste všem fandům hokeje v ČR mnoho radosti. A jsem přesvědčen o tom, že jste byli výteční i po té čistě lidské stránce. Jen škoda, že jste museli odejít tak brzy. Každopádně před vámi smekám a říkám ČEST VAŠÍ PAMÁTCE. Všem pozůstalým pochopitelně tímto vyjadřuji upřímnou soustrast.