Sexuální praktika, co rozpálí Patrika (maminčina mazánka)

Sestry na chudáka mamku tlačily, aby budižkničemu Patrika přestala živit. „Zrovna včera říkal, že si našel brigádu,“ hájila benjamínka. „A můžeš mi říct jakou?“ chtěla vědět Lucie. „Prý bude malovat strop v letním kině." 

SEXUÁLNÍ PRAKTIKA, CO ROZPÁLÍ PATRIKA (MAMINČINA MAZÁNKA)

Patrik za deset deset vystřelil z fabriky, aby stihl zrealizovat svůj plán a vyhrát sázku. Tedy, abych byl úplně přesný … deset minut před dvaadvacátou hodinou. Před koncem odpolední a začátkem noční směny.

A Monča, která v tom plánu hrála hlavní ženskou roli, samozřejmě nikde.

„Kde je ta Káča?“ rozčiloval se polohlasně. Když se Monika konečně vynořila z tmavé noci, poněkud zaváhala, zda muž v laclových montérkách je skutečně on. 

„Miláčku, proč jsem měla přijít sem, když za chvíli končíš?“ V Moničině dvaadvacetiletém mozku se do řady stavěla jedna otázka za druhou, ale Patrik nemohl její zvědavost uspokojit, protože se jeho pozornosti dožadoval mobil v kapse.. A v té zpropadené krabičce, jak zjistil, když hovor přijal, byla naštvaná šéfová. Šéfové Zuzany se Patrik zas tak moc nebál, ale Zuzana byla rovněž jeho bývalá žena a z té respekt měl. 

„Kde sakra jsi? Honza dorazil na noc a není tady nikdo, kdo by mu předal směnu!“

„Říkal jsem ti, že mi není dobře, jsem na záchodě,“ kroutil se Patrik jak had a nic nechápající Monče naznačoval, že mu je skvěle a že ji sem nalákal kvůli uspokojování svých potřeb.

Vrátný Vrána, který sledoval jeho počínání na bezpečnostní kameře, dost dobře nechápal, co Patrik předvádí za tyátr. Vsadil se s ním o kilo, že jeho nová přítelkyně je Královna orálního potěšení a uspokojí ho kdykoli a kdekoli si vzpomene. Ale tohle vypadalo spíš jako sex po telefonu.

Doufám, že ses přes můj výslovný zákaz nevypařil z práce dřív?“ pokračovala v litanii Zuzana. 

„Kdepak, to vůbec,“ dušoval se. Mobil si přidržoval u ucha ramenem a stahoval si montérky ke kolenům.

Monče, která už byla lehce pod vlivem a rozpačitá z toho, jak se celý ten večer doposud vyvíjí, při pohledu na Patrikův vercajk samozřejmě došlo, že je nadrženýjak Zeman na becherovku. Jenže … slíbil jí, že zdrhne z práce dřív a půjdou na večeři, což později zrušil. Tak si Monča vyrazila s kamarádkami na tah. Patrik slíbil, že se k nim po skončení směny připojí. A pak zase volá, že má na ni hroznou chuť. Nakonec si řekla, proč ne. Měla v sobě čtyři sladké Pina Colády a lehce slaná příchuť jeho klády jí přišla k chuti. Monča se vůbec nezdráhala ochutnat cokoli, jelikož měla plechovou hubu a kachní žaludek. Takže mezi Pina Coladou a jeho kládou pozřela i kuřecí prsíčka a k nim něco, co při troše fantazie připomínalo to, co na ni Patrik vybalil. A tak šla do dřepu a dala Patrikovi pocítit, že nemluvil do větru, když Vránovi vychvaloval její orální zdatnost. Ostatně Vrána měl oči přilepené na monitoru a vůbec nelitoval, že sázku nejspíš prohraje. Za sto korun takové peep show. To se vyplatí. Jenže Patrik krom vzrušujícího sání pociťoval i něco, co mu nebylo až tak příjemné. Bolest. Takovou, jakou snad v životě nezažil.

Patrik byl mistr výmluv. Tuto vlastnost zdědil po svém otci. Ten s jeho matkou zplodil čtyři dcery a pořád se nevzdával naděje na syna. Patrikova babička vyprávěla, že buď seděl v hospodě a dělal do holek nebo skákal doma po Marušce a dělal jí holky. Vytouženého syna se přeci dočkal a užíval si ho přesně tři roky. Pak šel takhle jednou vynést koš a dát si poslední retko před spaním a už se nevrátil. Maruška pak neměla léta lehké spaní, protože uživit tolik hladových krků z jedné výplaty bylo nemyslitelné. S pomocí brigád, sociálních dávek a příbuzných jakž takž přežívali v 1+1. Holky pomáhaly, seč jim síly stačily, jen benjamínek byl na všechno moc malý a nešikovný. Navíc byl na chlapce až nepřirozeně hezký a měl takový kukuč, že mu prošlo mnohé. Když ho sestry poslaly do samoobsluhy, koupil ten nejdražší salám místo točeného, takže mu na mléko a rohlíky nezbyly peníze. Když utíral nádobí, vždycky mu nějaký ten hrneček či talíř spadl na zem.

„Měl by ses to naučit!“ domlouvala mu už značně rozladěná nejstarší Věrka po další jeho sabotáži nad hromadou střepů.

„A k čemu mi to bude?“ vzpurně odvětil Patrik.   

„Tvoje budoucí žena to jednou ocení, když jí pomůžeš,“ apelovala na něj.

„Já se ženit nebudu! A kdyby náhodou, tak to budou dělat naše děti,“ vytasil se s prapodivnou logikou.

Kupodivu mu jeho věštecká předpověď do puntíku vyšla.

Poté, co se Patrik vyučil zámečníkem, se do práce příliš nehrnul.

„Schválně se mě zeptej, co dělám?“ oslovoval kamarády a známé na ulici, koupališti či v hospodě.

Když zopakovali jeho dotaz, odvětil jim s bezelstným úsměvem, „nic vole (píčo), je léto.“

Postupem času se odpověď neměnila. Měnila se jen roční období. Sestry, které už měly vlastní rodiny i starosti, na chudáka mamku tlačily, aby toho budižkničemu přestala živit a vykopla ho na ulici.

„Zrovna včera Páťa říkal, že si práci našel,“ hájila benjamínka maminka.

„Jó … a můžeš mi říct jakou?“ chtěla vědět druhorozená Lucie.

„Brigádu. Bude malovat strop v letním kině.“

„Malovat strop v letním kině?“ zopakovala její odpověď Lucie, doufajíc, že to matce dojde.

„No, jak říkám. Já jsem ani nevěděla, že u nás máme letní kino.“

Zatímco v hledání zaměstnání příliš úspěšný nebyl, v hledání dívek a žen přímo vynikal. Ty totiž na rozdíl od práce měly nožičky a mohly přijít za ním. Pro opačné pohlaví byl jako droga. Návyková látka. Když se jim dostal pod kůži a dával jim, co chtěly, byly v rauši. Jenže když se zdekoval a začal obšťastňovat jinou budoucí pacientku, přišly abstinenční příznaky, žárlivé scény. Detox obvykle trval i několik let. Pěti „výherkyním“ zanechal krom zlomeného srdce taky dvě čárky na těhotenském testu. Tři z nich si dítě ponechaly. První byla Zuzka, se kterou Patrik chvíli dokonce žil a snažil se nebýt jako jeho otec. Nevydržel ani ty tři roky. Druhé „výherkyni“ Blance nabulíkoval, že Zuzana je hrozná megera a stíhačka a když si od Zuzky odvážel zbylé věci, holky si hezky vjely do vlasů. Blanka se Zuzaně omluvila až když to i ona dotáhla na dvě čárky a Patrik vzal čáru. Nebo roha. Prostě zdrhnul. S poslední „výherkyní jackpotu“ Veronikou nakonec založily SSM DPD. Spolek svobodných matek dětí Patrika Damiána. A jelikož Veronika dělala na Úřadu sociálního zabezpečení a měla známé mezi právníky, holky mu řádně zatápěly. Co se týkalo placení alimentů, Patrik totiž víc neplatil, než platil. Holky byly za své děti rády, ale rády by k nim taky měly zodpovědného, milujícího partnera. Jenže Patrik byl jen rozsévač genetického materiálu. Smyčka kolem jeho krku se stahovala tak dlouho, až jednoho ne moc krásného dne zazvonil u Zuzčiných dveří. Zuzka se kupodivu slitovala, nabídla mu pronájem garsonky a taky práci u nich ve fabrice. Patrik zahnaný do kouta nakonec i svolil, aby mu z výplaty odcházely tři příspěvky na tři potomky. Po tomto zásahu do rozpočtu už si dával setsakramentský pozor, aby žádnou další nepřivedl do maléru. Což samozřejmě neznamenalo, že by přestal lovit.    

„Prosím dámy, račte dudy … pardon tudy,“ použil prostoduchou slovní hříčku, když dával kolegyním na schodech galantně přednost a očumoval přitom jejich poprsí. Právě mířily do zasedačky na setkání se zaměstnanci (jedním z bodů programu bylo i Slušné chování na pracovišti) a on si chtěl zezadu a z podhledu prohlédnout i jejich lýtka, stehna, prdelky. S jednou z těch prdelek, konkrétně s Gabčou, pak obcoval na balíkách ve skladu. Gabča ho později nařkla z toho, že není vůbec citlivej, když ji vyměnil za kolegyni Alžbětu.

„Ale já jsem citlivej!“ hájil se dotčeně. „Na špičce žaluda!“ upřesnil.

Alžbětu později vystřídala Nikolka, která mu pro změnu vyčetla, že je děvkař.

„Já nejsem děvkař. Já jsem jenom nemocnej,“ použil další z mnoha výmluv.

S touto diagnózou nicméně souhlasila Klára. Když zjistila, že spal i s její sestrou Vanesou, chrstla po něm kafe z automatu s dovětkem, „tvoje nemoc se jmenuje vagína pectoris!“

Zuzka se na jednu stranu divila, že mu to ty holky a ženy pořád baští, na druhou se utěšovala, že nebyla jediná blbka, kterou položil na záda. Patrika jeho pověst sice předcházela, přesto se našly další a další, které to s ním zkusily. Buď si naivně myslely, že ho změní, anebo byly ještě naivnější a věřily jeho pohádkám, že je to všechno jedno velké nedorozumění.

A pak tu byla ještě třetí možnost. „Pracovat ve firmě Kapoun & synové a nevyspat se s Patrikem je jako bys tu nic neznamenala,“ vysvětlila Zuzce její nejlepší kamarádka Magda. I ona po půl roce nadbíhání podlehla jeho svodům. „Byl to dobrej tělocvik a dělal mi věci, na který můj Pepa nemá koule. On v práci sice jebe lidi, ale mě vyjebat neumí.“

„A víš, že ten testosteronovej blbeček teď oblbuje nějakou snad dvacetiletou husičku?“ apelovala Zuzka na Magdin zdravý rozum.

„Neboj, to byl jen ojedinělý úlet. Jo a o Monice mi říkal, chce dnes zdrhnout z práce dřív a vzít ji na večeři,“ podřekla se Magda.

„Cože chce? Ten parchant mi ještě nevrátil pětikilo, co jsem mu půjčila před dvěma měsíci, a slečnu rozhoďnožku bere na večeři.“

„Ode mě to nemáš,“ žádala Magda anonymitu. Rychle dopila kafe, vycouvala ze Zuzčiny kanceláře a vrátila se ke stroji.    

Patrik si to přihasil vzápětí. Zkroucený jak paragraf s bolestivou grimasou přilepenou na ten svůj výstavní ksichtík.

„Nech mě hádat,“ nedala mu příležitost Zuzka. „Je ti špatně?“ zahrála si na starostlivou.

Patrik jenom útrpně přikývl a než k řeči těla přidal i řeči výmluvné, předběhla ho rázně, „ale já ti to nežeru! Před hodinou jsem viděla, jak předvádíš Aničce chůzi po rukou.“

„To, aby viděla, že mám silné všechny údy,“ přiznal Patrik.

Zuzaně zazvonil na stole telefon. Nebyl to ovšem služební mobil, ale soukromý. Jejich společný potomek – dcerka Pája.

„Nazdar dcero, čeho si žádáš?“ spustila na adolescentního potomka.

Pája chtěla jít večer do kina s Veronikou, což „v překladu“ znamenalo s novým objevem Markem a Veronika buď nepůjde vůbec, nebo jim bude dělat křena. A taky si stěžovala, že doma není skoro nic k jídlu. A v tu chvíli Zuzka dostala nápad. I když jí dcera řekla čau a zavěsila, ona předstírala, že ji má stále na drátě.

„Já vím, že doma není nic k jídlu, ale je před výplatou a tvůj otec mi pořád ještě nevrátil těch pět stovek. A já na to spoléhala. Ano, ten skrojek chleba má na sobě plíseň, ale když ho pořádně oškrábeš, tak je to skoro zdravotně nezávadné. Nebo si vezmi ty sušenky. Sice jsou už dva roky prošlý, ale já je měla k snídani.“

Když to Patrik slyšel, vážně se nad sebou zamyslel (skoro až zastyděl) a Zuzce peníze vrátil.   

A vůbec mu nepřišlo divné, že nemají na chleba, ale mají na lístek do kina.

Aby si zajistil alespoň nějaké finanční prostředky na večerní hospu, vsadil se s vrátným Vránou. Jenže Vrána nebyl ochotný dát víc než sto korun. A ještě si kladl podmínky. Musí být v době střídání směn a na osvětleném místě pod dohledem kamer. Tak trochu kalkuloval s tím, že je někdo vyruší, nebude naplněna skutková podstata a Patrik bude cálovat jemu.

Patrik si naopak říkal, že jeden zelený Karel IV. je lepší než drátem do oka. Vránovi ale moc dlouhý pohled na Moničiny schopnosti nedopřál. Vytrhl se z jejího objetí a s bolestným řevem s kalhoty přidržujícími si pod zadkem běžel zpět do fabriky. Proběhl kolem zaskočeného zástupu kolegů a kolegyň, kteří v úzké chodbičce stáli frontu před píchačkami, a vrhnul se na záchodě rovnou k umyvadlu.

Starý Vrána vyhrál sázku, Monča si uvědomila, že chilli papričky nejsou tím nejlepším jídlem před rande a zaměstnankyně firmy Kapoun & synové, že malá felace pro Patrika je velké zadostiučinění pro ně. Inu … tak dlouho chodil s ptákem na zálety, až si ostudu uřízl. 

Mé předchozí Všehochuť povídky: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=123558