V loňském roce jsem se po desetileté, okolnosti vynucené, pauze vrátil ke koníčku z mládí - tj. psaní básní a prózy. V pomyslném šuplíku jsem našel pár "výtvorů" za které se ani s odstupem let nestydím.
OSAMĚNÍ ( 1999 )
(otázky a odpovědi )
-
Neprůhlednost obličeje
značí osamění,
jen jeden z nás se pousměje
i když to k smíchu není.
-
Tak na co hledat kompromisy?
Z lásky dělat zvyk,
vždyť nad tím vším stejně visí
velký otazník.
-
Kdo je sám a kdo se dělí?
Zbytky tváře stárnou,
ještě máme, co jsme chtěli,
ta snaha – zdá se marnou.
-
Neprůhlednost obličeje,
co pozbyl lesk a třpyt,
skryté stopy beznaděje,
kde jen slova vzít?
-
Tichá slova plná křiku
v každodenní šedi,
vykřičník místo otazníku,
otázky bez odpovědí.
-
Tak sedíme tu spolu,
však nejspíš je to klam,
u jednoho stolu
a přece každý sám.
-
TAŽNÍ PTÁCI ( 2000 )
-
Koukej výš, co tě nemá, až do mraků,
stloukej kříž, ústa němá, světla majáků.
-
Tam, kde tažní ptáci svá křídla rozprostřou,
každý rok dají si tu práci a na podzim vypadnou.
-
Ještě chvíli slyš dobrý rady, co ti oznámí,
mýlí se, když – myslí, že tě navždy ochrání.
-
Tak vypadni už z hnízda, roztáhni křídla, leť,
život, to je výzva, už nelze otálet.
-
Tak jak tažní ptáci svá křídla rozprostřou,
rok co rok dají si tu práci a koncem léta vypadnou.
-
Sny, za kterými táhnou, jsou jejich potravou,
za úspěchem, láskou, za štěstím, za slávou.
-
Vypadni už z hnízda, roztáhni křídla, leť.
To je ta šance, výzva, už nelze otálet.
-
Tak jak tažní ptáci, jež přízrak zimy ohrozil,
tak i oni se vrací, když najdou cesty cíl.
