Domácí vězení…

…není jen trest pro zlobivé děti. Ale i nový alternativní trest pro pachatele trestných činů. A pokud hned na úvod začnu s čísly, tak podle stavu ke dni 28.6.2010 byl trest domácího vězení uložen v celkem 28 případech, z toho nejvíce v Jihočeském kraji.

Trest domácího vězení je od 1.1.2010 zařazen v novém trestním zákoníku (trestní zákon byl zveřejněn ve Sbírce zákonů pod číslem 40/2009 Sb. a účinnosti nabyl dnem 1. ledna 2010) jako nový druh trestu. V jejich výčtu v zákoně mu dokonce náleží druhé místo, hned za trestem odnětí svobody. Jde o alternativní trest, což zjednodušeně znamená, že jde o trest, který není spojen s bezprostředním a úplným odnětím svobody.

Jeho podstatou je, že odsouzený se musí po dobu výkonu trestu zdržovat ve svém bydlišti, a to po celý den ve dnech pracovního klidu a pracovního volna a v ostatních dnech v době od 20.00 hodin večer do 05.00 hodin ráno. V tuto dobu prostě nesmí z domu ani na krok s výjimkou důležitých důvodů jako jen například poskytnutí zdravotní péče ve zdravotnickém zařízen, výkon zaměstnání, případně může být odsouzenému povoleno navštěvování bohoslužeb i ve dnech pracovního klidu.

Trest domácího vězení není možno uložit každému pachateli a za každý trestný čin. Měl by být ukládán pouze těm osobám, které je sice třeba postihnout určitým omezením osobní svobody, ale postačuje menší intenzita takového omezení (vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu, osobě a poměrům pachatele apod.). Logicky nejde tento trest uložit ani bezdomovci nebo agresorovi či narkomanovi ohrožujícího svou rodinu. A jak jsem již uvedla, nelze tento trest uložit za každý trestný čin, ale pouze odsuzuje-li se pachatel za přečin. Zmiňuji pojem „přečin“, takže pro pořádek vysvětlení: Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a dále ty úmyslné trestné činy, za něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let (pro představu může jít např. o méně závažné dopravní nehody). Maximální výměra trestu domácího vězení činí dvě léta, přičemž trest lze uložit samostatně nebo vedle dalšího trestu. Soud také může odsouzenému uložit další přiměřená omezení nebo povinnosti tak, aby vedl řádný život, nahradil způsobenou škodu apod. A samozřejmě významné je rozhodnutí o náhradním trestu odnětí svobody, který soud stanoví pro případ, že domácí vězení bude zmařeno, a to až na jeden rok. A pokud se znovu vrátím k číslům, tak již ve dvou případech byl soud nucen rozhodnout o náhradním trestu odnětí svobody.  

Jistě se vám nyní nabízí otázka, jak lze dodržování trestu domácího vězení kontrolovat. A pokud vám hned vyvstává před očima scéna z nějakého amerického kriminálního seriálu nebo filmu, kde je odsouzený monitorován pomocí elektronického náramku a jeho pohyb je zjišťován pomocí navigace GPS, nejste tak úplně daleko od pravdy. Jen na okraj, první moderní pojetí trestu domácího vězení se skutečně začalo užívat v USA, a to během 80. let (house arrest/home confinement). Tehdy však ještě v popředí nestála snaha o nápravu pachatele, ale důraz se kladl spíše na jeho potrestání a omezení.

Pokud se znovu vrátím na "naši půdu", pak úmysl ministerstva spravedlnosti byl celý projekt trestu domácího vězení rozdělit do tří fází. V první fázi by byl výkon trestu zajišťován namátkovou kontrolou ze strany Probační a mediační služby. Pro druhou fázi je naplánován již zmíněný elektronický monitoring odsouzených. A předpokládá se, že zkušenosti z obou těchto fází vyústí v poslední, třetí fázi v podobě komplexní implementace tohoto trestu do justiční praxe. Plány a představy však často nejdou ruku v ruce se skutečností…

Pravdou však zůstává, že v současné době je dodržování a výkon trestu vůbec kontrolován pracovníky Probační a mediační služby. Jelikož tento trest zatím nebyl mnohokrát uložen a nařízen, je tato fyzická kontrola ještě relativně možná. Nicméně i tak se již z justice ozývají hlasy, které její dostatečnost zpochybňují a uvádějí ji jako hlavní důvod, proč trest neukládat. Ministerstvo spravedlnosti proto již vyhlásilo výběrové řízení na provozovatele elektronického monitoringu odsouzených. Rozhodujícím hodnotícím kritériem byla stanovena cena a podle vyjádření ministerstva spravedlnosti budou muset uchazeči splnit náročné podmínky, a to jak po technické, profesní, tak i po ekonomické stránce. Jako obvykle se všechno točí kolem peněz…

A peníze byly také jeden z hlavních důvodů pro zavedení tohoto trestu, neboť v dlouhodobém horizontu by měl přinést značené finanční úspory pro státní rozpočet, uvádí se částka až 301.925,- Kč ročně na jednoho odsouzeného. Tato úspora by měla být dána tím, že oproti trestu odnětí svobody si při výkonu trestu domácího vězení odsouzený sám zajišťuje stravu, bydlení, hradí sociální a zdravotní pojištění, příslušné daně, pracuje a je tedy výdělečně činný atd. Dalším důvodem pro zavedení tohoto trestu byl stav vězeňství, resp. přeplněnost věznic. A konečně podle důvodové zprávy k  trestnímu zákoníku bylo zavedení tohoto trestu vedeno požadavkem na zachování pozitivních rodinných a pracovních vazeb odsouzeného.

Ministerstvo spravedlnosti si nechalo udělat průzkum veřejného mínění a podle jeho výsledku prý česká veřejnost výrazně podporuje zavedení trestu domácího vězení. Přínos je spatřován ve finanční úspoře, ale také v tom, že odsouzení nejsou vystavováni kriminálnímu prostředí ve věznicích, kde se často naučili to, co do té doby ještě neuměli, myšleno samozřejmě v negativném slova smyslu.

A jelikož jsem hned v úvodu začala s čísly, připojím i pár čísel na závěr. Podle stavu k 28.6.2010 je nyní aktuálně vykonáváno 19 případů trestu domácího vězení, z toho nejvíce v Jihočeském kraji (9 případů) a nejméně v Jihomoravské kraji, Západočeském kraji a v Praze (vždy po jednom případu). Nulový stav se objevuje ve Středočeském a Severočeském kraji. Je však nutno podotknout, že tato čísla podle krajů nemají velkou vypovídací hodnotu právě s ohledem na neochotu některých soudců tento trest ukládat. Uvidíme, jak to bude dál…