Češi se nechají stříhat jako ovce, často až do krve

Ve středočeské obci Skorkov u St. Boleslavi dostali občané před Vánocemi v předvánočním zpravodaji milý pozdrav od starosty a s ním oznámení o zvýšení řady poplatků. Do ČR se vrací pojem bídy, přičemž sami Češi se málo brání.  

Nejcitlivější je pro necelých 600 trvale přihlášených obyvatel Skorkova a jeho částí Podbrah a Otradovic růst ceny vodného a stočného na celkových 149,82 Kč za kubík vody, což za končící rok s dosavadní cenou 139,17 Kč/m3 i příští rok je zřejmě rekordně nejvyšší cena vody v celé České republice. Když si ve Skorkově odskočíte doma na své vlastní WC, „velké“ spláchnutí přijde na 1,50 Kč, malé na 50 haléřů, takže výdaje na obecní vodu spravovanou soukromou firmou stojí čtyřčlennou rodinu asi 2000 korun měsíčně. Není se tedy co divit, že obecní vodovod postavený před tuctem let za dotace EU 40 milionů korun využívá jen asi čtvrtina obyvatel a většina se spoléhá na vlastní studně. Poté se dle státní normy se i při neodběru vody musí platit paušální stočné, tedy za splašky odváděné do obecní kanalizace (opět postavené v nultých letech za dotace 36 milionů korun), stanovené na 36 m3 na osobu a rok (krát stočné 68,38 Kč/m3 pro rok 2023). Nepochybně to povede řadu obyvatel obce  k úvaze, jak mohou na vodě ušetřit. Starší domy předělat na samostatné splachování dešťovou vodou je ekonomicky velmi nákladné i se státní dotací. Možná dojde na splachování toalety dešťovou vodou tradičním vědrem, třeba si někdo zase postaví kadibudku... 

EFEKT VODA je známý po celém Česku. S tím, jak obyvatelé začali šetřit a současně zůstávají a nyní se i zvedají fixní náklady, se přes dosažené úspory cena každého kubíku neustále zvyšuje a voda se tak z běžné komodity stává stále větším luxusem, přestože v celém Česku s výjimkou jižní Moravy je celkově vody dostatek. EFEKT VODA se nyní masivně zopakuje v ceně elektřiny s největším dopadem na chudé spoluobčany kvůli masivní instalaci dotovaných solárních panelů u bohatých soukromníků.

Každopádně hygienici v Česku už varují, že šetření Čechů s vodou naráží na rizika nižší osobní hygieny s příslušnými důsledky pro možné šíření různých chorob. V současném tlaku na úspory energie hygienici také upozornili, že ohřívat bojlery jen na úroveň vlažné vody může vést k šíření velmi nebezpečných bakterií legionely, které takto dobře přežívají ve vodovodních trubkách.

Čechy čeká vedle růstu ceny vody pro příští rok podstatně větší růst klíčových nákladů. Domácnosti budou po skončení termínově zafixovaných smluv nepochybně šokovány troj až čtyřnásobným růstem ceny elektřiny, plynu a tepla, a to navzdory zastropování ceny vládou za dosud nevyjasněné náklady státního rozpočtu. Majitelé a manažeři velkých firem, z nichž drtivá většina nemá od 1. ledna dosud smluvně zajištěné dodávky, se obávají až šestinásobného růstu cen nákladů na energie. Jestliže různí ekonomičtí analytici se snaží vzbuzovat optimismus, že inflace se bude v roce 2023 „pomalu“ snižovat, pak očekávaný dopad cen energie tomu nenapovídá. Právě naopak. K tomu se ještě přidá fakt, že z důvodů drahoty energie a vysoké očekávané ceny průmyslových hnojiv příští rok znovu vzrostou ceny zemědělské produkce. Už nyní se v řadě zemí EU snižuje o desítky procent produkce vepřového masa.

Česká státní správa brutálně selhává v ochraně českých spotřebitelů před nenasytnými ziskovými choutkami přirozených a síťových monopolů a oligopolů, ale i před dominantními firmami na trhu s klíčovou tržní silou. Běžný Čech si nemůže vybrat jiného dodavatele vody, těžko mění i dodavatele energie. Média píšou o nafouknutých ziskových maržích supermarketů. Z nabídky tři velkých stávajících mobilních operátorů nenajde klient v různých balíčcích zásadně lepší cenu. Regulátor trhu, Český telekomunikační úřad (ČTÚ), jemuž se desítky let nedaří rozpohybovat konkurenci příchodem různými vládami ČR planě slibované další „tržní štiky“, před několika měsíci rezignovaně prohlásil, že stávající operátoři asi jednají ve shodě. Kde jsou možné miliardové pokuty stanovené zákonem, kde je rozhodný zásah antikartelového Úřadu pro hospodářskou soutěž? Musejí Češi nadále platit asi nejdražší mobilní data v Evropské unii?

Po krachu firmy Bohemia Energy z podzimu 2021, kdy na holičkách zůstalo 900 tisíc odběratelů elektřiny a plynu, se potvrdilo, že ve své funkci selhává i klíčový Energetický regulační úřad (ERÚ). Ten ještě před měsícem tvrdil, že nemá lidi ani IT systémy, aby splnil vládní úkol postarat o výběr mimořádných daní, jejichž výnosem chce vláda premiéra Petra Fialy financovat zastropování, neboli dotování cen energie domácnostem a podnikům, ale současně má doplatit i omezené zisky obchodníkům s elektřinou a plynem. Z toho může být bianko šek v řadu stamiliard. Místo aby vláda zastropovala obchodní marže v Česku relativně levně vyráběné elektřiny, zvolila neefektivní systém zdanění a přerozdělování, z něhož nebude nikdo moudrý a málokdo spokojený, tedy určitě ne domácnosti a firmy.

Český stát bude prostřednictvím - snad funkčního - ERÚ přitom mimořádné daně (splatné poprvé celkově v roce 2024 za rok 2023) vybírat zálohově předem po celý rok 2023 s odkazem na zisky roku letošního. Přitom hrozí riziko, že s ohledem na možný propad zisků v roce 2023 bude v dalším roce nesprávnou výši vybraných daní ERÚ firmám masivně vracet, nemluvě o hrozících soudních sporech kvůli dvojímu zdanění. Co to udělá s rozpočtem roku 2024, je ve hvězdách.  

Vedle faktu, že vláda neochraňuje české spotřebitele tam, kde neexistuje zdravá tržní konkurence, se zároveň sami Češi pasivně nechávají doslova stříhat dohola jako ovce, často až na krev. Kdo z českých spotřebitelů a domácností pravidelně vyhodnocuje konkurenční nabídky bank a nechává své peníze ladem a i bez mizerného úrokového zhodnocení na běžných účtech? Kdo pravidelně zkouší u konkurence a hrozbou odchodu od stávajícího poskytovatele získat lepší cenu za služby mobilních operátorů? Kdo nemávne rukou nad rozdílem několika korun na litru benzínu či nafty (dnes i 5 Kč) a raději nezajede k podstatně levnějšímu čerpadláři? Kdo se v nabídce tzv. akčního zboží podívá na internetové srovnávače (např. Heureka. cz, Mall.cz, Zboží.cz atd.). aby zjistil, zda jde opravdu o nejlepší cenu na trhu nebo jen o klamavou nabídku? To vše v součtu znamená tisíce korun zbytečně navíc ve výdajích za rok, jež pak chybí v rodinném rozpočtu.

Čeští občané nejsou v převážné míře sebevědomými spotřebiteli, kteří by svým nákupním a zákaznickým chováním přiměli obchodníky k lepší nabídce. Asi není třeba psát o výhodnějších cenách v Polsku, ale jak jinak si vysvětlit, že dle zprávy deníku E15 Češi platí za totožnou pohovku v nabídce IKEA o 16.000 Kč více než Němci, kteří mají nota bene v průměru 3x větší platy? Dle této analýzy, kdy deník E15 sledoval 17 380 totožných produktů v 18 kategoriích prodávaných v obchodních domech IKEA v ČR a Německu, byla německá nabídka IKEA v průměru o 11 % cenově nižší, přičemž u produktů spojených s praním a čištěním včetně praček a myček byly německé ceny nižší až o 20 procent. Možná známe jiné země, jejich obyvatelé které by proti takovému lačnému a chamtivému jednání spustili kampaň s pomocí sociálních sítí. Ne tak v Česku, kde mnozí nechápou, že korporace neexistují pro dobro lidí, ale pro tvorbu co největšího zisku svým majitelům.  

Nadcházející rok bude pro české domácnosti a ještě více pro průmyslové podniky nejtěžší od vzniku samostatné republiky. Inflační tlaky porostou a možná bude Česká národní banka nucena dále zvýšit úrokové sazby, čímž tvrdě omezí investiční aktivitu, spotřebu a dále srazí trh nemovitostí. Ekonomika se nepochybně propadne do hluboké recese ovlivněná zásadně očekávaným propadem německého hospodářství. Vedle zničující inflace může začít významně růst i nezaměstnanost o lidi z českých podniků, jež energetickou krizi neustojí. To se klíčově týká dodavatelský firem v automobilovém průmyslu, jejichž výpadek produkce by mohl postihnout i finální výrobu tří největších automobilek v ČR. Riziko nezvládnutí deficitu státních financí v důsledku neefektivního financování cen energie, růstu výdajů na pomoci firmám zopakováním „kurzarbeitu“ atd. a nových výdajů na nezaměstnané nepochybně může destabilizovat kurz české koruny a i samotnou schopnost státu rozumně si půjčovat na světovém trhu další miliardy na krytí běžných i krizových výdajů republiky.

Češi jsou velmi racionální a spořiví lidé. Naučily je to desítky let života v různých režimech. Nikdy se nechtěli a nemohli spolehnout na své vládce už proto, že dobře věděli, že to nejsou ti nejlepší z nich, i když si je mohli v posledních 32 letech svobodně zvolit, často ale formou výběru jen menšího zla. Proto se v době krize, kdy podle posledních analýz má na dávku na bydlení, tedy přímo řečeno na dávku proti chudobě, nárok už 24 % všech českých domácností (pomoc zatím čerpá jen 4 % z nich), musejí spolehnout zejména sami na sebe.

Dle analýz vlivu inflace a růstu cen v průměru české domácnosti o dvou pracujících každý měsíc chybí proti loňsku bezmála 7000 Kč. Proto je potřeba se zamyslet nad každoměsíčním výdajem i v řádu desetikorun, který lze aktivně u konkurence získat levněji. A ještě platí jedna moudrost: dá se sice roztlouct na polívku i starý chléb, ale někdo musí vždycky vyjít z domu a přinést peníze. Třeba i z druhého pracovního poměru či brigády.

Naučí-li nadcházející krize Čechy, aby byli rozhodnější a sebevědomějšími občany i jako spotřebitelé a budou-li také u svých zvolených poslanců, senátorů, starostů i dalších zástupců volat, psát, emailovat či telefonovat po větší ochraně svých legitimních zájmů, nebude to zbytečná zkušenost.