Premiér Fiala se z pravicového politika stal zastáncem zeleného neomarxismu

V deníku Právo 26. ledna to předseda vlády ČR a šéf ODS Petr Fiala zase jednou šéfovi opozičního hnutí ANO Andreji Babišovi pěkně vytmavil, protože prý jen Babiš může za fakt, že naše země je podrobena zelené ideologii Green Deal.

Den před zahájením prezidentských voleb, v nichž A. Babiš kandiduje, na něj Petr Fiala vrhl veškerou vinu za to, že podepsal rámcové podmínky eurounijní ideologické politiky Green Deal, které se musí Česká republika podvolit. V článku pro deník Právo „Green Deal: pohádky a skutečnost“ si pak český premiér připisuje zásluhu na tom, že za českého předsednictví v 2. polovině roku 2022 byly prý dojednány „záruky a finance“. Ve skutečnosti jde o brutální osekání českých národních zájmů.  

Ne že by to s Babišovými podpisy tak nebylo: šéf hnutí ANO sice doma českým voličům na Green Deal nadával. Zato v Bruselu pokorně podepisoval všechny rámcové podmínky revoluční zelené tranzice a dekarbonizace ekonomiky a celého života členských zemí EU. Kvůli svému obřímu a vyšetřovanému konfliktu zájmů při čerpání unijních dotací byl Babiš v Bruselu jako beránek. Právě Green Deal s nástroji vyhlášení války výrobě elektřiny a tepla z uhlí (v Německu idiotsky i z jádra) dohnal Evropu do energetické a ekonomické krize už v roce 2021. Ruská agrese proti Ukrajině to jen umocnila. Putin totiž mohl využít rostoucí závislosti řady zemí EU na zemním plynu, který měl nahrazovat výrobu energie v době, kdy ani obří kapacity solárů a větrníků, tedy přerušovaných a nespolehlivých zdrojů energie, za nevhodných povětrnostních podmínek nefungují.  

V článku Petr Fiala praví, že již dojednaná dekarbonizační opatření jsou nějak podmíněna, ještě možná budou revidována. Ale předseda české vlády se proti politice Green Deal výslovně nestaví, natož aby ji kritizoval, nebo že by dokonce při obhajobě českých národních zájmů někde bouchal do stolu. To by se ČR asi dostala mezi potížisty z Polska a Maďarska. A vláda Petra Fialy chtěla být za v Bruselu za premianta. Podle Fialy se Česko musí prostě podvolit tomu, co podepsal dříve Babiš.

Český premiér a jeho vláda jsou u moci více než rok. Právě za českého předsednictví v EU se ideologie Green Deal začala proměňovat v praktickou politiku s realizací legislativního balíčku Fit for 55. Za aplausu až překvapeného šéfideologa Green Deal a místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse, jak to s jinak rebelujícími Čechy šlo hladce, české předsednictví zajistilo shodu 27 zemí nad ukončením výroby spalovacích motorů od roku 2035. Nehledě na fakt, že nová emisní norma Euro 7 fakticky výrobu nových spalovacích aut ve prospěch elektromobilů zastaví už v roce 2025. A to už nyní tvrdě dopadá na tuzemský automobilový průmysl s 10% podílem na HDP nejvýznamnější resort ekonomiky.

Kde jsou sliby voličům od předsedy ODS, který před parlamentními volbami na podzim 2021 prohlásil, že se musí systém emisních povolenek revidovat? Za českého předsednictví tento systém nejenže neomezil, ale dokonce se rozšíří tak, že od roku 2027 a při velkých cenách energie „až“ od roku 2028 budou čeští spotřebitelé platit v podobě nových emisních povolenek více za bydlení i dopravu. Například při vysoké ceně povolenky zdraží litr benzínu či nafty až o 6 Kč, tedy o 300 korun na plnou nádrž. Autor tohoto blogu už historii českého předsednictví zhodnotil v blogu pod názvem Když z pytláka udělají hajného.

Z pohledu toho, kdo se dívá na Petra Fialu jako na politika, který chtěl kdysi hájit konzervativní pravicové hodnoty, je v článku v Právu nejhorší premiérovo chvástání, jaké pro Česko zajistil tok dotací z Bruselu. Jako by zapomněl, že si tyto dotace Češi financují vlastně sami, když z ceny za každou spotřebovanou kWh zaplatí asi 2 koruny do pokladny Evropské komise, která je milostivě přerozdělí dál jako „unijní dotace“. Za pár let k toku zelených daní směřujících do bruselského přerozdělovacího molochu přibydou z budov a dopravy další desítky miliard. Ve vytváření pokusu o finanční perpetuum mobile už je vlastně Fiala plně zajedno s dotačním čerpačem Babišem.

Ještě se blíže podívejme na podporu pro zchudlé Čechy, kterou prý Fialova vláda pro Česko dojednala. Na „Sociální klimatických fond“ má pro ČR směřovat 1,7 miliardy eur. Když si uvědomíme, že zničujícími cenami energie je už postiženo 2,5 milionu obyvatel ČR a rozpočítáme to na celé dohodnuté období čerpání v délce osm let, tak na jednoho chudého Čecha měsíčně připadá při dnešním kurzu 177 korun. To jsou v současných cenách třeba tři kostky másla měsíčně. Vicepremiér a lidovecký šéf ministerstva práce a sociálních věcí Marian Jurečka už vyjádřil přání, aby se podpora českým chudým z klimatického fondu vyplácela dříve než v období 2025 až 2032. Jednak tuší, že podpora chudých bude zapotřebí dříve, jednak přidělování zelených žebračenek by mohlo být vhodným nástrojem získání voličů před řádným termínem příštích parlamentních voleb v roce 2025.  
Česko má už mezitím pro domácnosti ceny energie zastropované na stejné úrovni jako v Německu, jež má ovšem trojnásobně vyšší průměrné platy. Německé podniky platí zastropované ceny dokonce nižší než ty tuzemské. Vláda v Berlíně bez ohledu na protesty z Bruselu ohledně nepovolené podpory poskytla na zastropování 200 miliard eur, dalšími 95 miliardami eur přímo dotuje cenu elektřiny. Fialově vládě stačí na pomoc všem kolem 200 miliard korun. Německo přitom stále urychluje svou zelenou tranzici Energiewende, které s rostoucím počtem solárů a větrníků přinese další nutné zdražení energie, a to i pro Česko. Proti tomu ale kabinet Petra Fialy není schopen udělat nic, hlavně se stavějí nové solární elektrárny, které od října do března ovšem neprodukují skoro nic a jejichž stoupající množství si kvůli připojení vyžádá stamiliardové investice do sítí a z toho pramenící další zdražení elektřiny. Nemluvě o tom, že už v roce 2025 začne ČR dovážet také elektřinu, jak nedávno potvrdil člen vedení ČEPS Pavel Šolc.

Je tristní se dívat na politika jménem Petr Fiala, který se stále více stává v čele vlády člověkem oportunisticky obhajujícím zelený neomarxismus Evropské unie, který se mění ve stále větší byrokratický moloch přerozdělování, ovšem nakonec jen bídy a nedostatku, samozřejmě kromě nových zelených dotačních oligarchů a solárních baronů.