Asi už stárnu a stává se ze mě zahořklá osoba, protože si stále častěji říkám: " Kam to s těmi našimi dětmi spěje? To za mého mládí se tohle nedělo! Jak se to ta děcka dneska chovají?" a podobně. Bohužel následující zážitek mě z počínajícího skepticismu nevyléčil, ba právě naopak...
Máme krásný pozdně letní den a já si to šinu z fakulty domů svou oblíbenou cestou podél řeky. Tenhle klidný a voňavý kousek přírody ve velkoměstě si pokaždé užívám a většinou zde potkávám pořád stejné typy lidí - cyklisty, pejskaře a nebo maminky (tatínky) s dětmi. Jednu maminku s holčičkou jsem před sebou v dálce zahlédla i tentokrát. Malá, roztomilá, zlatovlasá princezna v růžovém oblečení a blonďatá, upravená, příjemně vypadající maminka v růžovém tričku. Ale pořád jsem příliš daleko....
Když se přiblížím na doslech, mamince najednou zazvoní mobil. Ach, mluviti stříbro, mlčeti zlato. V tomto případě s dvojnásobnou platností!
"Prosim tě, sem nasraná, fakt sem nasraná...Jako nechápu, velkej květák zlevnili na šestnáct a malej stojí čtrnáct, to snad dělaj schválně nebo co. Co? No, teď jdeme domu. Ale ne, Emily chtěla tady kolem řeky, je to hnus tady ti řeknu...sem tu už nešla ani nepamatuju, ale vona si to vymohla. Jako degeš tady, fuj. Doprdele, EMILYYYY, kam lezeš!!!" zařve najednou, až nadskočím. "Spadneš tam a nameleš si! Ále, holka tady někam leze, to je hrozný." Co udělala holčička? Maličko se nahnula pod zábradlí, aby viděla k řece - asi dva metry pod zábradlím byla tráva a křoví. Že by Emilka někam spadla, opravdu nehrozilo.
Už jsem pár kroků za nimi. Paní pokračuje. "Kde sem to skončila? Jo, u toho květáku, fakt sem nasraná, ty voe. Jako chápeš to?" Mezitím přejede rukou po zábradlí. "Fuj, co je to za hnus?! Ále do něčeho sem šáhla. Do hajzlu, jednou tady jdu, dotknu se zábradlí a hned šáhnu do ňákýho hovna. Degeš je to tady, to říkám. Ježíš, fuj, to je odporný! Tady bych teda nechtěla jít sama v podpatkách a s kabelkou. Bych se bála. Ty vole, neměla bych klít... (směje se)"
Vyvstává otázka - kdo za to může? Obě je předejdu - mám podpatky, kabelku a jdu sama...
