Socialismus a kapitalismus

Socialisti a sociální demokraté brojí proti kapitalistům. Ti, kteří jsou označeni za kapitalisty bojují za své právo shromažďovat zisk a investicemi ho dál množit. A skupinky podivných lidiček zneužívají současnou napjatou atmosféru k vybíjení vlastních komplexů, případně k podněcování nepokojů, nebo jen tak pro legraci, aby ukázali světu, jak jsou "dobrý".

Socialistickou společnost si vysnili lidé, kteří věří v to, že člověk, jehož potřeby jsou plně uspokojeny, nebude krást, nebude se povyšovat a že každý člověk bude přispívat spravedlivě podle svých schopností do společné mísy. Ale hned se našel někdo, kdo tuhle krásnou myšlenku brutálně znásilnil a zneužil. Něco vám to připomíná? Aby ne. My máme maso. Maso je na míse. Mísa je v Moskvě. Ó, my se máme. Společnost, my lidé nejsme dost zralí, dost dospělí na úplný socialismus. Nedávno jsem dostala v diskuzi ťafku na téma, že v každé altruistické společnosti se dřív nebo později objeví jestřáb, který bez milosti začne holubičky rdousit. Socialistická myšlenka je nádherná a lákavá. Respektive je to komunistická myšlenka. Koho by nelákalo mít možnost přijít do obchodu plného zboží a vzít si, co chci. Ale nikdo z takto smýšlejících lidí se již nesmíří s tím, že za svou práci nedostane žádnou odměnu. Respektive, odměnou mu budiž radostné uspokojení z jeho přínosu společnosti. Umím si představit takovou radost u vědce, který i dnes často vědecké práci obětuje daleko víc, než na kolik je oceněn. Ale jakou radost z přínosu společnosti má asi tak manuálně pracující člověk například u pásu, kde se vyrábí ledničky? Ano, umím si představit společnost, kde je všechno vyráběno automaticky, provozy jsou robotizované a člověk již pouze dohlíží na správný chod. A takto se vyrábí i potraviny - lány polí obdělávají robotické traktory, obilí sklízí robotické kombajny, v sadech je ovoce sklízeno také nějakým robotem atd. Všechno je automatizováno a robotizováno. Krásná představa, že? Je mi líto, ale v současné době je na uskutečnění tohoto utopického snu pořeba tolik financí a práce, že je neuskutečnitelný. Navíc, ani technologický pokrok i přes veškerou snahu tak daleko ještě nedošel. A navíc i při nejlepší vůli se vždycky najde někdo, kdo se pokusí své socialisticky smýšlející spoluobčany obelstít a bude chtít ze společné mísy brát víc, než kolik do ní dává. Ano, samozřejmě, jsou tu potřební, kteří do společné mísy dávat nemohou, ale nezapomínejte, v té utopii nejsou nemocní, protože věda je na takové úrovni, že už byly všechny nemoce vymýceny. Stáří už také neexistuje. Každý může být tak vitální, jak se mu chce a ten, koho již život omrzel, je umístěn na vlastní žádost do sanatoria, kde mu je umožněno důstojně a rychle ukončit životní dráhu. Přečtěte si například knížku Akce L od Františka Běhounka nebo Hodina býka od Andreje Jefremova. Faktem je, že tam prostě ještě nejsme. Takže milý socialisté a komunisti, jak si to představujete v praxi? Kdo má tu mísu naplnit?

A teď kapitalismus. Zde žijí lidé, kteří si váží dobře vykonané práce. Lidé za svou práci dostávají mzdu. A protože vědí, že nebudou vždy zdraví a schopní práce a samozřejmě si chtějí pořídit i děti, ukládají si stranou peníze. Na vzdělání dětí. Na lékařskou péči pro sebe i pro nezletilé děti. Na stáří. Pro strýčka přihodu. Tímto stát není zatížen vyplácením důchodů a podpor v nezaměstnanosti, bezplatným zdravotnictvím a bezplatným školstvím. Ale člověk také platí daně státu. Na co?  Na policii, hasiče a soudy, aby byla zajištěna spravedlnost bez korupce, protože tady lidé ví, že nejsou všichni poctiví. Na vojenskou posádku, protože i když se zrovna nic neděje, nemůžeme počítat s tím, že žádná válka nikdy nikde nevypukne. Na státní organizační strukturu, protože výběr daní a jejich přerozdělení prostě nemůže dělat nikdo jen tak bez odměny. Člověk ví, že platbou za spotřebované energie neplatí jenom jejich výrobní cenu, ale platí také investice do výstavby a obnovy zdrojů a infrastruktury. Za to samozřejmě požaduje bezproblémovou dodávku energií. A tu má! Člověk ví, že koupením automobilu a následnými nákupy pohonných hmot také přispívá na výstavbu a obnovu dopravní infrastruktury. A také se někde musí vzít peníze na výstavbu a obnovu veřejných prostranství, na veřejné osvětlení. Člověk ví, že platba za odvoz odpadu není jenom na mzdu popelářů a na projetou naftu, ale spadá sem i ta likvidace odpadu. Tohle všechno něco stojí a někdo to musí zaplatit. Jenže. Čím víc úkolů si stát bere na svá berda, tím větší je organizační struktura státu. A vždycky se tu najde někdo, kdo si řekne "když už stát může platit tři úředníky, najde se místo i pro čtvrtého". Byrokracie nám roste a najednou stát zjistí, že se mu nedostává peněz. Toto je skutečnost a současná praxe. Mohla by to být idylka i bez velkého technického pokroku, ovšem má to jeden háček. I tady se předpokládá, že jsou lidé spíš poctiví. I tady se předpokládá, že nikdo nebude zneužívat té společné mísy k vlastnímu obohacení. A ani tady tomu tak není.

Kde je tedy cesta ven? To co teď napíšu, bude odsouzeno, ale není jiné cesty. Jestliže vidím nepravost, podvod a krádež, musím to řešit. A ne zavřít oči nebo natáhnout ruku se slovy zaplať a já to na tebe neprásknu. Musím i odolat nabídce hele, nech to být a já ti dám podíl. Přiznejme si, kolik z nás tohle umí? Kolik z nás umí odolat pokušení? A čím vyšší pozici člověk zastává, tím víc by se měl hlídat a sledovat, jestli nepolevuje. Kolik z nás umí odmítnout "nezištný dar" nezmámého dárce, který za pár let  může, ale nemusí přijít s prosbou o pomoc (a důkazem, že on je ten neznámý dárce)? Kolik nezištných dárců je zklamáno, že jeho dar byl odmítnut právě kvuli tomu, že tolik jiných systém zneužilo? Myslím, že žádný. Kolik nezištných dárců se rozhodne radši se na celou solidaritu vykašlat, když vidí, jak je systém zneužíván? Všichni.

Odpovězte mi někdo erudovaný, co je špatného na podnikateli, který má dobrý nápad (začne vyrábět co já vím, třeba robota, který vás při koupeli pěkně celého umyje a oholí naprogramovaná místa, aniž by vás při tom utopil nebo podříznul) a pustí se do toho. Předpokladem je, že má finance na prvotní investici. Postavit továrnu, nakoupit do ní zařízení, nabrat lidi, vysvětlit jim, co se má dělat, rozjet zkušební výrobu. Tohle všechno stojí moc peněz. Když se všechno povede a koupací robotek je na světě, je nutné investovat do reklamy, aby o tom lidé věděli. Sehnat dobré obchodníky, kteří nasmlouvají zakázky a  dodávky. Zajistit logistiku, nákup materiálu, sklady, distribuci výrobků, likvidaci odpadu. A rozjet výrobu naplno. Pokud se opravdu daří, firma začne konečně vydělávat. Podnikatel chce v první řadě, aby se mu vrátily jeho investice. Divíte se mu? Já ne. Také chce, aby se mu investice nejen vrátily, ale pokud možno, aby se rozmnožily. Protože jako dobrý podnikatel již teď vymýšlí, co dalšího ještě vyrábět (například speciální mýdla a šampony a holicí pěny a balzámy po holení, které zvýší efektivitu toho koupacího robotka). Je tedy nenažraný, když mezi zaměstnance nerozdělí celý zisk? Proč chce zaměstnanec ještě navíc extra podíl ze zisku? Jeho mzda je započítána do ceny výrobku. Proč tedy chce zvýšením své mzdy snižovat prodejnost toho, co vyrábí? A proč zaměstnanec naopak odmítá nést zodpovědnost, když se firmě nedaří a protestuje proti snížení mezd? A v této chvíli je jedno, jestli mluvím o zaměstnancích soukromých firem nebo státních zaměstnancích. A pokud je jediným argumentem nenažranost mezičlánků, tak proč protesty zaměstnanců nezní spíš takto: Obchodníci, vedoucí, ředitelé a náměstkové, snižte si platy vy, když chcete snižovat platy nám. Nám dolů procento, vám dolů procento, ať je zachována spravedlnost! Chceme spravedlnost! Vaše procento z platů dá dostatečné úspory, aby se nám nemuselo znižovat o pět. Ovšem takto jsme ten protest ještě nikdy naformulovaný neslyšela. Protože za prostesty zaměstnanců vždycky stojí někdo, kdo je výš postavený, je zdatný organizátor a svůj plat si sám nesníží. Navíc o snížení nebo zvýšení platů příliš často rozhoduje někdo z administrativy. Nikoliv majitel. Ten jenom vydá nařízení, aby každé oddělení snížilo náklady. Jak, to už je záležitost ředitelů a náměstků atd.

Proč mám pocit, že si příliš mnoho lidí nevidí ani do pusy ani na špičku nosu? Každý před sebou tlačí jenom ten svůj osobní problémek a málokoho zajímají důsledky našeho konání jako celku. Jenže po zušenostech se zkorumpovanými nebo úplně natvrdlými policisty si každý dvakrát rozmyslí, než půjde cokoliv oznámit. Hlásit nadřízenému nepravosti na pracovišti se také nevyplácí, protože nařízený o tom ví a jede v tom taky. Obejít ho bez důkazů? Nedobré a i s důkazy je problém smeten pod stůl, protože kde se nažere jedna svině, najde se něco i pro další. Ale kolik lidí si uvědomí, že tohle je nešvar, za který nemůže ani jedna politická strana, nýbrž my, lidé tohoto státu. Jsme takoví. A jestli ne, tak mi řekněte, kde se tedy ti špatní lidé berou? Mimochodem, byli tu už za socíku. Že by nám je sem importovali ze západu? Nebo z východu? Že by to byli špioni, kteří mají za úkol zlikvidovat tento stát?

A teď si představte, jak se v této společnosti poflakuje jedinec, který se příšerně nudí. Je mu jedno, co bude dál. Jestli půjdeme vlevo nebo vpravo. Ale vidí, že mezi lidmi propukají vášně kvůli něčemu, co ho nezajímá. A dostane bezva nápad. Taky si hodím. Taky si praštím. Ať je aspoň nějaká akce a ne pořád jenom kecy. Tenhle jeho nebetyčně pitomý nápad ale dostane politickou nálepku. Pokud praští modrého, bude označen za příznivce oranžových, pokud praští oranžového, bude označen za modrobýčka. A on je to přitom jenom nějaký zakomplexovaný ňouma, který má potřebu se zviditelnit. Fajn, tak je v hlavních zprávách. Dál už bych ho ale neřešila.

Tak jako tak, není žádné řešení. Jsme odsouzeni k pomalému zániku. Protože nechceme vidět pravdu, která je nepříjemná. Protože nechceme pochopit, že odměněn má být jenom ten, kdo si to zaslouží. Že přísloví "bez práce nejsou koláče" je stále platné. Včera jsem narazila na krásný citát pana Henryho Forda - "Kvalita je dělat věci správně, i když se nikdo nedívá". Tohle je tak hluboká pravda. Ale kolik z nás ještě umí pracovat a žít kvalitně?