Svoji ženu bych nevyměnil ani za basu piv! - filozofický traktát.

Nová pravidla blogu: perex byl zkrácen, takže jsem jej musel překopírovat do textu. Omlouvám se, milým čtenářům.

Ve společnosti si často připadám jako vyvrhel. Většina kamarádů si neustále stěžuje na svoje milované. Jsem jednou z výjimek. Jednou jsem chválil svoji ženu a použil svoje oblíbené rčení, kterým vyjadřuji svou bezmeznou oddanost: „Svoju ženu bych nevyměnil ani za basu piv!“ 

 

Kamarádi se rozřezali a moje žena se na mě podívala s jiskřičkami v očích, věděla své. Kamarádi se podivovali, že jí moje prohlášení nevadí a ona děla: „To jsou jenom takové sedmivětrné řeči, kluci!“ Přítomné dámy považovaly moje rčení za hloupý vtip. Nebyl jsem jim schopen vysvětlit, jak to myslím a co tím chci říct. Převedly si basu piv na peníze, cca 300,-Kč za jejich kamarádku a moji ženu Barboru.  Některé z nich to opravdu urazilo. „A za dvě?“ dala jedna přítomná všemu korunu. „Dvě basy piv žádný chlap za ženskou nedá!“ kontroval jsem vesele. V tom okamžiku jsem si uvědomil, že nemohu používat argumenty, které ženy nechápou. Muži některé věci nepřepočítávají na peníze. Máme jiný systém hodnot. Jednou z nich je i náš národní nápoj. 

Součástí našeho mužského vědomí je vývoj celé naší osobnosti. Rosteme a stávají se z nás muži postupně a bolestně. Musíme se prokousávat množstvím životních úkladů a strastí. Občasným rozveselením nám v mládí byly sedánky u piva s kamarády a věrnými druhy. Když se nám podařilo sehnat nějaké klidné místo, kde jsme nebyli rušeni a ani nikoho v okolí neobtěžovali, koupili jsme si basu piv. Společně jsme ten poklad s kamarády nesli na určené místo. Pivo neváží málo, ale my jsme se s ním vznášeli na obláčcích představ budoucího. Pro nás představoval svobodu a téměř svatý grál. Moci si někde v klidu vypít basu nebo bečku piva, znamenalo něco výjimečného. 

Basa piv je pro muže symbol všeho, čeho je sice možno dosáhnout, ale pouze s nadlidským úsilím. To dvousloví vyslovujeme vždy s lehkou nadějí na budoucí lepší příští. S takovými věcmi muži nežertují a ani je nedávají v šanc osudu. Nikdy bychom ji za nic nevyměnili. Když zastavíte muže, jak nese basu piv a vy mu nabídnete výměnou větší částku, než za kterou ji pořídil, jeho jedinou odpovědí je: „Kup si svoju osle!“ Ani nás nenapadne počítat, kolik že bychom na takové transakci vydělali. Se symboly a principy mužové neobchodují. To je: „Moja basa piv, moja manželka, moja fajfka tabáku a tak to zostane!“

Jistě, rádi spočineme pohledem na sousedově ženě o jiném nemluvě, rádi vyzunkneme kamarádovi jeho basu piv a vykouříme jeho tabák, ale na své si sahat nedáme. To je mužů svaté právo, které máme od Boha. Jsme lovci a sběrači, stejně jako naši dávní předci. Muži jsou agresivní a zároveň velmi konzervativní, pokud se bavím o našem mužném JÁ. Co jsme v rámci našeho života nalovili a nasbírali, na to si nenecháme sáhnout. Vedou nás k tomu dávnými generacemi vybudované myšlenkové pochody. „Co je moje, na to mi nesahej! Na tvém se ale budu rád podílet!“  V Čechách říkají: Co je doma, to se počítá.

Proto používám s úsměvem rčení: „Svoji ženu bych nevyměnil ani za basu piv!“ Nejde mi o žádné množství piva, vyjadřuji tím něco co je moje a na co si nenechám nikým sáhnout. Jistě je to obraz a může tedy způsobit nepochopení. To nemění nic na jeho významu. Moje žena je součástí mého života a udělám všechno proto, aby to tak zůstalo. Nikým si nenechám kouřit můj tabák, nikdo mi nebude upíjet z mé bečičky a každému ruce i nohy ulámu, když se otře o moji milovanou.

A ty dvě basy? Neříkejte pánové, že byste je za ženskou dali – nevěřím!!! To jenom žertujete.

Váš lovec, sběrač a mistr zvuku Metoděj Skřeček z Podluží.