Ti vysoce postavení

Tak vám nevím, jsem zmatený. Za komunismu se prý říkávalo, že jsou si všichni rovní a neoficiálně se dodávalo, že někteří jsou si rovnější. Ironii tohoto dovětku jsem pochopil již dávno a ať o ní přemýšlím sebevíc, zdá se mi, že se dokonale hodí i pro dnešní dobu. Jakási vrstva privilegovaných tu mezi námi je ... politici, kmotři, lobisti. Jak se dají poznat? Většinou jsou hezky oblečení, jezdí v pěkných autech, chutná jim formální (politici) i neformální (kmotři, lobisté) moc, hodně jim chutnají veřejné finanční prostředky, na všechno mají odpověď a na nás, plebejskou většinu, kašlou.

Arogance a výmluvy těchto lidí mne dohání k bezradnosti a naštvanosti. Je mi na zvracení z Vondry, Kalouska, Langera, Topolánka, Béma, Janouška, Dlouhého, Bárty, Sobotky a dalších. Už se ani nesnažím sledovat zprávy a kauzy těhle osob, protože už se tomu člověk ani nemůže smát a ani brečet. Posuďte sami:

- Vondra měl na starost české předsednictví EU, uteklo mu pár stovek milionů Kč a dnes je ministrem obrany,

- telefonisté Bém a Janoušek,

- Bárta "and his melody boys and girls", kteří si vzájemně nahrávali snad i svá uprdnutí,

- Sobotka a byt z poslaneckých náhrad,

- pravičák Kalousek, který chtěl v dobách nedávno minulých jít do vlády i s KSČM,

a mohl bych jistě dále pokračovat.

Osobně už nemám chuť to politické divadýlko sledovat. Před několika lety útočila na naše tehdejší vedoucí politiky výzva "Děkujeme, odejděte" a já mám pocit, že ta dnešní sebranka by si zasloužila o řády drsnější výzvu. Třeba "Seberte se a jděte do pr..le". Mravokárci nechť mi prominou vulgaritu, ale jinak to vyjádřit nejde.