Když se s báječnou ženskou rozvede báječnej chlap

„Ty jsi mě podvedl!“ útočila na Honzu Markéta. „Cože jsem?“ „Měl jsi sex s jinou!“ připomínala mu, co se stalo, ač si to moc dobře pamatoval, protože u toho byl. „Nebyla to jiná, ale manželka a ta se nepočítá,“ obhajoval se Honza.

KDYŽ SE S BÁJEČNOU ŽENSKOU ROZVEDE BÁJEČNEJ CHLAP

Honza poslal Markétě krátkou sms: Kláro, nebudu doma, jdu na procházku. Byla to jejich tajná šifra, že odjíždí z práce a pokud bude moct, může mu zavolat. Markéta neměla jeho služební číslo uložené. Jednak proto, že ho znala zpaměti, ale hlavní důvod byl žárlivý partner Láďa. Kdyby náhodou sms viděl, mohla by snadno argumentovat, že jde o omyl. Všechny předchozí sms a záznamy o hovorech ihned mazala. Opačně to fungovalo stejně. Markéta mu psala zprávy jako: Pepo, nebožka mě nasrala, přijď na dvě k Mrtvole. Dnes ovšem obezřetnost nebyla na místě, neboť Markéta byla již několik dní v ústavu. V rehabilitačním ústavu s operovaným kolenem, abych byl přesný. Jenže zvyk je jak známo železná košile a oni měli po dvou letech tajného vztahu ty návyky hluboce zakořeněné. Díky bezdrátovým sluchátkům mohli takřka celou hodinu nerušeně laškovat. Honza se jí vyptával, jak probíhají procedury, co její spolubydlící a zda ji pacienti mužského pohlaví balí a ukazují bambitky.

„Všichni nejsou jak ty, aby hned předváděli rodinné klenoty,“ škádlila ho Markéta.

„No dovol, já takový slušný a nesmělý chlapec,“ přehrával dotčení Honza.

„Chlapec už dávno nejsi,“ připomněla mu milenka, „a nesmělý jsi nejspíš nikdy nebyl.“

Honza chtěl něco namítnout, ale Markéta mu připomněla, že to kvůli němu musela na operaci. Protože spolu neustále posouvali hranice sexuálních dobrodružství. Zkoumali, zda mají nějaké limity, za které už je stud a slušné vychování nepustí. Slušné vychování zpravidla odhodili společně s oblečením a provokovali a dráždili jeden druhého. Honza sice po vyvrcholení často namítal, že na tohle už je trochu starý, ale nakonec se vždy znovu a rád nechal zlákat a odhaloval taje Markétina těla na nezvyklých místech. Začínali v normálních či hodinových hotelech, ale na jaře a v létě, při nedostatku času, si klidně střihli milování v autě nebo v lese na paloučku. Jak nadržení puberťáci. Markéta byla zpravidla ta spontánnější, a tak zatímco se Honza urychleně oblékal, ona nahá tančila mezi stromy a velebila ho, jaký je kanec.

„A ty jsi divoká …“ vzhlédl k ní obdivně Honza, „…svině.“

„Co prosím?“ žasla dotčeně, že poté, co se jí vroucně dotýkal, a potom, co všechno mu dovolila, si tak dovoluje.

„Teda bachyně,“ opravil se Honza a naznačil Markétě, ať se otočí.

Při následném zběsilém úprku si Markéta přetrhala vazy a milenci byli na dlouhý čas odkázáni jen na telefonický a písemný kontakt.

Jejich vztah byl velmi, velmi otevřený a nezatížený výhradní exkluzivitou. Ono to ostatně ani nebylo možné, když Markéta měla Láďu a s ním malého Lukáška a Honza o čtrnáct let mladší manželku Kateřinu. Kateřina byla jeho druhá, a jak pevně doufal i přes komplikované soužití poslední žena. Byl si moc dobře vědom, že rozvod by ho přišel setsakra draho. Ostatně nechtěl ani ten první rozvod, ale jeho žena se tak dlouho potýkala se závislostí na alkoholu a asistentka Kateřina mu tak dlouho nadbíhala, že se stalo, co bylo nevyhnutelné. Až skutečnost, že dostal děti do výhradní péče, ji přiměla se jít léčit. A Honza ji ze všech sil podporoval, neboť si uvědomil, že i on na tom má podíl viny. Věnoval tolik času firmě a vydělávání peněz, že si nevšiml, jak ji intenzivní péče o děti a zvelebování jejich domu vysává. Na rodičovské dovolené začal její dlouho skrývaný pád do alkoholového pekla. Jakmile léčbu ukončila a postavila se na vlastní nohy, Honza jí umožnil se s dětmi pravidelně vídat.

Kateřina bohužel nebyla tak skvělá a báječná, jak si původně myslel, ale na druhou stranu byla energická, zodpovědná takřka abstinentka s vysportovanou figurou. A malému Dominikovi a Veronice byla přijatelnou a kamarádskou macechou. Kateřina po vlastních dětech nikdy netoužila. Víc ji zajímal byznys, kterému nakonec věnovala víc času než stárnoucí a mírně vyhořelý Honza. Ten už ztratil instinkt dravce a Kateřině po deseti společných letech s radostí přenechal nové akvizice a věnoval se víc dětem a odpočinku. Byli dobrý a fungující manažerský tým, ale jinak vlastně neměli nic moc společného. Kateřina byla skřivan a milovala slunce, moře, pláže, tenis a běh. Honza byl sova a měl radši hory, zimu, běžky nebo pěší chůzi. Kateřina jela na výkon, Honza už byl spíše požitkář a kocháč. A to ho spojovalo s Markétou. I ona byla požitkářka a kochala se třeba pohledem na to, jak ji obšťastňuje jazykem. Zajížděla mu přitom prsty do prošedivělých vlasů a hlasitě vzdychala a sténala. Když se o totéž pokoušel doma, v lepším případě uslyšel povzdech a souhlas, „ale prosím tě dělej, ráno mám jednání a potřebuji se vyspat.“

Honza se svou tmavě modrou a deset let starou Octavií odbočil z hlavní silnice na příjezdovou cestu k domu a než se s Markétou rozloučil, slíbil jí, že zavolá z večerní procházky. Osmnáctiletá Veronika předešlý den naložila maso na grilování, a protože jí táta psal, že už vyráží z práce domů, instruovala o tři roky mladšího bratra a jeho novou přítelkyni aby uvedli do provozu gril na terase a prostřeli stůl. Sama pak v kuchyni krájela zeleninu na salát a připravovala pikantní omáčky. Krom kuřecího a hovězího masa měla též připravené sýry a zeleninové špízy.

„Smráďata to se vám povedlo,“ uznale pokýval hlavou Honza a na adresu Verunky přidal i konstatování, že už by se mohla z fleku vdávat. Ač se mu ve skutečnosti představa, že si jeho „malou princeznu“ odvádí cizí muž, moc nelíbila. Vždycky byl její hrdina a ochránce a i teď pociťoval dojemné rozechvění, když ho dcera objala, rošťácky mu rozcuchala vlasy nebo ho políbila na tvář. Dominik už radši líbal spolužačky a kamarádky a Honza si kolikrát říkal, po kom ten kluk je, protože během uplynulých dvou let viděl po jeho boku snad sedmou dívku.

Veronika naštěstí nebyla tak do větru jako její pubertální bratříček a jediná její známost skončila šest měsíců zpátky před Vánoci.

„Tak to myslím, můžeš být klidný, všichni kluci jsou debilové,“ vyjádřila se expresivně k opačnému pohlaví.

„Ale já jsem přece taky kluk,“ namítl dotčeně Dominik.

„A právě proto to říkám!“ zazubila se na něj starší sestra.

V tomto duchu špičkování a drobných poťouchlostí se nesl celý podvečer. Až Honzovi přišlo divné, že se nikdo z nich nepozastavil nad absencí Katky. Teprve poté hmátl po mobilu a přečetl si dvě hodiny starou zprávu, že se jednání v Praze protáhlo a přijede až po dvaadvacáté hodině. Trošku se v tu chvíli zastyděl a schoval jí maso, sýr a zeleninový salát do plastové krabičky, pro případ, že by měla po návratu hlad. Jakmile všechno společně uklidili a slehla mu večeře, vyrazil na krátkou procházku do blízkého lesa. Kdyby neměl v plánu zavolat Markétě, posadil by se nejspíš do křesla s dobrou knížkou a sklenicí červeného Rubiconu od Francise Forda Copolly. Jenže Markéta pro něj byla větší lákadlo a byl vděčný za každou chvilku, co si pro sebe ukradli. Honza se z procházky stihl vrátit těsně před Katkou a v době kdy parkovala své nablýskané SUV od Audi v sytě rudé barvě Progressive, už byl ve sprše. A Katka se k němu, k jeho úžasu, spontánně připojila. Ani se nenadál a už mu svými plnými rty kroužila po ztopořeném údu. Honza ji chtěl tu orální péči oplatit, ale Kateřina víc toužila po skleničce koňaku. Pila pouze při výjimečných příležitostech, a když k tomu připočteme fakt, že manželovi po dlouhé pauze poskytla i onu krátkou a intenzivní rozkoš, mohlo to znamenat jen jediné, že se byznys vydařil.

Honzovi se mezitím v mobilu nashromáždilo několik zpráv od nedočkavé Markéty a on na ně nemohl ihned reagovat. Dostal se k tomu až když Katka usnula, ale to už spala i Markéta. Následující den se jí to pokusil vysvětlit, ale udělal jeden zásadní přešlap. Řekl jí pravdu.

„Ty jsi mě podvedl!“ vystartovala na něj Markéta.

„Cože, jak to myslíš, podvedl?“

„Měl jsi sex s jinou!“ připomínala mu, co se stalo, ač si to moc dobře pamatoval, protože u toho byl.

„Nebyl to sex, jen mě … udělala pusou a nebyla to jiná, ale manželka a ta se nepočítá,“ orálně obhajoval orální péči. „Chceš mi snad namluvit, že ty s Láďou sex nemáš?“ přešel do protiútoku.

„Mám, ale nevyprávím ti o tom, a když o tom nemluvím, tak se to neděje,“ vytáhla poněkud diskutabilní teorií.

„Já se ti jen snažil popravdě vysvětlit, že jsem nemohl odepsat,“ obhajoval se zcela zbytečně Honza.

„Příště mi radši zalži. Já teď jdu na vodoléčbu a budu se snažit tam nikoho nevykouřit!“ Markéta se nechala strhnout svým temperamentem, bez ohledu na to, že už stála před budovou rehabilitace. A že za ní kráčeli dva postarší muži, na které udělala její řeč dojem. Byť se jednomyslně shodli, že lepší by bylo, kdyby své předsevzetí porušila. Po zbytek dne už byla jejich komunikace velmi úsporná.

K předchozímu milostnému šveholení se vrátili až následující den, kdy horké hlavy vychladly. Kateřina odjela navštívit matku, Veronika obstarávala nákupy a Dominik měl rande, takže Honza byl doma výjimečně sám. A tak se se sluchátky v uších zavřel ve své malé posilovně nad garáží a s Markétou si malovali, jaké bude jejich příští setkání. Jakou barvu bude mít její spodní prádlo a jak ho z ní Honza žádostivě strhá. Jenom pořádně nevěděli, kdy to bude.

„Asi bys za mnou nemohl přijet o víkendu, co?“ lákala Honzu svým melodickým hlasem Markéta.

„Myslel jsem, že čekáš Láďu a Lukáška?“ připomněl jí její vlastní slova z úterý. Hlavně proto, že sám v tu chvíli nevěděl, jaké by doma předložil alibi.

Markéta mu vysvětlila, že Láďa musí neplánovaně na noční, a tak je jí smutno, že neuvidí ani syna ani milence.

„Uvidíme, co se dá dělat,“ oddálit zamítavou odpověď Honza a snažil se nasměrovat jejich hovor zpět k jiskřivé konverzaci. V průběhu jejich dialogu pořád usilovně cvičil a Markétu jeho hlasité oddechování nabíjelo sexuální energií. Jelikož i Markéta byla sama, s neskrývanou lascivností popisovala Honzovi, jak se hladí a dělá jí to dobře. Honza na její hru přistoupil a v živých barvách jí líčil, kterak ji bude líbat a hladit. Laskat její tělo, ňadra, prdelku a vlhký klín. Víc a víc se nořil do svých představ a Markéta stupňovala intenzitu doteků na pokoji číslo 14.

Poté, co odezněl Markétin nepřeslechnutelný orgasmus a Honza nabral síly k dalšímu cvičení, se vrátili k běžnému přátelskému hovoru.

Honza pokračoval v kruhovém tréninku a v momentě, kdy na posilovací lavici zvedal velkou činku při benchpressu, uslyšel káravé, „no to jsem si mohla myslet!“ Položil činku do stojanu, zaklonil hlavu a lapajíc po dechu, viděl dceru, jak ze stolu bere jeho mobil.

Veronika mu dvěma rychlými kliknutími odpojila sluchátka a hovor přepnula na reproduktor. „Říkám tátovi, to jsem si mohla myslet. Hodinu se ti snažím dovolat a pořád máš obsazeno, takže je nad slunce jasné, že vykecáváš s ním!“

Zpocený Honza se rychle zvedl z lavice a gesty Veronice naznačoval, ať mu mobil vrátí. Ale ta byla rozjetá jak lokomotiva.

„Verunko, já ti to vysvětlím,“ ozval se z reproduktoru Markétin hlas.

„To bych byla ráda, přijedeme za tebou s Dominikem v sobotu. A po cestě vyzvedneme to malý smrádě.“

„Přijedete i s Lukáškem?“ žasla Markéta.

„Jo, mluvila jsem s tím tvým Láďou a je rád, že se ho na chvíli zbaví,“ přitakala Veronika. „Já ti dám ještě tátu, nejspíš jste si ještě všechno nestihli říct. Tak se měj, mami.“

Dřív než Veronika předala mobil otci, položila si ho na prsa a pobaveně, nevěřícně i nesouhlasně kroutila hlavou, „proč vy dva jste se vlastně rozváděli, když bez sebe nemůžete být?“

Předchozí Všehochť povídky: Odkaz