Nad čím mě koronavirus donutil se zamyslet

Slovo "koronavirus" se v posledních dnech a týdnech skloňuje ve všech pádech, jsme zahlceni články, reportážemi, radami a diskuzemi. Nepřináším nic objevného, jen pár zamyšlení nad celou situací. 

Nejdřív mě koronavirus nijak nezajímá, asi jako nikoho v Evropě. Zaznamenám pár okrajových reportáží o nové nemoci, jíž se nakazilo pár lidí támhle někde v Číně z nějakých zvířat. Neví se, jestli je přenosná z člověka na člověka, snad prý ne, ale není to vyloučené. Za pár dní se onen přenos z člověka na člověka potvrzuje, nakažených jsou již stovky lidí - v Číně. V následujících týdnech však počet nebezpečně rychle stoupá. To už nás Evropany začíná zajímat - cestuje sem plno čínských turistů a přenos do celého světa je tedy dost dobře možný... A zde se zastavím, následující průběh už určitě všichni znáte. 

Charakter epidemie, karanténní opatření, první nakažení mimo Čínu, hrozivé číslo, úmrtnost také nezanedbatelná... Popravdě, jsem zmatená. Jako obyčejný člověk, který do celé věci ani zbla nevidí a je odkázán pouze na informace z médii, asi ani nemůžu jinak. Hlavou se mi honí mimo jiné i děsivé scénáře podpořené některými články na internetu. Čemu věřit a jak to skutečně nakonec všechno dopadne, se uvidí až časem. Teď mi zbývá jen oněch pár zamyšlení:

1. Rada na vytváření zásob potravin je více než ošemetná. Pokud to přeženu, mohlo by se totiž lehce stát, že dříve než k nám případná epidemie dorazí, nebudeme mít už co jíst. Nezamýšlela jsem dělat nějaké zásoby, ale když v supermarketu zejí regály s těstovinami a moukou prázdnotou, trochu mě to vyděsí. Nemám problém s tím jít si koupit jeden balíček mouky nebo cukru, jenže když vidím, že na mě nezbyde už ani ten jeden, jakmile na nějaké narazím, také si jich samozřejmě vezmu víc. Když v Makru nenaleznu ani jedno balení oleje menší než deset litrů nebo konzervu tuňáka bez chilli papriček, říkám si, že to už fakt není sranda. 

2. Posouvají se mi měřítka toho, co je ještě v pohodě a co už krize. Zvyklá na nedocházející zásoby potravin a rozmazlená nepřeberným množstvím druhů a příchutí, najednou házím do košíku těstoviny jakési neznáme značky a rýži, jež ještě zbyla, radujíc se v duchu, že vůbec zbyla. Když v regálu s kuskusy nenaleznu ani krabičku, vzpomenu si, jak vždycky hledám ten jeden svůj oblíbený. Teď bych brala JAKÝKOLIV. A najednou si říkám, že ten kuskus vlastně nepotřebuju, klidně budu jíst měsíc rýži, když na to přijde. A vlastně buď holka ráda, že zde vůbec něco mají. A že je ten supermarket otevřený! 

3. Navazuje na předchozí bod. Napadá mě, jak lehko se může všechno zbortit jako domeček z karet, přestože si myslíme, bůhvíjak pevný, stálý a nezničitelný systém máme. Houby. Stačí málo, aby propukla hysterie a panika, začalo rabování a lidé se porvali o poslední balíček rýže nebo dali tisíce za respirátor. Řetězová reakce je jako lavina, která se nedá zastavit. Aneb sebenaplňující proroctví jak vyšité z učebnic sociologie. 

4. Jsem fascinovaná masivním vykupováním dezinfekčních přípravků vzhledem k tomu, že mi už roky zůstává rozum stát nad tím, jaké množství prasat se mezi lidmi v 21. století najde. Prakticky na každé toaletě je voda, mýdlo a papírové ubrousky a všimli jste si někdy, jaké množství lidí je vůbec nepoužije? Kolik z nich si před jídlem neumyje ruce, přestože se ho jimi chystá spořádat? Kolik lidí kýchá, smrká a kašle na veřejnosti bez toho, aby se jakkoliv snažili zamezit šíření viru, natož aby je napadlo, že by ideálně mezi ostatní vůbec neměli lézt? Jasně a teď si budou patlat ruce několikrát denně dezinfekcí, nosit roušky a respirátory, štítit se každého, kdo trochu zakašle, jen proto, že na internetu se dočtou magické zaklínadlo "koronavirus". Vážně směšné a hlavně pokrytecké. Jakoby snad dezinfekce chránila jen před koronavirem a jiné nemoci (mnohem horší) neexistovaly!

5. Měli bychom brát více ohled na ostatní a přistupovat k nemocem zodpovědněji. Kolikrát na mě bylo nahlíženo jako na blbce a magora, když jsem dala najevo, že by například někdo nemusel chodit mezi ostatní nemocný. A kolegové nabyli dojmu, že pokud zůstávám doma s obyčejným nachlazením, jsem fakt těžký simulant nebo aspoň chcípák, co nic nevydrží. Ale ještě víc smíchu /nebo k pláči? mi přišla situace, kdy jsem byla nucena jít párkrát do práce nemocná - naposledy mě při obyčejné rýmě několik studentů nařklo, že je nakazím. To byl tedy vrchol."To snad nemyslíte vážně! Vy na mě tady chrchláte celoročně a nemoci chytám výhradně já od vás a teď mě obviníte, že vás nakazím!?" vmetla jsem jim. To je klasický obrázek aneb nepsané heslo: Když já chrchlám na všechny strany, nesmíte říct ani půl slova, ovšem na mě se nikdo chrchlat neopovažujte! funguje stoprocentně.

Stejně tak prosím berme v potaz i fakt, že pro starší nebo nemocné lidi nemusí být obyčejné choroby až tak banální. Mě by například nikdy nenapadlo jít za starou babičkou nemocná, protože vím, že i z obyčejné chřipky může mít pěknou patálii. Stejně tak malé miminko nebo člověk s oslabenou imunitou. Jenže ze zkušenosti vím, že málokdo něco řeší, pokud se to netýká přímo jeho nebo jeho nejbližších. A nakonec paradoxně nejvíc vždycky šílí ti, kteří se ostatním vysmívali, že "plaší". 

6. Nepanikařme a nevyvolávejme hysterii, ale zároveň si buďme vědomi rizik a používejme selský rozum. Odmítám být zavřená doma, nikam nechodit, s nikým se nestýkat a bláznit při každém zakašlání v autobuse. Ovšem zároveň nechápu, proč bych měla jezdit například do Itálie lyžovat a vystavovat se tak mnohem většímu riziku, než je nutné. Jakoby si to někdo nemohl letos odpustit. A pokud už tedy nemůže (nechce) ať počítá s tím, jaká opatření to s sebou nese. A ne, že zatluču, že jsem někde byl a budu si dál vesele chodit chrchlat do práce. Samozřejmě člověk nikdy neví, co na něj kde čeká a kde co chytne, avšak na věci, které ovlivnit může, by se vykašlat neměl. Něco je osud, ale něco vyložený hazard, a když svým chováním ještě negativně ovlivňuje ostatní, je to podle mě na pěst. 

7. Ještěže máme doma tolik zásob domácí višňovice. Až nebudou léky ani jídlo, zpijeme se do němoty a bude nám dobře, virus nevirus. Aneb višňovice je lék na všechno.