Stalking neboli nebezpečné pronásledování

Odhaduje se, že přibližně dvě až osm procent lidí – žen i mužů - se někdy setkali se stalkingem neboli nebezpečným pronásledováním. Jistě jste v bulváru mnohokrát četli o obtěžování některé z celebrit. Ale nejde jen o známé osobnosti, možná jste byli sami přímými aktéry nebo svědky pronásledování například bývalé lásky opuštěným partnerem nebo partnerkou. To vše je stalking.

Stalking v angličtině znamená stopovat zvěř. Jak výstižné. V kriminologickém či psychiatrickém smyslu se mluví o úmyslném, zlovolném a intenzivním pronásledování a obtěžování jiné osoby, které snižuje její kvalitu života a ohrožuje její bezpečnost.

Trestní zákoník platný do 31.12.2009 nebezpečné pronásledování jako pojem ani jako trestný čin neznal a byl v podstatě pro takové případy nepoužitelný. Pokud v praxi docházelo k pronásledování, mohly skutkovou podstatu trestného činu naplnit pouze doprovodné projevy útočníka, které zákon považoval za trestné, např. omezování osobní svobody, porušování domovní svobody, týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě, ublížení na zdraví atd. Z pohledu občanskoprávního pak byla použitelná ustanovení o porušování práva na ochranu osobnosti.

Od 1.1.2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník (zák. č. 40/2009 Sb.), který reaguje na nové nežádoucí jevy objevující se ve společnosti a zavádí  proto mnoho nových skutkových podstat trestných činů. Mimo jiné zakotvuje i trestnost a trestní postih nebezpečného pronásledování neboli stalkingu, konkrétně v paragrafu 354. 

Slovy zákona se nebezpečného pronásledování dopustí ten, kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že

a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým,

b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje,

c) vytrvale jej prostřednictvím prostředku elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje,                                                                                                

d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, nebo

e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu,

a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých.

Když si to shrneme, tak k hlavním znakům stalkingu patří pronásledování jiné osoby (ať známé nebo neznámé), které narušuje její soukromí a vzbuzuje v ní strach, obavu o život nebo zdraví (ať již její vlastní nebo jejích blízkých). Dalším rysem je, že musí jít o obtěžování opakované a dlouhodobé, mluví se minimálně o době čtyř až šest týdnů. Obtěžování může mít rozličné formy, například zasílání nevyžádaných dopisů nebo emailů, obtěžující telefonáty nebo sms zprávy, opakované pokusy o kontakt, výhružky, fyzické pronásledování, poškozování a ničení věcí jako je například propíchnutí pneumatik auta, nápisy na domě, rozbití okna, likvidace domácího mazlíčka apod. Existuje bohužel i riziko napadení, ublížení na zdraví a dokonce až usmrcení oběti (mluví se dokonce až o 2%, kdy může dojít k vraždě nebo pokusu o ni). 

Kdo je stalker? Psychologové uvádějí, že stalkeři bývají lidé psychicky labilní, posedlí zájmem o jinou osobu, většinou trpící nějakou poruchou osobnosti. Rozpoznat a odhalit stalkera však nemusí být vůbec jednoduché a mnohdy se to ani nepodaří. Může se totiž jednat o společensky zcela normální osobu, u které nelze ani vytušit, že jde o nebezpečného agresora. Oběť buď osobu agresora zná, a ví, o koho jde, ale ani to není podmínkou, protože oběť nemusí vědět, že právě dotyčná osoba je agresorem, i když ji jinak zná. Druhou variantou je, že oběť osobu agresora vůbec nezná. Není od věci si uvědomit, že stalker může být jak muž, tak žena. A pozor, ženy jsou horším agresorem pro svoji cílevědomost, systematičnost.

V žádném případě pronásledování nepodceňujte! Pro oběť totiž představuje závažné psychické následky, život v neustálém stresu a strachu, většina obětí trpí poruchami spánku, může se to odrazit na pracovním výkonu, velmi často se projevují i sociální důsledky, neboť tyto situace zatěžují i skutečné vztahy, které oběť má. Oběť je často je nucena změnit pracoviště nebo bydliště a v podstatě většinu běžných životních návyků.

Na závěr proto uvedu pár rad, jak se stalkingu bránit. Hned při prvních náznacích je nutné dát agresorovi najevo, že nemáte o jeho projevy zájem, což formulujte velmi jasně a jednoznačně a nedávejte prostor pro plané naděje. Důsledně se vyhýbejte setkání s agresorem, neodpovídejte na jeho maily, sms zprávy, telefonáty apod. Další kontakty totiž stalkera jen posilují a víte, co se říká, dáte prst a on si vezme celou ruku. Mimo domov se pohybujte s dalším členem rodiny nebo jinou důvěryhodnou osobou, a když už to nebude možné, noste u sebe legální prostředky obrany. Snažte se změnit své chování a každodenní zvyky. A samozřejmě, obraťte se na policii. Pro tento případ si uchovejte všechny důkazy obtěžování (záznamy telefonů, osobních hovorů, dopisy, e-maily, sms zprávy apod.), pomůže to v usvědčení pachatele.

Ve výsledku pak může být pachatel za spáchání trestného činu Nebezpečného pronásledování odsouzen k trestu odnětí svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti a spáchá-li takový čin vůči dítěti nebo těhotné ženě, se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami, hrozí mu odnětí svobody na šest měsíců až tři roky.   

Jelikož jde v České republice o nový trestný čin, má policie bohužel prozatím velmi málo informací o formách obtěžování, neexistují instrukce ani metodické pokyny jak v těchto případech postupovat a často ani neumí kvalifikovaně oběti poradit oběti. A proto se ani nebojte vyhledat pomoc psychologů. Také na internetu lze najít mnoho webových stránek věnující se této problematice, kde můžete najít spoustu další cenných rad a nezbytnou pomoc.