Není odboj jako odboj 2

Včera jsem napsal na tomto blogu článek "Není odboj jako odboj". Soudě dle množství reakcí jsem zřejmě tak trochu píchl do vosího hnízda. Nicméně od toho má být diskuze. S chutí si pročítám příspěvky kladné i záporné. Nicméně si nejsem jist, že někteří diskutující přečetli celý článek, takže si dovolím shrnout to podstatné z mých názorů níže.

Jsem odpůrcem činů skupiny bratrů Mašínů, toto je mé přesvědčení, o kterém jsem ochoten se slušnou formou přít. Tento svůj názor zastávám i přesto, že považuji režim tehdejší tzv. lidové demokracie za nesvobodný, špatný, demotivující a bourající vše dobré, čeho náš národ dosáhl především před válkou. Ideologie KSČ byla ve formě třídního boje zrůdná a myslím, že zejména první polovina 50. let je velkou kaňkou v historii naší země. Velmi dobře si uvědomuji tragédii životních osudů mnoha stovek tisíc Čechoslováků, kteří pocítili zmiňovaný třídní boj na vlastní kůži, včetně těch nejznámnějších jako např. Heliodor Píka, Milada Horáková atd.

Někteří z přispěvatelů mají pravdu, sám jsem 50. léta nezažil, znám je jen z vyprávění, z literatury nebo z filmových dokumentů. Nicméně to ani mne ani kohokoliv jiného, kdo tu dobu nezažil, přeci nemůže diskvalifikovat tak, abych si nemohl na tu dobu či činy jednotlivých osob udělat svůj vlastní názor a nemohl jej na tomto blogu prezentovat, ať už je ten názor jakýkoliv. O novodobou historii našeho státu se zajímám vcelku dost, s velkým zájmem jsem přečetl mnoho knížek, vím dobře, že otec bratrů Mašínů byl skutečným hrdinou a pro naši vlast vykonal mnoho a položil za ni i svůj život, on je pro mne skutečným národním hrdinou, kterého by měl náš národ ctít. Jeho synové pro mne hrdiny nejsou, protože se dle mého dopustili zločinů a já rozhodně odmítám rozlišovat zda obětmi byli komunisté či nikoliv.

V mnoha příspěvcích k mému původnímu článku bylo také srovnání s odbojem za 2. světové války. Zde je podle mého názoru jeden velký rozdíl ... v 50. letech nebyla vyhlášena válka, proto soudím, že co nejtěžší tresty za své zločiny měli nést všichni zločinci bez rozdílu politické příslušnosti, což už je dnes samozřejmě de facto nerealizovatelné. Kdežto v letech 1939 - 1945 se československá vláda v londýnském exilu (která byla postupně uznávána spojeneckými státy za legitimní vládu Československa) postavila na stranu spojenců a na frontách v Evropě i v severní Africe bojovali československé vojenské jednotky. V tom já vidím zásadní rozdíl. V souvislosti s válkou a protiněmeckým odbojem si dovolím ještě jedno srovnání se skupinou bratrů Mašínů a snad tím někomu objasním, proč nepovažuji členy této skupiny za odbojáře. Ono srovnání je spojené s atentátem na Heydricha. Ten byl proveden na příkaz československé exilové vlády z toho důvodu, aby se spojeneckým státům dokázalo, že se náš národ nesmířil s okupací a že velká většina národa je proti Němcům (před provedením atentátu ještě nebylo jisté, že bude Československo obnoveno v předmnichovských hranicích). Na začátku ani nebylo přesně známo, kdo bude terčem celého atentátu a Heydrich jako zastupující říšský protektor byl vybrán, protože byl známou osobou i pro veřejné mínění ve spojeneckých zemích. Byť po něm nastalo zřejmě nejsmutnější období našich dějin, tak je neoddiskutovatelné, že atentát ukázal světu, že Češi bojují proti nacistům. Pokud by si i bratři Mašínové vybrali za cíl svých útoků nějakou skutečně významnou osobnost tehdejší vlády a KSČ, byl bych ochoten uvěřit, že byli odbojáři, kteří chtěli zbavit Československo komunistického režimu, byť i takový atentát by byl pro mě sporným činem. To ale oni neudělali, místo toho zabili pokladníka a příslušníka SNB (opravdu nepovažuji příslušníky SNB automaticky za zločince).

Komunisté (konkrétní osoby) páchali vedle jiného sprosté vraždy, dle mého je páchala i skupina bratří Mašínů. Za to zaslouží odsouzení jak konkrétní komunisté, tak i skupina bratrů Mašínů.