Poválečný odsun sudetských Němců

Přiznám se, že jsem včerejší debatu kandidátů na prezidenta neviděl. Dle reakcí, které jsem četl v různých článcích, se diskuze v jednu chvíli stočila ke zřejmě nejdůležitějšímu aktu, který řešil jeden z Benešových dekretů, totiž k otázce poválečného odsunu sudetských Němců.

Nechci hodnotit, co k tématu řekl jeden nebo druhý kandidát. Diskuzi jsem skutečně nesledoval, takže mi nepřísluší v tomhle směru kandidáty hodnotit. Nicméně reakce, jakou toto téma vyvolalo, je pro mě osobně důkazem, že jde stále o téma velice ožehavé.

Osobně si myslím, že Benešovy dekrety jsou platné a že by nemělo docházet k jejich prolomení. K otázce odsunu si myslím, že šlo o jedinou a v rámci možností rozumnou cestu, jak vyřešit národnostní problémy (nebo jim možná předejít). Všichni z naší novodobé historie víme o první republice, o jejích problémech národnostního rázu. Jenom připomenu, že si Němci v pohraničí vytvořili ihned po vzniku Československé republiky několik provincií s jasným záměrem tyto provincie od Československa odtrhnout a že toto území muselo být navráceno pod správu orgánů vznikajícího státu i za cenu násilných střetnutí.

Určitě se i mezi sudetskými Němci našli lidé loajální vůči Československé republice. Bohužel však po nástupu Hitlera v Německu i mezi sudetskými Němci v Československu postupně získávala převahu myšlenka národního socialismu a připojení Sudet k Německu i za cenu rozbití Československa. Bohužel se většina sudetských Němců přihlásila k myšlenkám národního socialismu, tedy mimo jiné i k zničení českého národa. Ostatně pokud měl někdo ze čtenářů možnost přečíst si proslov R. Heydricha na pražském Hradě (tuším někdy na sklonku roku 1941) k činovníkům NSDAP, musí se se mnou shodnout v hodnocení plánů nacistů s českých národem a budoucího osídlení tohoto "životního prostoru" obyvateli německé národnosti. To jsou prostá fakta.

Faktem také zůstává, že Německo válku vyprovokovalo a nakonec ji naštěstí i prohrálo. Tedy Němci museli nést veškeré následky a tíhu poražené strany. Museli ji nést sudetští Němci a museli ji nést i Němci žijící v hranicích předválečného Německa a to i tací, kteří byli proti nacismu. Sudetští Němci museli Československo opustit na základě rozhodnutí vítězných mocností války a na základě Benešových dekretů. Že byli odsunuti i ti, kteří se za války proti Československu a českému národu nijak neprovinili, to je jisté. Nebylo to spravedlivé, ale nevím, jak by se v té době daly zkoumat činy několika milionů jednotlivců během války. Jak by mohlo být s jistotou určeno, kdo se provinil nebo neprovinil. Takový způsob dle mého neexistoval a neexistuje.

Odsun Němců byl dle mého jediným možným a správným řešením poválečné situace. Vedle toho, že si nedokážu představit, jak by se u každého jednotlivého sudetského Němce měla s naprostou jistotou a neomylností prokazovat vina či nevina. Také si nedokážu představit, jak by po válečných zkušenostech fungovalo soužití Čechů a Němců v jednom státě, v jednom městě, v jedné vesnici.

Dle mého je špatné, když posuzujeme tehdejší události dnešním pohledem. Mnohé z chování lidí na jedné nebo na druhé straně těžko pochopíme, když jsme nezažili krutosti války. Mnozí z diskutujících v diskuzích pod články mých kolegů blogerů říkají, že dnes by byl podobný čin jako byl odsun souzen mezinárodním soudním tribunálem. Nevím, nejsem si jist, že kdyby došlo ke katastrofě rozsahu 2. sv. války, že by následně nedošlo k odsunu obyvatel z nějaké země do jiné i s tím, že by takový odsun posvětil vítěz konfliktu. Ale to je spíše v rovině spekulací.