Kdo jsem, že si přisuzuji právo odsuzovat jiné?

Tohle si říkám vždy, když se mi dere do úst komentář nad něčím názorem, chováním, skutky...A v té chvíli také bilancuji sebe. Mám právo komentovat, posuzovat, odsuzovat?

Nejprve proberu sebe osobně. Nejsem svatá, nikdo nejsme. Ale snažím se. Teda ne být svatá, ale žít tak, abych se za sebe nemusela stydět. Už dlouho se snažím. Být slušná, poctivá, hodná, spravedlivá ... no, takže radši z druhé strany. Mojí nejhorší vlastností je to, že strkám nos do cizích věcí, kolikrát nejen nos. Tím myslím, že kromě zájmu o cizí starosti, mám tendeci ty jejich starosti i řešit. Pomáhat i když mě o pomoc nikdo nežádal. Samozřejmě se většinou se zlou potážu. A k tomu se vážou další špatné vlastnosti - jsem zbrklá a nepoučitelná. Takže stejnou chybu opakuji stále a pořád. A teprve potom si říkám: "Já nána pitomá, co jsem to zas vyvedla!" No, někdy je formulováno daleko hůř, ale to už nejde prezentovat :-)

Přijde vám, že je to málo špatných vlastností? Aha, tak přidám. Nejsem zrovna příkladná hospodyňka a ač se nedá říct, že by mi manuální práce vůbec nešly, přeci jen je mi milejší šroubovák nebo pajcr než smeták a lopatka :-)

Tak, a co dál. Jsem líná. Přesněji to znamená, že pokud mohu nějakou stále se opakující činnost nahradit automatickou procedurou, tak radši strávím týden tvorbou té procedury, než do skonání světa opakovat pořád dokola totéž. Ovšem toto lze udělat pouze na počítači. Takže v ostatních případech se snažím lenost překonávat a přeci jen každou sobotu trávím likvidací nepořádku (častěji to moc nejde, jezdím domů jenom na víkendy).

Jsem naivní. Jinak bych nic takového, jako teď píšu, nikdy nemohla napsat. Vím, že reakce budou příšerné. Ale napsat to musím, abych mohla rozvést ten nadpis.

Věřím, že každý v sobě má to "lepší já", nebo alespoň svědomí, které ho po nocích trápí (pokud tedy má důvod). A tak se stávám důvěřivou víc, než-li je zdrávo.

Věřím na reinkarnaci, existenci paranormálních jevů a existenci mimozemského inteligentního života. To ze mě dělá, víc než jen trochu, blázna. Zatím nikdo nespočítal, jestli je nás takových taky alespoň 4% :-)

A teď k tomu nadpisu.

Myslíte, že mám právo soudit kohokoliv jiného? Dobrá, soudit ho mohu, ale nemohu nikoho za jeho názory nebo chování odsoudit, protože nejsem soudce ani bůh. Mohu buď obdivovat nebo respektovat nebo ignorovat. Uvnitř v sobě odsoudit mohu jenom tehdy, pokud se jednání posuzovaného přímo dotýká mě, nebo těch, kteří jsou na mě závislí. A pokud už tedy chci někoho soudit, posuzovat, kritizovat, měla bych si být nejprve jistá, že jsem sama bez úhony. Jak je již psáno v bibli, "Ať hodí kamenem, kdo je sám bez viny". A milou Magdalénu ukamenovali. Protože kdo by přiznal přede všemi, že není zrovna příkladem cnosti...  A při tom posuzování, kritizování a souzení bych si měla také pokud možno ověřit fakta. A pokud fakta ověřit nebo popřít nelze pro nedostatek dalších zdrojů informací, asi nezbývá než nekomentovat. Mám obavu, že i v případě, pokud se posuzovaný mýlí, ani to mi nedává právo ho odsoudit. Mohu ho pouze upozornit, že se plete. Odsoudit ho mohou pouze ti, kteří na to mají právo.

Ovšem internet, jak jsem si stačila všimnout, zřejmě soustředil všechny jedince se soudní praxí, s božským komplexem nebo svaté a bez viny a umožnil jim odsuzovat kohokoliv a za cokoliv. A kdykoliv :-)

Článek vznikl na popud příliš mnoha článků, které komentovali změnu pravidel na idnes. A je určen především těm, kvůli kterým idnes ta pravidla změnil.

Odouzením v tomto článku myslím primárně zařazení kohokoliv do skupiny s jakýmkoliv hanlivým názvem a prezentaci tohoto při každé vhodné i nevhodné příležitosti.