A hrdý jsem!

Nová pravidla blogu: perex byl zkrácen, takže jsem jej musel překopírovat do textu. Omlouvám se, milým čtenářům.

Aneb spokojený mužák z Podluží - traktát na obranu naší společnosti. Od roku 1989 se neustále mezi lidmi, média a politiky nevyjímaje, projevuje obrovská nespokojenost se stavem naší společnosti. Nechci snižovat negativní dopady různých nešvarů u nás, ale na druhé straně bych rád připomněl, kam až jsme za pár let doputovali a že máme být právem na co hrdí.

V roce 1989, když jsme zvonili klíči na náměstích a i při následných debatách, jsem měl mrazení. Uvědomoval jsem si, že největším problémem vědomí lidí v totalitní společnosti, která se v zemích koruny české táhne od roku 1938, je nezměrné očekávání příchodu svobody a demokracie, bez znalosti jejich skutečné podstaty. V našich myslích se o nich uvelebily zcela nereálné představy. Spojili jsme si v našich myslích demokracii s prosperitou, pravdu (jako filozofický termín) se spravedlností, politiku a politiky s bezbřehými altruisty, svobodu s absolutním egoizmem. Naše očekávání se nemohla naplnit. Demokracie se nerovná prosperitě, pravda a láska na praporu prezidentově je vytržená z kontextu, původně se jednalo o pravdu Boží, politici a politika je řemeslo jako každé jiné a dělají ho dobří i špatní řemeslníci a svoboda je především v našem svědomí a v naší mysli - musí končit tam kde začíná svoboda druhého.

Realitu běžného života na západ od našich hranic jsme si v našich iluzích natírali na růžovo, bez jakékoliv znalosti skutečných problémů. V našich snech jsme si malovali, že pravda a láska zvítězí a bude to znamenat ekonomický pokrok a bohatství každého z nás. Nechtěli jsme vidět, že naše podniky jsou pod financované, technologie jsou 100 let za opicemi, máme obrovskou přezaměstnanost, která zatěžuje všechny firmy neúměrnými mzdovými náklady a zároveň vzbuzuje v lidech přesvědčení, že mezi prací a odpočinkem není velkého rozdílu. Hodnota našich státních podniků byla tvořena podle socialistického účetnictví a ne podle reálné hodnoty.

Byli jsme přesvědčení, že do vlády usednou odborníci, znalí věci a povedou nás k lepším zítřkům, jak jsme často slýchávali na schůzích, v rozhlase a televizi a jak jsme to četli denně v novinách. Nechápali jsme, že žádné odborníky znalé politické práce nemáme, že je musí nový politický řád teprve vytvořit. Nakonec nebýt komunisty Čalfy, nebyli naši noví ministři schopni ani usednout na ministerskou židli, natož řídit ministerstvo. Nechápali jsme, že dobrý ekonom nemusí být dobrým ministrem. A politická práce je řemeslem, jako každé jiné a za komunistů se nic podobného nevyučovalo spíš naopak.

Často jsem v našich debatách připomínal povzdech Masarykův, že nová (první) republika potřebuje nejméně 50 let, aby mohla řádně fungovat. A to v situaci, kdy vlastnické vztahy a ekonomika fungovala bez jakýchkoli přerušení. Po mnoha desítkách let totality se o ekonomice nedalo mluvit, teprve začala bolestně a s chybami vznikat. Nikdo nic neměl, kapitál jsme získávali půjčkami od bank a zastavováním majetků svých kamarádů a rodin. Každý kdo podnikal a velké firmy nevyjímaje, byl zatížen obrovským břemenem splátek a úroků. Očekávaná hyperinflace nepřišla a tak naši nezkušenost a dlužno dodat i nepoctivost některých dobráků přinesla krach bank. Podivné představy v neznalé veřejnosti, že to musí zaplatit zkrachovalé podniky a ne stát byl opravdu k smíchu. Vždyť majetek tehdejších bývalých socialistických podniků tvořily zchátralé budovy, neprodejné zásoby a v horším případě nedobytné pohledávky. Nově vzniklé a privatizované firmy pak byly více méně v rukou bank, jejich hodnotu tvořilo především nadšení jejich majitelů. Socialismus všem občanům i firmám ukradl a prošustroval to nejdůležitější co v ekonomice je - totiž kapitál. Bez kapitálu ale nemůžete podnikat, to ví každý drobný živnostník. Potřebujete reálně zpeněžitelný majetek, o nějž se můžete v době krize opřít. Nemůžete žít z "ruky do huby" myšleno od zakázky k zakázce, to vás ekonomicky zničí. Úvěr může pomoci, ale bez kapitálu nemůžete prosperovat.

Hned po revoluci jsem měl možnost cestovat po Evropě a bydlet u kamarádů, kteří se narodili ve svobodné západní Evropě, v jejich rodinách. Při rozhovorech mi docházelo, že jsem měl dobré tušení. Jejich reálný život není jednoduchý a o problémech, které řeší každý člověk na západ od našich hranic, nemáme ani potuchu. Bavili jsme se o naší nespokojenosti s našimi politiky a sklízel jsem hurónský smích. Popisovali mi aféry a aférky jejich politiků, realitu každodenních praktik, politické handly a podrazy, úplatky a dělení peněz ze státních nebo obecních zakázek. Když jsem se svými nabytými zkušenostmi snažil dělit mezi kamarády u nás, nikdo mi nevěřil. Byli přesvědčení, že přeháním .

Rád se dívám na staré filmy z dob hlubokého míru, na záběry z vesnic a měst na podmočené zdi domů na otřesný stav socialistických měst, kde lešení bylo stavěno na ochranu před padající omítkou místo pro zedníky opravující tvář našich měst. Dnes když jezdím našimi městy městečky a vesnicemi jsem na svou vlast hrdý. Za dvacet let zkrásněla prací našich občanů. Díky své práci jsem s lidmi téměř každý den. Potkávám jich tisíce a s každým se bavím nejen o pozemkových úpravách, ale také to tom jak žijí a jak se mají. Znovu se mi vrací moje obavy ze začátku 90-tých let. Naučili jsme se mnohé, ale naše zkreslené představy o tom co je demokracie zůstaly.

Bylo by dobré, abychom si uvědomili, že demokracie není prosperita, ale pouze a jedině způsob jakým spravujeme naši vlast. Jsou demokracie, jejichž státy prosperují a jiné, které krachují. Důvody jsou různorodé a nelze je generalizovat. Jsou státy, kde se lidé cítí svobodní přesto, že jsou jejich práva svazována tak, že o tom ani nemáme tuchu. Jsou státy, kde se považuje za slušné a dobré, když udám souseda, že si neposekal trávník před svým domem nebo dal starý papír do jiného než předepsaného pytle. Mluvíme o závisti a špatných politicích a o zlodějích a tunelářích a nechceme vidět realitu západního světa. Zapomínáme na aféry vlivných francouzských prezidentů a trestní stíhání předsedy vlády v Itálii. Na korupční aféry nejvyššího německého kancléře jsme ani nepomysleli.

V žádném případě si nemyslím, že je dobré porušovat mravní princip, ani si nemyslím, že je dobře rozkrádat stát. Jenže jsem hluboce přesvědčen, že naše vlast není ani zdaleka tak zplundrovaná, jak ji někteří líčí a nemyslím si, že stav naší společnosti a mravní síla našeho národa je ve psí.

Já jsem na naše lidi a na naši společnost hrdý. Ano, máte pravdu, je třeba poukazovat na nešvary a máte pravdu, je třeba kritizovat chyby a hlouposti mocných, ale naše společnost je zdravá potud, pokud jsme schopni a ochotni poukazovat na její chyby. Masarykovských padesát let ještě neuplynulo a naše vlast se začíná postupně vylupovat do krásy.

Jsem hrdý geometr a také hrdý zvukař. Jsem hrdý na naše dědictví a na naše lidi. Jsem hrdý na to, že jsem ze selského rodu. Miluji svoji vlast a myslím si, že naši občané jsou poctiví a pracovití. A že jich znám hodně, to mi můžete věřit.

Chyby jednotlivců nechci a nebudu zaměňovat a generalizovat. Nepoctivci byli a budou, ale náš národ je moudrý, poctivý a pracovitý. Vyjděte do našich vesnic a měst a kochejte se množstvím práce a tím co jsme za dvacet let vybudovali. A když vás přepadne "blbá nálada", splín a beznaděj z naší "rozkradené" vlasti, sedněte do auta a vydejte se na cesty. Navštivte polské dálnice, zajeďte si do jižní Itálie do vesniček, kde neví co je kanalizace, navštivte všechny chudé kraje co jich v Evropě je. Dejte si řízek v Rakousku a nechte si vynadat od číšníka ve Francii, ale na toaletu tam radši nechoďte, ať si nezkazíte chuť. Pak zazvoňte u někoho doma na západě a postěžujte si na svoji vlast. Pochopíte, co jsem pochopil před dvaceti lety já.

Jestli chceme žít svobodně v naší vlasti, musíme si jí a jejich lidí vážit. Musíme se za svobodu brát a nehořekovat nad běžným stavem věcí ve společnosti. Raději pro svoji vlast něco udělejte, než začnete naplákat nad společností, politiky a Bůh ví nad čím ještě. Za posledních dvacet let jsme toho udělali hodně a ještě více nás čeká udělat. Nám na rozdíl od první republiky padesát let nestačí. Budovat naši společnost musíme každodenně a nikdy ta práce neskončí, kdo to pochopil, nemůže bezbřeze nadávat a neustále si na všechno stěžovat.

Jsou tady Vánoce, narození našeho Krista, všichni je prožijte spokojeně a ve zdraví a buďte hrdí na naši vlast a na naše lidi, pohlaďte své drahé a svátky prožijte v Boží pohodě a klidu.

Z prosluněné Jižní Moravy, Vás zdraví Váš hrdý mužák z Podluží, geometr a mistr zvuku

Metoděj Skřeček