Konec jednoho týdne - trouby z Jericha

Nová pravidla blogu: perex byl zkrácen, takže jsem jej musel překopírovat do textu. Omlouvám se, milým čtenářům.

Občas prožíváme některá období našeho života jakoby ve snách. Moří nás choroby, deptají nás obchodní partneři, ani počasí nám nepřeje a máme pocit, že jde vše od deseti k pěti. Najednou se vše obrátí a člověk ani netuší proč. Koncem minulého týdne mě a moji ženu naši přátelé Pavel a Marie nalákali na krátký výlet do Českého Krumlova. Zároveň se mi s prožitými příjemnými zážitky, vrátila chuť nahodit pár myšlenek na svůj blog.

Jsou 

léta zatmění  jsou  roky prázdných dnů  Čas na rohu váhá  Čas lhůtu nám dává  Rám  příštích obrazů  Rám  ještě prázdných snů  Čas nad plátnem váhá  Čas lhůtu nám dává 

Citace: Flamengo - Kuře v hodinkách

Moje milovaná Barbora dostala dobrý nápad. Půjdeme na Mišíka. Luďa pořadatel akce a můj kamarád mi zajistil lístky do míst těsně za kolegou zvukařem, jak to mám rád. Seděl jsem tam v ruce nový výlisek Kuřete v hodinkách a očekával další příští.

Tato deska mě v mých patnácti přichýlila k hudbě. Do té doby jsem ji sice měl rád, moji strýcové mě vychovávali v lásce k Beatles, tatínek mi vštěpoval umění poslouchat vážnou hudbu a okolí mé rodné vsi na mě dýchalo folklórem, ale v mysli se mi vytvořil podivný mix vnímání, se kterým jsem se často těžce pasoval - zmatek od Wágnera k cimbálce byl pro mladého kluka, těžce stravitelný.

Po začátku prvního školního roku na gymnáziu jsem zjistil, že je možno zapůjčit desky ze sbírek paní profesorky Kaněrové. Stál jsem s ní před zaslíbeným rájem a ona mě nenápadně zpovídala. Chvíli váhala a pak mi podala Kuře v hodinkách.

Doma jsem položil desku na gramofon, vyčkal odchodu rodičů na odpolední, na zesilovači "volume UP". Rocková hudba mě jako většinu tehdejších kluků oslovovala do hloubky našich mladých srdcí. Prožívali jsme první lásky a zklamání, pomaloučku jsme začínali chápat svět, který byl pro nás černo bíle vidící příliš hloupý a nespravedlivý. Dunící hudba nám zaplnila srdce a dala na chvíli zapomenout na všechny útrapy. Dvojice nástrojů basa a bicí vytvářeli v hudbě, kterou jsme poslouchali základní linku. Drtila naše vnitřnosti a vymývala adrenalin. Tvrdě znějící kytara a sugestivní zpěv doplňoval zážitek a dokresloval naše vize. Náš vnitřní svět se naplňoval hudbou, které souzněla s naší mladinkou duší. Vše bylo jasné a jednoznačné, hudební linka byla čistá a jasná, žádný zbytečný zvuk.

První tóny půjčené desky, doznívá introdukce a je mi jasné, že prožívám něco jiného. Kubíkův saxofon a jiná stavba skladeb doplňuje rockový zážitek o další rozměr. Dalo by se říct tíseň nebo spíš panika a zděšení jsou dokreslující linkou hudby Flamenga. Jsou na pozadí, ale všude přítomné. Svingují v podivném rockovém rytmu. Opakující se motivy a nápady. Dechy ve tvrdě znějící hudbě umocňují zážitky. Zní jako trouby z Jericha. Oči dětí a matek shlížející z hradeb na podivný průvod, pocit beznaděje ale zároveň poznání nového začátku. Jiný pohled na skutečnost a její poznání. To byly také moje pocity při prvním poslechu té desky. Ztráta jistot a pochopení nových začátků, které si nesu v batůžku na zádech. Jenom já rozhodnu, zda zůstanu nebo pokročím dál v poslechu hudby, ale také v životě. Od té doby jsem dával svoje myšlenky na papír a plátno. Našel jsem si způsob, jak vyjádřit svoje sny a plány, kresba, malba a najednou mám před sebou celý nový svět. Voní ředidlem a suchou křídou a mě dává svobodu rozhodnutí, pokročím ve svém díle nebo jej nechám navždy nedokončené. Naučil jsem se rozhodovat sám za sebe, poslouchat moje drahé. V dobách šťastných dávat na jejich názory a také platit za svoje chyby.

Život je bílý koráb / s cukrem a vínem 
lásky se nedožijem / na moři líném 
Kdo má strach v podpalubí / o plachtu prasklou 
Jakživ se nedoplaví / za snem a láskou 

Ten nikdy nežil Jenom spal 
Ten ať je mrtvý klidně dál 

Citace: Flamengo - Kuře v hodinkách

Slyším známá slova po mnoha a mnoha letech. V potemnělém sále se mi spojují moje obavy a nejistoty s poznáním, že já a jenom já jsem ten, kdo si volí. Záleží opět na mně, zda se schoulím do sebe a vzdám se, anebo se postavím světu čelem, a i s prasklou plachtou popluji dál a po svém. Opět vidím oči matek a dětí z Jericha a vidím v nich poznání nového začátku. Je v nich obava, ale také naděje, že se mi podaří překonat nástrahy světa a pokračovat v mém skromném díle. Hudba mi vniká do uší a naplňuje mě. Moje duše se moc nezměnila, je stále plná obav a nadějí, ale už není plná černobílých představ o životě a světě. Už jsem je naplnil barvami a různými pohledy na svět. V uších mi zní saxofon, basa, bicí, kytara a zpěv. A také tušený hlas mé ženy a mých dětí. Ne já jsem nespal, ještě mi zbývá naplnit zbytek mých snů, které už nejsou jenom moje, ale máme je společné.

Kuře v hodinkách mi změnilo život v patnácti a po téměř čtyřiceti letech opět. Na koncert jsem šel s obavami z budoucnosti a ze sálu jsem vycházel opět jako ten, kdo chce a umí volit svou budoucnost.

Z prosluněné Jižní Moravy, Vás zdraví Váš hrdý mistr zvuku

Metoděj Skřeček