Proč nemají muži celulitidu...?

...protože je hnusná! Vzpomenu si na ten "vtip" skoro pokaždé, když se doma projdu polonahá kolem zrcadla a úplně pokaždé, stojím-li v převlékací kabince a ze všech stran září osvětlení, které vám vyrobí celulitidu i na uších.

Čítám hodně článků o tom, jak být spokojená sama se sebou, jak získat sebevědomí, mít ráda svoje tělo a nesrovnávat se s Insta kráskami - protože ty (prý) své fotky stejně upravují - netrápit se nedokonalostmi a podobně. Ovšem na druhou stranu vidím i stejné množství rad, jak mít dokonalou postavu, pleť, vlasy, make-up, vypadat jako modelka, opticky si zvětšit prsa a nebo dokonce proč podstoupit nejrůznější estetické zákroky. 

Člověk by se z toho zbláznil... a už je víceméně jedno, jakému z těchto dvou typů článků nasloucháme a o co se snažíme. Protože pořád je tam to slůvko "snažit se". A příliš mnoho snažení za prvé škodí (můj táta s oblibou vždycky podotkne cosi o tom snaživém idiotovi) a za druhé tím nepřímo přiznáváme, že něco vlastně nemáme... Což člověku na náladě nepřidá. Co radím já? Zase tolik to neřešit. Stejně vám nakonec nic jiného nezbyde. A když nic jiného nezbyde, tak to prostě uděláte. Celý život vás bude někdo kritizovat, řešit, rozebírat a udílet "dobře míněné" či rovnou "dobré rady". Moje máma hlásá - proč hrbatému říkat, že má hrb - myslíte, že on to neví??? 

Pro demonstraci pár absurdních příkladů z mého života a zkuste se prosím vždycky zamyslet, PROČ to ten dotyčný asi říkal: 

1. Pro představu - měřím sto šedesát centimetrů a pár týdnů jsem vážila jen něco málo přes čtyřicet kilo (psychicky složité životní období, ovšem podotýkám, že mentální anorexií jsem netrpěla neb jsem celou dobu viděla, jak hrozně jsem hubená a vůbec se mi to nelíbilo). No a táta chodil, dloubal mě demonstrativně do žeber a s paní psycholožkou za mými zády řešil, že mám asi anorexii. Toto by se dalo vysvětlit jeho strachem o mě, protože si nemohl být jistý, jestli poruchou příjmu potravy opravdu netrpím.

2. Za další tři měsíce jsem nabrala okolo patnácti kilo, cítila se dobře a připadala si hezká. Jenže táta začal mít narážky typu, že tak krátké sukně bych fakt nosit neměla, z kalhot mi leze břicho a že jsem zkrátka už pěkně "macatá". Nějaké pozitivní vysvětlení....?

3. V mých dvaceti letech mě okolí pravidelně tipovalo na čtrnáct až patnáct let a podle toho se mnou jednalo. Dospělí mi automaticky tykali, klidně mi vynadali jako puberťákovi, jiní mě přehlíželi a další poučovali. (Jednu výhodu to přece jen mělo - do oněch dvaceti jsem v klidu jezdila v MHD za poloviční jízdné).

4. V pětadvaceti mi najednou nadřízená v práci sdělila, že její manžel, když mě viděl, prohlásil, že jako nadřízená vypadám spíš já a tipoval by mě minimálně na třicet, protože jsem prý taková "hrozně upravená". (Otázka je, co SKUTEČNĚ ten její manžel říkal, ale to není teď předmětem článku).

5. Rovněž v pětadvaceti jsem si oblíbila výrazné rtěnky, především krvavě rudou. A jistý "znalec žen" mi potřeboval sdělit, že "ta rtěnka už je tedy trochu moc".

6. Do cca pětadvaceti jsem také často slýchala, že: "to nemůžeš ve svém věku vědět...", "až budeš mít, holčičko, tolik zkušeností jako já..." "...ty jsi naivní" (plus jako bonus shovívavý úsměv)...

7. Okolo mých třiceti naopak začalo přicházet: "...no s celulitidou a rostoucím břichem se holt budeš muset smířit...", " se sedmnáctiletýma holkama se nemůžeš srovnávat, ty mají mnohem, ale mnohem pevnější tělo", "jsi pěkná mrcha", " jsi arogantní", "dřív jsi po alkoholu mluvila pravdu, ale teď už lžeš i opilá", "chováš se jako puberťačka" (a zase bonus ve formě shovívavého úsměvu)...

8. Opět a znovu moje váha. Při osmačtyřiceti kilech mi další "znalec žen" povídá: "Takhle jsi hezká, ale kdybys přibrala pět kilo, budeš dokonalá."

9. Přibrala jsem pět kilo a znalec:"No já jsem úplně v šoku! Dva měsíce jsem tě neviděl a najednou koukám, jakou máš celulitidu. A v těchhle legínách je to strašně vidět. Nejdřív jsem si říkal - je to vůbec Alenka?

10. Po přibrání těch pěti kilo, znalec: "No konečně jsi přibrala. Předtím jsi byla v obličeji strhaná jak ženská po šesti dětech". (Díky, znalče, to jsem fakt potřebovala slyšet a bez tvého hodnocení bych nemohla žít). Jo a vlastně dodatek: "Dál už bys ale přibírat nemusela..."

11. Před přibráním těch pěti kilo, znalec: "No ty jsi zase zhubla" (pokaždé, když mě viděl).

Takže mi z toho celého vychází, že: V ideálním věku jsem byla celkem tak půl roku, ideální váhu mám v rozmezí padesáti tří až padesáti tří a půl kila. Ale bohužel, objevila se ta HNUSNÁ celulitida. Ideální množství životních zkušeností - neexistuje. 

Vždycky se najde nějaký znalec, který vám udělí dobře míněnou radu že: chlapům se líbí velká prsa/ velká prsa jsou brzy povislá/ hubené ženy vypadají strhaně/ oplácané ženy mají celulitidu/ váš make-up je příliš výrazný/ měla byste se trochu namalovat, protože vypadáte zanedbaně/ muži nemají rádi příliš chytré ženy/ hloupá ženská má radši mlčet a tvářit se mile/ tahle holka leží v posteli jako prkno/ a tahle je pěkná ku*va.

Závěrem - netvrdím, že výše uvedené se týká jen žen, osobně jsem byla svědkem toho, pod jakou palbou nevybíravé kritiky se může ocitnout muž (i když se to většinou netýkalo vzhledu), zkrátka mám jako žena jisté osobní zkušenosti a zážitky, které jsem použila pro demonstraci této problematiky. Stejně dobře to jde ale vylíčit i z opačného pohledu a princip zůstává stejný. Dále neříkám, že bychom neměli nikoho poslouchat a ve všem vidět útok na svou osobu. Vzhled, věk, zkušenosti a schopnosti řešíme všichni, to je normální. Jsou věci, které se nám na nás nelíbí a naopak. Jsou věci, které se ostatním na nás nelíbí a naopak. Také je normální chtít vypadat lépe a něco pro to dělat. ALE! Nesmíme se stát otroky vlastního vzhledu a kultu mládí a podřizovat celý svůj život hodnocení ostatních, ale spíše vycházet z toho, co nám se líbí a co ne. 

Když si to totiž vezmete, vždycky bude něco a vždycky si na nás někdo něco najde. V pubertě je to akné, mastné vlasy, žádná/příliš malá prsa, dětská nebo naopak moc vyspělá postava, pak je (možná) chvilku klid, abyste následně plynule přešli do fáze - vrásky, šedivění, povolená postava, povislá prsa, popraskaná kůže a stáří. To je na jednoho člověka přece jen trochu moc a hlavně, ať uděláte, co uděláte, nikdy to nebude ÚPLNĚ dobře.

Aneb jak řekl jeden moudrý člověk: Každý efekt má svůj defekt. (A sám se tím neřídil).

 

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Alena Šnajdrová | čtvrtek 16.7.2020 4:19 | karma článku: 22,79 | přečteno: 1109x