Rodina už asi není základ státu

Dnes jsem četl na idnes.cz článek o možnosti žen podstoupit umělé oplodnění bez souhlasu partnera, resp. tedy shrnutí argumentů pro a proti takovému nápadu.

Přiznávám, že jako opařený jsem z faktu, že někdo něco takového navrhne a že i paní ministryně něco takového podporuje, navíc vycházejíc, podle mého názoru, z naprosto špatných argumentů.

Naprosto respektuji touhu žen po dítěti a naprosto respektuji, pokud k otěhotnění dojde za pomoci lékařské vědy. Ostatně i já s mojí paní jsme tuto proceduru podstoupili, ale bohužel muselo být těhotenství ukončeno. Naštěstí se v našem případě ukázalo to co možná v mnoha jiných případech, že po té, co jsme na to přestali tak usilovně myslet a snažit se a nechali tomu volný průběh, tak vše přišlo "normální" cestou a nyní máme dvě krásné děti, které jsou pro mne vším. Ale to trochu odbíhám od tématu.

Co naopak nemohu pochopit a respektovat, že ministryně chce ženám nabídnout možnost učinit jedno z nejdůležitějších životních rozhodnutí bez souhlasu partnera. Je snad právo žen mít dítě větší než právo mužů dítě nemít? Nemyslím si. Ze svého pohledu táty dvou malých holčiček beru to společné rozhodnutí, které jsme přivedením dětí na svět s manželkou udělali, jako celoživotní závazek. Nedokážu a nechci si představit, že by se k takovému kroku rozhodla má manželka sama a mně to řekla pouze jako výsledek. Bral bych to jako velkou ránu pod pás. Bral bych to jako velkou ránu pro fungování rodiny, kde by takto zásadní rozhodnutí měli partneři činit společně po vzájemné dohodě.

Pokud by začala taková norma platit, do jakého postavení pak posouvá osoby mužského pohlaví? Asi jen cosi jako zásobárna spermií. A co rodina? Jakpak asi bude "fungovat" taková, kde zásadní rozhodnutí o přivedení dítěte na svět udělá jen polovička rodičovského páru? Má žena právo rozhodnout o umělém oplodnění bez partnera? Přidat svému partnerovi na krk závazek, o kterém on nemohl spolurozhodnout a byl před něj postaven jako před hotovou věc? Má pak žena právo požadovat po partnerovi výživné za dítě, které třeba ani nechtěl a bylo mu upřeno právo o početí dítěte spolurozhodnout? Nejsem si tím jist a myslím, že to má vedle morálky a etiky i návaznost po právní stránce. Pokud by tento návrh prošel, pak by mělo být dáno právo mužům neplatit v případě rozchodu výživné na děti o jejichž početí nemohli spolurozhodnout.

Když jsem ve zmiňovaném článku četl argumenty paní ministryně, tak jsem si řekl, že ta dáma musí být úplně mimo realitu. Argumentovat tím, že dnes už beztak mnoho dětí vyrůstá v neúplných rodinách je neuvěřitelné. Fakt samotný je bohužel pravdou, ale co to má společného s rozhodnutí o umělém oplodnění bez souhlasu partnera? Že se třeba rodiče dětí rozvedou/rozejdou je bohužel pravda a příčin může být více a někdy může být třeba i lepší, že jdou dva lidé od sebe, než aby se věčně hádali. Ale že dítě vyrůstá v neúplné rodině, že je ve střídavé péči apod., neznamená, že nebylo oběma rodiči chtěné, očekávané, vymodlené, milované, zplozené z lásky. Zkrátka život v neúplné rodině není totéž jako podstoupit umělé oplodnění bez vědomí partnera a nelze tím ve prospěch tohoto návrhu argumentovat. Nemůže obstát ani argument o klesající porodnosti. Jednak nevěřím, že by to zrovna tento chybný návrh nějak vytrhl a jednak se mi nelíbí, že pod argumentem klesající porodnosti by mělo být naprosto umrtveno právo mužů společně s partnerkou rozhodnout o přivedení potomka na svět.

Ne, paní ministryně. Tím, co navrhujete, pohřbíváte důvěru mezi partnery a tím ve finále i spokojenou a fungující rodinu, která právě na důvěře stojí. Jestliže chcete podpořit porodnost, tak tohle podle mého není dobrá cesta. Měla byste se spíše snažit o to, aby fungující rodiny měly v tomto státě život jednodušší a ne soustavně roli rodiny podkopávat.