Děčín, moje rodné město

Po 40-ti letech jsem zjistila, že miluji své rodné město a i když se to nezdá, tak i ten průmyslový sever může být krásný, zelený a romantický.

Někdy mám dojem, že člověk musí zapomenout na všechno to ošklivé a bolavé, co ho trápí nebo co denně potkává, aby mohl být aspoň na chvíli opravdu šťastný. A já pro zapomínání používám knížky, hudbu a obrázky. Jako právě teď.

Nasazuji růžové brýle a procházím na netu fotogalerie mého rodného města. A zjišťuji, že i když se nachází na průmyslovém severu, je to vlastně město utopené v zeleni. Děčín je obklopen krásnými místy, jedno z nich se dokonce ucházelo o titul div přírody - tady mluvím samozřejmě o Pravčické bráně. Pískovcové skalní město v Tisé, pískovcové soutěsky, které vytvořila říčka Kamenice, a spousty dalších skalních útvarů v labském údolí dávají tušit, že o cíl výletu zde není nouze. Kromě pískovců tu jsou také krásné čedičové skály, z nichž nejznámější jsou takzvané Varhany, Panská skála. Zná ji skoro každý, je to velmi ukázkový příklad sloupcovité odlučnosti čediče při tuhnutí magmatu a navíc je to nejstarší geologická rezervace v Čechách. Několik starých i nových rozhleden nabízí krásné pohledy na město i jeho okolí. A Děčín sám se pyšní právě restaurovaným zámkem, který jsem jako dítě vnímala pouze jako ruská kasárna. Zámek stojí na jednom skalním ostrohu nad Labem a naproti se na vrcholku kolmé skalní stěny nad vodou k nebi vypínají věžičky kouzelné restaurace zvané Zámeček, Pastýřská stěna. Mezi těmi skálami se nad vodou klene oblouk ocelového mostu a tento obrázek znají z dětství snad všichni dnešní čtyřicátníci. Největší čokoládová medaile, které byla u nás k mání, měla na jedné straně znak čokoládoven Diana a na druhé bylo přesně toto panorama. Most je pojmenován po jednom z nejslavnějších děčínských rodáků, zakladateli Sokola Dr. Miroslavu Tyršovi.

K zámku vede impozantní příjezdová cesta, Dlouhá jízda. Patří k němu krásná růžová zahrada s barokními sochami a hudebním altánkem, který má kromě nádherné výzdoby také skvělou akustiku. Pod zámkem na nábřeží se konají každoročně děčínské slavnosti. Ale i bez slavností je procházka po nábřeží velmi příjemná. Ve stínu pod zámkem se schovává tunel v pískovcovém masívu a řetězový most přes náhon, který byl pro školáky zdrojem zábavy, i když nám učitelé vždy zakazovali pochodovat, abychom most nerozhoupali. Z Děčína jezdí výletní parníky do Hřenska, odkud se dá pokračovat buď na Pravčickou nebo na lodičky, případně výlet protáhnout dál až Dolskému mlýnu (tam se točilo "pekelné divadlo" pro pohádku Peklo s princeznou). Krásným cílem výletu jsou Jetřichovice, kde je možné vystoupit na loupeživý hrad a krásnou Mariinu vyhlídku.

V parném létě Děčín nabízí skvělé vyžití v aquaparku, který je stále jeden z největších a nejmodernějších v Čechách. Další příjemné koupání je na Maxičkách, v Benešově nad Ploučnicí, na Staré Olešce, je možné se vyřádit při sjíždění Ploučnice (ale pozor na jezy, které nemají šlajsny). Na Pastýřské stěně je kromě již zmíněné kavárničky také děčínská ZOO. Milovníci cyklistiky a bruslení uvítají novou cyklostezku na levém břehu Labu, která vede až do Německa. 

Kultury je v Děčíně také víc než dost. Děčínské kino Sněžník je svým způsobem stále jedinečné a patří mu mnoho prvenství v kraji - my jsme chodili na 70mm filmy (no, spíš naši), moje děti si tam teď užívají 3D. Letní kino Bažantnice bylo používáno také jako scéna pro hudební festival Děčínská kotva (viděla jsem tam naživo skupinu Laura a její tygři. V roce 1986). Nedávno (je to tak měsíc, mám dojem) v Děčíně koncertoval Jarek Nohavica. V divadle. Lístky byly vyprodány mrknutím oka (za 3,5 hodiny se prodalo všech 400 míst). A pořád bylo mnoho neuspokojených zájemců. Divadlo se domluvilo s Jarkem a kinem Sněžník a pro ty, co se nevešli do divadlo se promítal ve Sněžníku přímý přenos (jediná podmínka pana umělce byla, že vstupné na přenos bude 100,-). Nová doba, nové technologie a mě těší, že v Děčíně dobu nezaspali. Miluji Děčín!

Ale pro mě nejkrásnější jsou ta zakoutí, která je težké popsat, ale jsou mi drahá, protože jsem se tu narodila, vyrostla a teď tady vyrůstají i moje děti. Miluji toto krásné město a děkuji všem nadšeným fotografům, kteří ho fotí a fotečky vystavují na netu pro ty, kteří se v Děčíně vyskytují jenom občas, aby se mohli kochat aspoň na dálku. Díky.