Dilema Casanovy aneb která je ta pravá?

Tonda se osmělil, „prsa máš krásný, ve fotbalové hantýrce bych to viděl na skóre 2 : 2.“ Tereza se zasmála. „2 : 2 je dobrý, horší je 2 : 3, to má jedna kámoška a je z toho nešťastná. Vůbec nejhorší je ale bezbranková remíza." 

DILEMA CASANOVY ANEB KTERÁ JE TA PRAVÁ?

„Pojď na kafe, zvu tě," vyzvala jednoho pátečního dne personalistka Tereza účetního Tondu.

Na tom, že spolu kolegové chodí na kávu, není nic neobvyklého, ale Tonda sdílel s Terezou kancelář už tři roky a tohle pozvání bylo premiérové. Teprve před pár měsíci na firemním vánočním večírku si začali tykat.

„Já jsem tě pozvala, tak platím," odmítla v jídelně před automatem Tondovy drobné. „Příště pozveš ty mě."

Tonda zkoprněl. Ono bude nějaké příště? plašily se mu myšlenky.

„Je to jak z té písničky od Vypsaný Fixy: A tak jsem řek. Hej, máš drobný, darling? A ona řekla, že nějaký má. A já jsem řek’ fajn. Tak na dvě kávy z automatu, on nám je dá ..." Tereza si notovala a s oběma kelímky v rukou, kroutíc se v bocích, mířila ke stolu, zatímco Tonda nevěřícně zíral na tu dokonalou prdelku. Nevěděl, co nebo kdo je Vypsaná Fixa, ale uměl anglicky a věděl, že darling je miláček. 

Ač to zpočátku Tondovi připadalo nemyslitelné, z dopolední kávičky s Terezou se stala pravidelná záležitost a krom věcí pracovních začali brzy probírat i ty čistě osobní. Tonda si samozřejmě nemohl nevšimnout, že se oba díky tomu stali terčem klepů, dohadů a dvojsmyslných komentářů. Copak o to … jemu to v podstatě dělalo dobře. Taková permanentní masáž ega. Tereza byla krásná, osmadvacetiletá femme fatale, kdežto on byl o sedmnáct let starší strejda s bříškem a prořídlými šedivými vlasy. Ve skutečnosti ho ale ani na okamžik nenapadlo, že by po něm toužila jako po muži. Spíš se domníval, že ho bere jako náhradu za chybějícího otce. Přesto si závistivé pohledy kolegů užíval. 

Když na to jednou zavedl řeč, zda to Tereze nevadí, jen nad tím mávla rukou. „Vlastně by mi to mělo lichotit," neváhala Tondu šokovat. „Někdo si fakt myslí, že by se do mne mohl zamilovat takhle skvělej chlap?"

Po vyřčení této věty už nic nebylo jako dřív. Tonda šel do sebe. Postupně obměnil šatník, usedlý úřednický oblek nahradil modernější variantou a občas dokonce vyrazil do práce v džínách a polokošili. Po večerech začal běhat, cvičit a na místo piva pil proteinové nápoje. Tahle nápadná změna samozřejmě neušla pozornosti jeho choti.

„Jak to, že sportuje a jinak se obléká? Změnil značku deodorantu a co chvíli mu pípá sms zpráva na mobilu, s kterým se pak zavírá na záchod…“ kladla si zneklidňující otázky manželka Věrka.

Dcera Mirka, toho času v těžké pubertě, to viděla jinak. „Náhodou ti to sluší, tati. Už nejseš takovej ten zaprděnej staroch." Tonda nevěděl, zda má dceři poděkovat za kompliment v první části věty nebo ji jednu lísknout za ten dovětek.

Tonda s Věrkou před rokem oslavili stříbrnou svatbu a jejich manželství bylo poklidné, pomalu plynoucí jak jízda osobákem k babičce do Babic nad Svitavou. Samo sebou se čas od času pohádali kvůli nějaké prkotině, ale Tonda vždy rychle vychladnul a vše se vrátilo do starých kolejí. Co se týče frekvence milostných spojení, už se pomalu dostávali do fáze zvané: Vánoce jsou častěji.

Tereza se na židli prohnula v zádech a vystrčila na obdiv svá ňadra uvězněná v push up podprsence. Tondovi z toho šla hlava kolem a tlačil ho probudivší se penis v riflích.

„Tondo,“ zapředla jak kočka, „buď od tý lásky a namasíruj mi prosím krk a ramena,“ vrhla na něj pohled, po kterém by roztál nejeden nanuk.

Poté, co si sedla obkročmo na židli otočenou opěradlem vpřed, si stáhla ramínka šatů a pod jeho neohrabanými doteky začala tiše vzdychat. Tondovi nezbývalo než poodstoupit, aby ji penisem nedloubal pod lopatkou.

„Hrozně se mi ulevilo, máš šikovný prsty a víš, kam sáhnout,“ děkovala mu později ještě jednou při obědě.

To mně se naopak přitížilo, musel si přiznat Tonda, neboť jemu od ztuhlosti nikdo neulevil a z té smyslné masáže měl málem srdeční slabost.

„Příště ti to oplatím,“ ujistila ho Tereza, jako by mu četla myšlenky. A nečekajíc na odpověď dodala, „to jak každý den cvičím, mě nabíjí energií, ale někdy si toho prostě naložím moc.“

„A to si nemůžeš orazit, vynechat?“

„To nejde, stárnu a zpomaluje se mi metabolismus,“ malovala tučnými tahy čerta na zeď.

„Prosím tě, vždyť máš krásnou postavu,“ nechápal Tonda, o čem mluví.

„Díky moc, zamlada jsem byla jak kostra z čápa, samá ruka, samá noha. Jako poslední ve třídě mi začala růst prsa. Teď už mi roste jen zadek.“

Tonda si musel hodit nohu přes nohu, aby nebylo vidět, že i jemu se něco zvětšuje.

„Náhodou,“ osmělil se, „prsa máš krásný, ve fotbalové hantýrce bych to viděl na skóre 2 : 2.“

Tereza se zasmála. „2 : 2 je dobrý, horší by bylo 2 : 3, to má jedna kámoška a je z toho nešťastná.“

„Vůbec nejhorší je bezbranková remíza,“ přispěchal s dalším přirovnáním Tonda, ale Terezin smích utnul hned v zárodku ředitel, který se zastavil u jejich stolu.

„Ale, ale … je jaro, mládež nám tu randí, co?“ začal sarkasticky odříkávat hlášku z Pelíšků. „Hormony pracují, všechno se to páruje v přírodě. Ale tady nám, jak se zdá, někdo přebývá, ať počítám, jak počítám …“

Tonda si uvědomil, že teď by měl správně nastoupit s replikou: víš co, Sašo? Jdi do prdele! Jenže ředitel byl Otakar a Tonda měl svou práci celkem rád.

„No nic, to budu asi já,“ usmál se výhružně ředitel a poroučel se o stůl dál.

„Chápeš to?“ šeptal Tonda směrem k Tereze a ta jen bezradně pokrčila rameny.

Ten večer se Tonda s Věrkou doma pohádali a on vytočený zamířil do hospody.

„Ale to je k nám návštěva …“ přivítal ho u stolu štamgast Luděk, který zde měl trvalé bydliště (přechodné měl doma). Luděk dělal ve stejné fabrice jako Tonda, jen na postu mistra. „Casanova osobně,“ hodil před něj podtácek.

„Jakej Casanova?“ dělal nechápavého Tonda.

„Nedělej se, o tom už si cvrlikají vrabci na střeše, že jsi toho svýho ptáčka Jarabáčka uhnízdil u personální Terezy.“

„To je nesmysl, jsme jen přátelé,“ trval na svém Tonda a záměrně nepoužil výraz kamarád, aby mu nenahrál na notoricky známý rým taky rád.    

„A už jsi s přítelkyní spal?“ zeptal se, když ke stolu dorazili Martin s Vaškem.

„S kým jsi spal, Tondo?“ hořeli oba zvědavostí a Luděk jim na mobilu ochotně ukázal Terezin profil na Facebooku.

„Respekt, vole, je šukézní. Sice nevím, co na tobě vidí, ale užij si to, než ti na to přijde stará,“ přidal varování Vašek.

„Chlapi, jste blbí. Přemýšlejte, co by na mě asi tak viděla?“

„Pěkných sebevědomých ženských se chlapi bojí,“ nadhodil Martin.

„Tak se musí angažovat sama,“ přidal se Vašek. „Táhne jí na třicet, biologický hodiny tikají, tak chce inseminátora.“

„Takže si klidně užij, ale vezmi si pro sichr dvě gumy a pak je radši odnes domů,“ instruoval ho Luděk.

„Proč bych je nosil domů?“ stále nechápal Tonda.

„Protože by to sperma mohla použít. To samý platí pro kouření, ať to radši spolkne,“ nabádal ho Luďa. Když viděl Tondův vyděšený výraz, ještě přitvrdil. „Kdysi jsem četl o sportovci, kterej to takhle vypustil do pusiny ňákej zlatokopky a ta si to pak nechala fouknout dolů a po zbytek života cáloval alíky.“

„Ale některý ženský nechtěj polykat,“ namítl celkem rozumně Martin.

„To musej,“ stál si za svým Luděk, „to je důkaz lásky.“

„A ty bys to polykal, kdybys byl ženská?“ zajímalo Vaška.

„Bych musel,“ neuhnul ani o píď Luděk. „Je samozřejmě potřeba jíst banány, meruňky, jahody a tak. Žádný těžký, kořeněný jídla.“

U stolu se zastavila hospodská Dáša s další várkou zlatavého moku. „Luďo, ty seš dneska zase chytrej jak Zlatý stránky,“ zhodnotila to málo, co vyslechla. Tonda si myslel totéž. Jen tam seděl, poslouchal a nechápal, jak se mohli v rozhovoru dostat až sem.

„Dášo, řekni nám …“ spustil Luďa v domnění, že Dášu přivede do rozpaků. „ovlivní to, co chlap jí chuť spermatu?“

Dáša před něj postavila plný půllitr a setřela ho. „To máš buřt. Buď to chutná jako slanej nebo sladkej chrchel.“

O týden později pozvala Tereza Tondu k sobě domů, že potřebuje pomoc položit koberec a šoupnout s nábytkem. Tonda naočkovaný kecama chlapů v hospodě si už představoval Terky záda položená na koberci a svoje sedřený kolena od toho, jak to do ní šoupe. Jenže Tereza nebyla žádná lehká holka a nemluvila do větru, takže za tu dřinu při stěhování nábytku dostal kafe, štrúdl a před domem, když se loučili, ještě pusu. Doma pak přehnaně reagoval na Věrčinu výtku a mezi manželi došlo k další hádce. Aniž by si to Tonda uvědomoval, byl čím dál tím víc popudlivý a těmi hádkami si sám před sebou obhajoval, že se pomalu, ale jistě zamilovává do jiné ženy. Bodejť by ne, když ta jeho stará je tak nesnesitelná. Ve dne v noci přemýšlel, jak se k celé záležitosti postavit, až se nakonec rozhodl. Druhý den odpoledne zajel do květinářství a pak zamířil k Tereze domů.

„Tondo,“ vydechla překvapeně, když otevřela domovní dveře, „to je mi ale milé překvapení.“

„Musím s tebou mluvit,“ pravil rozhodně Tonda. Podal ji kytici a nečekajíc na vyzvání, vešel do jejího bytu a spustil dlouhý monolog. Mluvil o tom, jak si ji váží, že ji má rád a že mu neušlo, že mezi nimi krom přátelství začíná klíčit i jiný cit a že ty pocity jsou oboustranné.

Tereza byla zaskočená jeho náhlou otevřeností a překvapivě rozhodným projevem. Když však ve svém monologu došel k místu, kde mělo přijít vyznání lásky, přiznal Tonda, že stále miluje svou Věrku.

Tereza lehce přikývla a tiše dodala, že to chápe a poděkovala mu za otevřenost. Za to, že ji netahá za nos a jedná s ní na rovinu.

Jakmile odešel, utřela si slzy, zkontrolovala svůj make-up v zrcadle a čekala, až se vrátí. Byla si jistá, že po tomhle přileze zpět. Musí. Bude žebrat, doprošovat se, sypat si popel na hlavu. Její ženská intuice ji tentokrát nezklamala. Neuběhlo ani deset minut a stál za dveřmi.

„Už jsem to ženě řekl, že se chci rozvést, nahrál jsem si to na mobil, abys mi věřila,“ spustil.

„Už je pozdě, svoji šanci jsi měl a promeškal ji,“ pravila s hranou tvrdostí, ač se uvnitř tetelila blahem.

„Terezko, neblázni, já tě miluju a udělám pro tebe cokoli,“ sliboval hory doly a modré z nebe navrch.

„Chtěla jsem tebe a miminko,“ připomněla Tereza řediteli Otakaru Hájkovi, že milenkou už byla dost dlouho.

Opustil ji před vánočními svátky, protože po něm chtěla, aby se rozvedl a povýšil ji z milenky na druhou paní Hájkovou. Dlouho se trápila, užírala. Pak ale vymyslela, jak se mu pomstít. Věděla, jak moc je žárlivý. A přesvědčit spolupracovníky, že mezi ní a Tondou došlo k citovému vzplanutí, byla hračka. Že mu to nějaká dobrá duše donese, bylo samozřejmostí. Drby se u nich v podniku šířily rychleji, než morová epidemie. Když minulý týden viděla Otakarovo BMW zaparkované na protější straně ulice, vyšla s Tondou před dům a políbila ho tak, aby to vypadalo, že se loučí po vášnivém odpoledni.

„S Toníkem se rozejdu, pokud mi přineseš podepsané rozvodové papíry,“ začala si se zadostiučiněním klást podmínky. „A samozřejmě jeho místo mu zůstane, jen ho přestěhuj do jiné kanceláře a zvyš mu plat.“

„Všechno, co budeš chtít,“ kapituloval pan ředitel a pln radosti Terezu objal.

Hezky jsem to skoulela, pochválila se v duchu Terka. A Tonda taky nebude škodnej. Navíc je to charakter a to poblouznění mu prospělo. Zhubnul, omládnul, kolegyně pro něj mají slova uznání.

Když Tonda dorazil s druhou větší kyticí domů, dlouho se rozhlížel a nechápal, proč na zdi chybí obrazy, poličky a proč zmizela část nábytku. Chodil po bytě a snažil se dovolat Věrce, ale vyzvánění mobilu buď neslyšela, nebo slyšet nechtěla. Až když našel na stole v kuchyni dopis, pochopil, že B je správně.

Stálo v něm stručně a jasně, že je už dlouho nešťastná a události posledních týdnů ji donutily přehodnotit její postoj k manželství. 

Druhý den mu poslala dcera sms, že jsou s mámou u strejdy Luďka.

„To by mě zajímalo, jestli už mu poskytla důkaz lásky?“ pronesl hořce do čtyř prázdných stěn Tonda.

Mé předchozí Všehochuť  povídky: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=123558