Je pondělí ráno, začátek pracovního týdne, takže chtě nechtě musíte zase do práce. Jakmile tam dorazíte, převlečete se v šatně do pracovního oděvu, uzamknete si v šatní skříňce svůj civilní oděv, mobilní telefon či případně další osobní předměty a s nadšením se vrhnete do pracovního procesu. Předpokládáte, že po skončení pracovní směny své věci ve skříňce zase naleznete. Ale co když ne…?
Rozhodně půjde o nemilý začátek pracovního týdne, ale kdo vám nahradí vzniklou škodu? Škoda přece vznikla na věci, kterou jste si odložili na určeném místě při plnění pracovních úkolů, bude tedy dána také odpovědnost zaměstnavatele za škodu?
Druhy odpovědnosti zaměstnavatele za škodu
Zákoník práce rozlišuje tři případy odpovědnosti zaměstnavatele za škodu:
- obecnou odpovědnost,
- odpovědnost při odvracení škody, a
- odpovědnost na odložených věcech.
Podstatné je, že v každém případě musí škoda vzniknout zaměstnanci při plnění pracovních povinností nebo v přímé souvislosti s nimi. První pojem je zřejmě pro všechny srozumitelný. Je tím myšlen především výkon povinností plynoucích z pracovního poměru a z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (tj. dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti), ale také například pracovní cesta nebo jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele. Druhý pojem už možná bude méně srozumitelný. V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou např. úkony nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení, vyšetření ve zdravotnickém zařízení na příkaz zaměstnavatele, školení apod. Pozor však, nejde již o cestu do zaměstnání a zpět, stravování ani vyšetření ve zdravotnickém zařízení, pokud nejsou konány v objektu zaměstnavatele. Tyto úkony nelze podřadit pod žádnou z uvedených kategorií, a tedy v případě vzniku škody zde nebude odpovědnost zaměstnavatele vůbec dána.
Obecná odpovědnost
Principem této odpovědnosti je, že zaměstnavatel musí zajistit, aby zaměstnanec při plnění svých úkolů neutrpěl žádnou újmu. Podmínkou pro vznik této odpovědnosti je, že škoda vznikla porušením právní povinnosti. Příkladem může být pracovní cesta, na které vás někdo okrade. Právní úprava obecné odpovědnosti vám při splnění zákonných podmínek poskytuje možnost domoci se náhrady škody na svém zaměstnavateli, i když ve skutečnosti je tím, kdo vás okradl a způsobil škodu někdo jiný. Zaměstnavatel je v rámci této odpovědnosti rovněž odpovědný za škodu, která vznikla zaměstnanci úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Jde sice o trochu obecný termín, ale půjde především o jednání proti pravidlům slušnosti a občanského soužití. V každém případě se musí jednat o úmyslné jednání, jedině v takovém případě přichází odpovědnost zaměstnavatele v úvahu. V obou případech nerozhoduje, zda zaměstnavatel mohl nebo nemohl vznik škody ovlivnit. Rozhodující je, že k takovému jednání došlo a že toto jednání je v příčinné souvislosti se vzniklou škodou.
V rámci obecné odpovědnosti dále zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem. Určitým specifikem této odpovědnosti je, že se pro její uplatnění nevyžaduje, aby škoda vznikla zaměstnanci při plnění pracovních úkolů (nebo v přímé souvislosti s ním), ale rozhodné je to, že škoda vznikla z protiprávního jednání jiných osob jednajících jménem zaměstnavatele v rámci plnění svých úkolů. Pro lepší představu může jít například o škodu způsobenou zaměstnanci tak, že v důsledku nepravdivého pracovního posudku nezískal novou práci u jiného zaměstnavatele.
V případě obecné odpovědnost má zaměstnanec nárok na náhradu skutečné škody, a to v penězích, pokud zaměstnavatel škodu neodčiní uvedením v předešlý stav. Jde-li však o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnanec požadovat i náhradu jiné škody.
Odpovědnost při odvracení škody
Tato odpovědnost navazuje na tzv. „zakročovací“ povinnost zaměstnance, podle níž je zaměstnanec povinen zakročit k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli (samozřejmě s určitými výjimkami, např. jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo ostatní zaměstnance apod.). Utrpí-li zaměstnanec při odvracení takové škody věcnou škodu, má vůči zaměstnavateli nárok na její náhradu, jakož i na náhradu účelně vynaložených nákladů. Odpovědnost vzniká nejen tehdy, zakročoval-li zaměstnanec proti vzniku majetkové újmy zaměstnavatele, ale i tehdy, když zakročoval proti nebezpečí, které hrozilo životu nebo zdraví, jestliže by za škodu odpovídal zaměstnavatel. Pokud vás ihned napadá situace, že škodu někdo škodolibě způsobí úmyslně a bude se ještě domáhat náhrady škody, tak vězte, že v případech úmyslného vyvolání škody, nebo také pokud si zaměstnanec při odvracení škody počíná nepřiměřeným způsobem, se tato odpovědnost neuplatní.
Odpovědnost na odložených věcech
S touto odpovědností se vracíme k příběhu popsanému v úvodu článku. V tomto konkrétním případě je zaměstnavatel odpovědný za vzniklou škodu v plné výši. Zásadně tedy zaměstnavatel odpovídá za škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil na místě k tomu určeném nebo obvyklém.
U této odpovědnosti však připadají v úvahu i další možné případy vzniku škody, na které je pak navázán odlišný rozsah odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. Pokud škoda vznikne na věci, která se obvykle do práce nenosí, je odpovědnost zaměstnavatele omezena částkou deset tisíc korun. Jestliže však tzv. „neobvyklou“ věc převezme zaměstnavatel do zvláštní úschovy nebo jestliže škodu na takové věci způsobí jiný zaměstnanec, je zaměstnavatel opět povinen uhradit zaměstnanci škodu v plné výši.
Určitě nemohu v rámci této odpovědnosti přejít pojmy „obvyklé“ a „neobvyklé“ věci. V prvním případě jde rozhodně o běžné osobní předměty, svršky jako je oděv a obuv, mobilní telefon, brýle, hodinky, kabelky, náušnice apod.; nikoliv už ale třeba klenoty mimořádné ceny nebo ojedinělé umělecké hodnoty, jiné cennosti nebo větší částky peněz. Často je mylně řazeno do této kategorie osobní motorové vozidlo jako obvyklý dopravní prostředek používaný při cestě do práce a zpět. Bohužel tomu stále tak není, i když s ohledem na rozvoj moderní techniky lze o platnosti takového závěru jistě spekulovat. Bohužel ale mezi obvyklé dopravní prostředky používané při cestě do práce a zpět, a tedy ve smyslu této odpovědnosti za věci, které se obvykle nosí do práce, lze považovat stále jen kolo nebo motocykl.
Pokud jde o místo určené nebo obvyklé pro odložení věcí, je třeba hodnotit případ od případu. Obecně ale určitě půjde o vyhrazenou šatnu, uzamykatelné skříně, zásuvky psacího stolu, věšák v zasedací místnosti či ledničku, pokud jde o potraviny.
Jestliže vám z toho vyplývá, že je lepší do práce nosit jen běžné věci, uvažujete rozhodně správným směrem. Pokud ale přesto ve výjimečném případě bude nezbytně nutné, abyste u sebe měli i jinou věc, požádejte zaměstnavatele, aby vám ji uložil do úschovy a vyzvedněte si ji až při odchodu ze zaměstnání.
Zákon pro tuto odpovědnost má ještě jedno specifikum, a to že výslovně vyžaduje, aby zaměstnanec škodu ohlásil zaměstnavateli nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl. Splnění této oznamovací povinnosti (a to de facto u všech druhů odpovědnosti za škodu) přikládejte velký význam, v opačném případě totiž vaše právo na náhradu škody zanikne.
