Ruský medvěd se ozval a Západ čučí jak vyoraná myš

Na téma současného krizového stavu na Ukrajině jsem již dva články napsal, a proto se vynasnažím, abych se neopakoval. Jak vše začalo a jak se vše nyní vyvíjí asi vidí každý z nás. Optika náhledu může být různá, ale pro mne osobně z toho plyne jeden fakt. Západ, lépe řečeno Evropská unie, začal něco, co nemá sílu dokončit.

Ukrajina je sice samostatnou zemí, ale přiznejme si, že vnitřně zemí velmi, velmi rozdělenou a to z mnoha hledisek. Přičemž minimálně východní polovina Ukrajiny má extrémně silnou vazbu na Rusko. Z tohoto pohledu nechápu, co očekávali politici zemí Evropské unie a nejrůznější eurobyrokraté, když chtěli přesvědčit představitele Ukrajiny k podpisu dohody s EU a posléze podporovali protesty proti politickému establishmentu Ukrajiny. Možná, že s jídlem roste chuť a mohlo to vypadat tak, že když se členy EU a NATO staly pobaltské státy, tak že to půjde i s Ukrajinou a Rusko si nechá i nyní vše líbit. Nic proti Litvě, Estonsku a Lotyšsku, ale Ukrajina je pro Rusko zjevně daleko významnějším partnerem.

EU svojí snahou o přidružení Ukrajiny zjevně překročila, či lépe řečeno neodhadla své možnosti a zasáhla až moc do sféry vlivu Ruska. A Rusko zareagovalo. O něco později, možná kvůli klidnému průběhu OH v Soči a možná ostřeji, než si byl Západ ochoten vůbec připustit. Ruská reakce se neodehrává na úrovni diplomatických nót, ale odehrává se prostřednictvím ukázky síly. A Západ je nyní ve své nepřipravenosti zcela vysvlečen do naha. Politici se předhánějí v různě silných prohlášeních o nutnosti udržet územní celistvost Ukrajiny, o možných sankcích vůči Rusku. Samotné řeči a ani hrozba sankcí žádný konflikt nevyřeší a na Rusko zcela jistě platit nebudou, tím spíše, že Rusové mohou na jakékoliv ekonomické sankce odpovědět docela nepříjemně skrze ropu a zemní plyn. A o tom, že by "bu bu bu" politiků západních států jakkoliv změnilo faktický stav na Ukrajině, tedy konkrétně na Krymu, o tom vůbec nemůže být řeč.

Nejsem podporovatelem Ruska či konkrétně ruského prezidenta. Ale jejich kroky mi přijdou vzhledem k vývoji situace jako očekávatelné. Nechci Rusko ani jednoznačně kritizovat, protože jedná tak, jak by v jeho případě jednala každá velmoc, která by seznala, že její zájmy a bezpečnost jsou v ohrožení. Vzpomeňte, jak zareagovali Američané, když zjistili, že tehdejší SSSR na Kubě montuje odpalovací rampy pro rakety ... blokáda Kuby, na kterou přímo nezaútočili, možná jen proto, že protivníkem byl SSSR a následná válka by byla celosvětová (i tak tehdy svět stál několik dní na jejím prahu).

Z celé situace by mělo plynout jedno velmi důležité ponaučení pro politiky a pro nás všechny. Nesmýšlíme všichni stejně a nemáme stejné hodnoty. To, co pro nás může být lákavé, může být pro Rusy nepřijatelné. Západ by proto neměl exportovat své vidění světa do teritorií, která jsou přeci jen civilizačně odlišná a kde se mohou velmi tvrdě střetnout se zájmy a viděním světa jiných. Západní státy dostávají o tomto pochopitelném rozdělení světa mnoho lekcí a je jen s podivem a nanejvýš nebezpečné, že toto poznání jakoby nechtěli vidět a respektovat vedoucí političtí představitelé.

Mimo jiné, také vnímáte to, že si ruský prezident telefonuje s německou kancléřkou? Že nevolá s Barossem nebo Rompuyem co by představiteli EU. Lecos to svědčí o tom, jak vážně berou mocenská centra Evropskou unii v momentě krizí jako sobě rovného partnera.