O hygieně ve zdravotnictví, restauracích, obchodech a mezi lidmi

Stejně jako celý svět je plný paradoxů, i ve zdravotnictví občas na nějaké narazím. Naopak v některých restauracích už se o paradoxu ani mluvit nedá - to je zkrátka čistý hnus...

V první řadě podotýkám, že i přes některé výhrady jsem pořád za naše zdravotnictví ráda. Stačí si vyslechnout vyprávění mých známých z cest (leckdy i jen z Velké Británie) a nebo si přečíst hororové články typu nemocnice na Bali, kde musela česká pacientka kontrolovat personál, jestli si na ni bere novou (čistou) injekční stříkačku a děkuji bohu za to, že jsou u nás takové věci samozřejmostí. https://www.idnes.cz/cestovani/rady-na-cestu/indonesie-a-horecka-dengue.A120801_093823_kolem-sveta_tom

Ovšem stále existují i situace, které mě zarážejí. Například si vzpomínám, že cca před deseti lety kdykoli jsem zašla na dětské poliklinice v Karlových Varech na toaletu, chybělo tam mýdlo. Proč? Kde jinde než ve zdravotnickém zařízení by měli dbát na hygienu?

Další celkem zvláštní věcí jsou přezůvky u mého gynekologa. To si takhle přijdu po delší době do ordinace, je léto, venku třicet stupňů, takže mám samozřejmě sandály a v nich logicky bosé nohy. Jaké je moje překvapení, když sestřička ukáže na nějakých pět, šest párů látkových a gumových pantoflí a crocsů se slovy, ať se přezuju. Chvíli koukám a říkám si, jestli fakt myslí vážně, že si na ty zpocené nohy mám jen tak obout pantofle, ve kterých se za dnešní dopoledne už vystřídalo několik párů cizích, rovněž bosých a zpocených nohou. Bláhově doufám, že je někdo třeba nějak vydezinfikuje, jenže pak vidím, jak to chodí v praxi. Z ordinace vyleze holka, sundá pantofle, hodí je do botníku a jede se dál. Nicméně slečna to vychytala - měla ponožky. Mě bohužel ani ve snu nenapadlo, že bych něco takového musela řešit. Vždyť ani v žádné normální prodejně obuvi vám nedovolí zkoušet si boty na bosé nohy! A tam je tedy riziko, že si někdo obul ty samé boty, co vy a ještě tentýž den, naprosto zanedbatelné. Na druhou stranu, šance, že se oněch pět párů v ordinaci již za to dopoledne vystřídalo (a ne jednou), je poměrně vysoká. To mi tedy přijde krajně nechutné... hlavně že každou chvíli někde straší s plísní nohou... Jen doufám, že ty "třmeny", do nichž si na křesle každá musí položit chodidla, nedezinfikují stejným způsobem, jako zmíněné pantofle...

Kapitolou samo o sobě jsou potom samozřejmě restaurace. Tam se najde hodně hnusných věcí, s nimiž se setkávám až příliš často. 

Naprosto běžné jsou špinavé příbory. Myslím tím nalepené kusy jídla, fleky od kdoví čeho (a ne, opravdu se nejedná o skvrny od vody), přičemž naprosto nedostižným levelem se stávají otisky něčí rtěnky na hrnečkách. Bohužel toto se děje v mé velmi oblíbené kavárně (co do nabídky jídla a chuti kávy), stížnosti na hygienu a žádosti o výměnu nádobí neměly žádný efekt, takže tento problém řeším kávou s sebou (do jednorázového kelímku), i když mám v úmyslu posedět. 

Dále bych byla velice ráda, kdyby se číšníci a servírky, kteří běžně manipulují s penězi (nejen ti, ale tito především) naučili nenosit mi skleničku způsobem, kdy ji drží svými upatlanými prsty až nahoře za hrdlo, přesně v místech, kde se pak člověk dotýká rty, aby se napil. 

Obecně by bylo skvělé, aby se pracovníci, kteří nemanipulují pouze s jídlem, žádným způsobem nedotýkali rukama potravin, které pak servírují zákazníkům. Ideálně bych viděla rukavice pro všechny, i když ani tam nevíme, co svými rukavicemi před chvílí ochmatali, že...

Také opravdu nesnáším, když mi v salátu křupe mezi zubama písek a hlína a na zelenině vidím nánosy špíny, přestože se na to nijak nezaměřuji. Asi nikdy nezapomenu na "písečný" jahodový koláč, na němž jsem si málem doslova zuby vylámala.

Stejně tak polosyrové kuřecí řízky a steaky, jen aby byly co nejrychleji hotové, jsou opravdovou chuťovkou. 

Zjištění, že mi v lahůdkářství nabírá prodavačka šunku rukama (rukavicemi či nástroji), jimiž bezprostředně předtím hrabala do syrového masa, je rovněž velice "příjemné". A kdybyste viděli, jak se cítí dotčeně, když ji na to upozorním (slušně, podotýkám)! 

Celkově mi připadá, že spousta lidí nechápe smysl toho, co by měla dělat, proto to dělá jen, když nad nimi stojí někdo s bičem.. Jakmile se dohled vzdálí, okamžitě se na všechno vykašlou. A přesně to je špatně. Pracovníci by ideálně měli přijmout hygienická opatření za svá, protože POCHOPÍ, proč jsou důležitá a dodržují je proto, že rozumí jejich smyslu. A ne proto, že nad nimi stojí kontrolor. To nemůže fungovat a nefunguje. 

Zaráží mě, jak rychle se na jaře kvůli hrozbě koronaviru vykoupily dezinfekční gely. A zaráží mě to proto, že jsem jaktěživa nikoho nikde neviděla si tím gelem čistit ruce. To si ho lidé doma snad vystavili na poličku...?

Ještě před rokem touhle dobou byli lidé chodící s chřipkou do práce považováni za těžké frajery a já za ulejváka či simulanta, když jsem zůstávala s nachlazením doma. Dnes? Za stejnou věc by ho ostatní ukamenovali. Přitom co se změnilo? Je snad ok nakazit babičku "neškodnou chřipkou" a naproti tomu trestným činem přenést na ni "smrtící covid"?

Na jednu stranu šílíme z koronaviru a na stranu druhou spousta lidí ještě nepřijala za vlastní ani základní hygienické návyky. Ano, existují mnohem horší nemoci, které se přenášejí špinavýma rukama a nedostatečnou hygienou, než je covid. Když to vidím kolem sebe, nic se nezměnilo. Lidi sice asi tak měsíc masově používali jednorázové rukavice v supermarketu, ovšem brzy je to přestalo bavit a momentálně tam ty rukavice už zase přebývají. Co je podstatné - ony tam byly k dispozici už třeba před pěti lety, ovšem většina populace si jich poprvé všimla až letos v březnu, kdy jim na internetu napsali, že se mají používat. 

Dalším učebnicovým příkladem jsou chrchlalové (nejen) v tramvaji. Už v dobách, kdy jsme ještě o žádném novém koronaviru nic nevěděli, mě neskutečně tito jedinci vytáčeli. A mockrát se stalo, že jsem od nich "něco chytla". To samé ve škole od dětí, ale i od kolegů. Nikoho snad ani nenapadlo, že by druhému mohlo vadit sedět x-hodin pod palbou jeho vykašlaných, vysmrkaných a vypčíkaných virů. A dokonce i dnes, kdy se rouška stala heslem číslo jedna, se běžně stává, že se mi chlap v restauraci vysmrká prakticky rovnou do ksichtu. 

Co tím vším chci vlastně říct? Že bychom měli dodržovat základní pravidla hygieny i bez toho, že si to přečteme někde na internetu. Je potřeba přijmout tyto zásady za své a ne na ně dbát jen tehdy, když nám to někdo přikáže a kontroluje nás. Musíme si uvědomovat rizika a proč je důležité dělat to a to. Nepodřizovat všechna opatření covidu, jelikož ostatní nemoci nezmizely. A zkrátka používat vlastní, selský rozum.