Síla hudby a textu, zamyšlení o andělech.

Nová pravidla blogu: perex byl zkrácen, takže jsem jej musel překopírovat do textu. Omlouvám se, milým čtenářům.

I když mám rád každou hudbu, co rád nemám, je hudba s náboženskými texty. S výjimkou koled mám mnoho výhrad k náboženským textům v hudbě. A upřímně řečeno koledy mám rád hlavně kvůli mé lásce k dědictví otců a taky vánocům s rozzářenýma dětskýma očima a s cukrovým a s manželkou snivě pohlížející na mě a na naše děti . Omlouvám se všem autorům textů s náboženskou tématikou, ale mnohé  mi připadají hódně naivní a často i přihlouplé. Těžko jim věřit a o umělecké stránce veršů  typu láska -páska mám vážné pochybnosti. Jo, rád si poslechnu dobrý gospel, ale raději dělám, že mu nerozumím. Nechci házet všechny do jednoho pytle, jistě existují dobré a kvalitní náboženské texty, ale já je neznám a nemám sílu je v tom množství braku hledat. A i když nemám rád tento typ hudby, velmi mě zaujala Nohavicova písnička Mí andělé. On to vlastně není náboženský text, ale vlastně je. Ten text je plný víry a lásky a plný hluboké pokory s básnickou licencí. Tento text mám rád, oslovuje mě a sílí moji víru. Leccos mi řekl o mé duši.

Anděli noční

sladké zapomnění

mou radost počni

nad níž není

mou radost počni

nad níž není

Citace: Jaromír Nohavica

Noc je magická, vzbuzuje naše představy, posiluje emoce. Před třiceti lety  jsem měl lásku u které jsi anděli byl. Počali jsme moji nejstarší dceru a pak jsi nás navštívil ještě dvakrát. Někteří budou namítat, že s tím andělé nemají nic společného, že je to věc přírody. Jistě, přitakám jejich poznámce a vášnivě doplním, že andělé jsou součástí našeho světa a tedy i přírody. Početí dítěte není jenom rozmnožení našeho lidského rodu, ale také a hlavně rozmnožení našich duší o člověka, který posílí naši rodinu i společnost. To co cítíme k nově počatému a následně narozenému, je věcí srdečné lásky a štěstí v duši. Myslíte, že andělé se jej neúčastní? Myslíte, že můj vnuk Metoděj byl počat bez našeho rodinného anděla? Asi se mýlíte a nebo možná jenom mluvíme každý jiným jazykem. Možná si pod slovem anděl představujete barokní sochu prdelaté osůbky. Ale to anděl není a není to ani okřídlená postava muže v bílé říze s mečem v ruce. A rozhodně to není žádná podobná postava bájí, pověstí a pohádek. Anděl je síla našich duší a naše láska a naše společné životy. Anděl je hlasem našich zrození, našeho dětství a dospívání a hlasem našich osudů.

Anděli ranní

svými perutěmi

jak horkou dlaní

přikryj Zemi

jak horkou dlaní

přikryj Zemi

Citace: Jaromír Nohavica

Obrazně řečeno je pro mě andělem moje vlast moje Morava. Je naší krásnou zemí a voní po horkém odpoledni v červenci. Jako Slunce pálí na moji hlavu a unavuje mně  omamným nádechem zralého obilí a heboučkých voňavých meruněk. Voní jarně a něžně kvetoucím vinohradem a také voní lipovým květem na začátku léta. Díky ní a díky obrazu anděla jsem spjat se zemí beze stínů, s mojí milovanou vlastí. Je součásti každé rostliny a každého kamene. Je v horkém rozpáleném prachu na polní cestě, do něhož se boří moje bosá noha. Píchá mě strništěm každodenních bolestí a léčí mě hebkým mechem v trávě. Ta bolest je každým dnem jiná a stále krásná. Stáru s ní a ona umí oslovit moji duši, je laskavá i přísná, vychovává mě, umí vyslechnout moje tužby. Je chladivá a vlhká jako podzimní mlhy válející se v okolí řeky Dyje a ochlazuje moji horkou podlužáckou hlavu, jinak bych hořel ohněm vášní. Sahá mi do svědomí a připomíná mi moje chyby. A andělem je mi i moje trpělivá žena s krásnýma vlahýma očima. Dívá se na mě a já cítím její veselé a čtverácké oči. Směje se jimi a dobírá si mě a jemně mě popichuje svým ostrým jazýčkem. Každá z jejích poznámek je důkazem její lásky a něhy. Průnik mé rodiny, mé domoviny a mé duše TO nazývám svým andělem.

Anděli denní

moje vodo živá

to co vidět není

ukaž kde se skrývá

to co vidět není

ukaž kde se skrývá

Citace: Jaromír Nohavica

V životě zažíváme mnohé, každodenní "obyčejný život", občasná déja vu a také zázraky. Ano zázraky. Možná si je raději skrýváte v sobě, možná je nechcete vidět, možná nevěříte sami sobě. Možná se jich bojíte a proto  na ně možná raději rychle zapomenete. Mě je andělé zapomenout nedovolí. Jednou v severní Itálii jsem maně vešel při mši do kostela. Italsky neumím ani slovo a domlouvám se tam rukama nohama a něco málo anglicky. Při kázání se to stalo, rozuměl jsem každému slovu v kázání. Ne nepřekládal jsem si jednotlivé věty, věděl jsem co znamenají. Slyšel jsem hlas místního faráře, hovořící zvukomalebnou italštinou a zároveň jsem slyšel mluvit hlas v sobě.  Kázání o samotě v zahradě Getsemanské a o samotě každého z nás mezi lidmi. O osamění, o neporozumění, o nechuti našich přátel snášet s námi naše bolesti a o naší nechuti se otevřít druhým. Hlas mi zněl v hlavě a já jsem nevěděl proč. Pochopil jsem, že na mě mluví On, ale co si počít s Hlasem Božím? Co mi tím chtěl říct a proč jsem zrovna já dostal takový dar. Jistě jsem jej nedostal jenom tak, jistě bych se k němu měl nějak postavit a NĚCO udělat. Cítím se bezradně a zahanbeně, nevím co si počít. Beru to jako svoje selhání. Andělé mi v letmých setkáních připomínají: Vidíš? Chápeš? Rozumíš? Je mi to líto, ano viděl jsem a zažil, ale nechápu a nevím jak tomu mám rozumět. Nevím co si počít s darem Božím.

Andělé moji

ať jste nebo nejste

dokud tu stojím

sílu mi neste

dokud tu stojím

sílu mi neste

Citace: Jaromír Nohavica

A možná máte pravdu, možná andělé nejsou. Jenom já je mám ve své Zemi a ve své ženě a ve svých dětech. A také v mé duši žijí andělé a mluví na mě a slyším je a rozumím si s nimi. Ne nejsou to okřídlení mužové v dlouhých řízách a ani prdelatí andílkové v sousoších. Když je vidím na obrazech a v kostelích říkám si, kéž byste byli takoví milí andělé. Život by byl krásný a jednoduchý, věděl bych jak si s vámi poradit. Jenže vy jste jiní a mluvíte na mě a nenecháte mě, abych zapomínal. Moje svědomí je plné vašich vztyčených prstů a krásných smutných očí. Trápí mě moje hříchy a chyby a možná proto vás slyším a vidím, abych si uvědomil, že nejsem na světě sám. Abych viděl lidi kolem sebe a vážil si jich a poslouchal je co mi říkají nejenom slovy, ale také svými činy a jejich smutnýma očima.

I ve vás jsou andělé. I když o nich víte nebo nevíte, ať chcete vědět nebo nechcete, ať vám dají sílu, sílu k lásce a poctivému životu.

A ať nám všem dávají sílu.

Metoděj Skřeček - mistr zvuku