Hovory s t. g. m. (tápajícím genetickým materiálem) 5
Hovory s t. g. m. (tápajícím genetickým materiálem) 5
„Jakou budeš říkat velikonoční koledu?“ obrátil jsem se na Majkyho, když vyšel ze dveří s pomlázkou větší než on sám.
„Žádnou,“ zavyl jako sveřepý šakal. Právě procházel obdobím vzdoru.
„A co ty, Dádo?“
„Hody, hody, doprovody,“ spustil ochotně bez přemlouvání, „dejte vejce malovaný …“
„A znáš tu kratší verzi?“ přerušil jsem ho.
„Jakou kratší?“
„Hody, hody, do hospody, dejte všechno mimo vody, slepička vám za to snese jiný.“
„Ale to nedává smysl,“ namítl.
„Nejde o to, aby to dávalo smysl, jde o to, aby to bylo vtipný. Co jsem vás učil?“ vyzval jsem ho.
„Sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli,“ připomněl si moudrost našich otců.
Nakonec si neoblíbil ani jednu z hody, hody verzí, ale zalíbení našel v té rockové, kterou používám léta já. „Jedna říká jo a druhá zase ne. Tak nech si kecy na koledu, řekni vo co de. Vo co de. Vo co de. Jen klid, všechno bude v pohodě,“ notoval si na konci dne společně s CD přehrávačem. Později zkonfiskoval všechna moje CD Chinaski, ale jeho nejoblíbenějším bylo stále první album z roku 1995. A kromě Vo co de, si zamiloval hlavně Punčocháče. Takže pak lítal před návštěvami po obýváku, skákal z gauče na taburet, mydlil do kytary z hračkářství a vyřvával, „vyrazil jsem do ulice, těšil jsem se na starou. Těšil jsem se převelice a byl jsem trochu pod parou. Protože kdybych to věděl, že je to poprvé, tak bych tolik nepospíchal. Kdybys tolik nepospíchal, sundala bych si punčocháče …“
Návštěvy z toho měly většinou srandu, jen L. z toho byla lehce na mrtvici.
„Mám mu vysvětlit o čem je ten text?“ nabídl jsem jí své nedoceněné schopnosti otcovské autority.
„Proboha jenom to ne,“ děsila se.
Byla to v podstatě totožná reakce, jako když jsem se před lety ptal přátel, Michala a Evičky, zda budu muset na jejich svatbě coby svědek, mít nějakou řeč.
„Vůbec, naopak,“ ujišťovali mě s odzbrojující upřímností, „oceníme, když budeš držet hubu.“
Právě k nim do stověžaté matičky Prahy jsem měl namířeno o osm měsíců později, když byla L. ve škole. Chlapci si v tom čase vánočním po cestě do Národního technického muzea sborově zpívali, „Štědrý večer nastal, když jsem doma chlastal. Abych věřil, že je Štědrý, musel jsem si dát ještě drink. A na Novej rok, pustil jsem se do lehkejch dog.“
Pražané jsou jistě zvyklí na ledacos, ale i tak jsem šel tři metry za nimi a dělal, že je neznám.
Své rodičovské role jsem se zhostil až druhý den, kdy Michalovi přišlo podezřelé, že se z dětského pokoje na místo obvyklého řevu, dohadování a nadávek, neozývá vůbec nic. Zatímco jsme si my dospělí vychutnávali odpolední kávu, oni mu čórli notebook a prohlíželi si, co jim vyplivne vyhledávač na dotaz nahatí ženy. Samozřejmě když došlo na křížový výslech, tak při obligátním dotazu, kdo je původcem tohoto nápadu, házeli vinu jeden na druhého. Pravdy jsme se proto nedobrali.
Myslím, že jsem příliš benevolentní, a proto bych v (čistě hypoteticky imaginární) soutěži Chcete být milionovým rodičem, nikdy nemohl uspět. Už na první otázku, mám to řešit či nikoli, bych potřeboval nápovědu 50 : 50.
„Nejde ani tak o to, co jste si prohlíželi …“ řekl jsem si k tomu taky svoje, ale dál jsem se nedostal. Evička mě obdařila nechápavým výrazem (= nápověda z publika).
„Teda vlastně … jde o to, co jste si prohlíželi, ale jde i o ty gramatické chyby.“
Ani jeden z nás ještě nechodí do školy,“ upozornil mě Filip (sice to není přítel na telefonu, ale je chytrej jak Zlatý stránky), že mi unikají jisté polehčující okolnosti.
„Takže jde v prvé řadě o to, co jste si prohlíželi,“ zvolil jsem variantu C.
Ve vlaku po cestě domů si navzdory mému „doporučení“ Štědrý večer nastal zpívali i v kupé. Až tam jsem si všiml špatné interpretace, „ale tam se nezpívá a na Novej rok, pustil jsem se do lehkých dog, jako psů, ale drog jako …“
„Co jsou drogy?“ domáhal se Majky vysvětlení.
„Jo, co jsou drogy a jak jsou lehký, jako peří?“ přidal se Dáda o poznání hlasitěji.
„Ne peří je slangový výraz pro pervitin a to je tvrdá droga,“ vyváděl jsem ho z omylu.
Celé kupé ke mně tázavě vzhlédlo.
„Drogy jsou látky, co ovlivňují jak vnímáš realitu a můžeš si na nich vytvořit závislost.“
„Co to je závislost?“ zubil se Majky. Na rozdíl ode mě si užíval tu pozornost publika.
„To je když něco tak moc chceš, že uděláš všechno, abys to dostal.“
„Jako ty mamku, taky jsi jí šeptal, že ji chceš?“ pokračoval Majky v šíření dobré nálady.
„To je zase jiná závislost, závislost na drogách je když …“
„A ty jsi bral drogy?“ přerušil mě Dáda.
A teď co? Mám být pokrytecký nebo mluvit pravdu?
„No, podívejte se, jsou měkké drogy, jako je třeba marihuana a pak …“ jsem pokračoval dál a dál.
Celý výklad jsem uzavřel tím, že jim někdy v daleké budoucnosti nebudu mít za zlé, když si zahulí, ale je DŮLEŽITÉ, aby nepřičichli k tvrdým drogám. Majkyho ten výklad nudil a Dáda prokázal, že spíš než na mě dá na mamku či paní učitelku ve škole.
Jakmile jsem skončil, řekl mi, „nejdůležitější je přece třídit odpad.“
David Snítilý
Poslední pokušení Kristy II. (dokončení)
Kristy byla věčnou milenkou a sama před sebou se obhajovala tak, že zachraňuje cizí manželství. Tím, že muže vyslechne, utiší a poskytne jim, co mají nejraději. Ti se zbaví napětí v gatích a pokračují po svých vlastních tratích.
David Snítilý
Poslední pokušení Kristy
17. listopadu 1989 nezapočala jen Sametová revoluce, ale i bohatý milostný a sexuální život mladého páru. Magdalény a Romana. O dvacet osm let později však byla nenávratně v čudu víra lidí v demokracii i jejich láska.
David Snítilý
Kamenná tvář II. (dokončení)
Introvertní Kuba se díky influencerce Denisce proměnil ze srandovního kuchaře v zástěře v charismatického šviháka se štíhlou, ale svalnatou postavou. A díky potajmu vysazené antikoncepci i v nastávajícího otce a ženicha.
David Snítilý
Kamenná tvář
Lauřiny zkušenosti z oblasti milostné byly ovšem žalostné. Líbala se sice několikrát, ale dál než na první metu se nikdy nedostala. Matně si vzpomínala, že si kdysi ukazovali, co mají tam dole s Kubou, ale to už byl úplný pravěk.
David Snítilý
Chinaski lásce nepřejí, ačkoliv drobná paralela by tu byla
„Měla jsem mít rande s Dan Křetínským, co přijede v rudém Ferrari,“ žasla Hanka, když uviděla červenou Felicii. „Křetinský jsem, akorát ten miliardář je s měkkým dlouhým í uprostřed a já s krátkým. To je jediný podstatný rozdíl.
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Konec chlouby za miliardy: Zamíří nejdražší lokomotivy Českých drah do šrotu?
Měly představovat vrchol českého železničního strojírenství a stát se moderní oporou dálkové...
Praha má po 70 letech nový hřbitov. Lidem připomíná lodní okénka nebo jaderný reaktor
Kulaté otvory ve vysokých betonových zdech připomínají lodní kajuty, někomu možná i jaderný...
Brno není pro každého. Netypickou hru vymyslel mladík, který chtěl být hackerem
Vystudoval režii na Janáčkově akademii múzických umění, ale zároveň také herní design a média na...
Budovu v Praze po roce opět obsadili squateři. Policie zasáhla tentokrát hned
Na Praze 6 v Papírenské ulici v neděli dopoledne zasahovaly složky IZS proti squaterům, kteří...
Pojďte se zatoulat do Toulavy. Nabízí stezky ve skalách, výhledy i vlastní hru
Region s centrem v Táboře je už deset let certifikovanou turistickou oblastí. Proč tam vyrazit na...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 210
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 666x



















