Proč se nedivím,že nejsem v euforii z postupu nároďáku na EURO 2012

Je ohromné, že český národní  fotbalový tým postoupil na EURO 2012. Jako fanoušek se raduji. Jako člověk, který se pohybuje v zákulisí fotbalu už 40 let, se cítím kysele. Nechápu tu oslavu postupu. Na Ruzyni vylezl z letadla nikoliv tým vzorů pro mládež, ale parta opilců v roztrhaných společenských oblecích. Někteří byli jen ve slipech  Dnes je 17. listopadu. Je výročí kašírované lžirevoluce. Také se koná v Nymburce mimořádná valná hromada Fotbalové asociace ČR, která má zvolit nového předsedu. Ve velmi příznačné atmosféře, již provázejí zákulisní dohody, intriky, pletichy. Dva designovaní předsedové už nabízejí opilcům amnestii. 

Tedy Miroslav Pelta a Jindřich Rajchl. Uvolněné emoce jim nevadí. Mně naopak vadí uvolněná morálka na místě, na němž by měla být zcela nekompromisně  příkladná a inspirující pro další generace. Jejich soupeř Tomáš Paclík se do toho naopak opřel a ačkoliv mi vadí jeho "protipeltovská" demagogie, tak jsem na jeho straně. Samozřejmě je to z jeho strany kalkulace, ale sluší mu to. Vadí mi, když tradiční neposkvrnitelná hodnota reprezentace České republiky na sportovní a společenské scéně je jenom roztrhanolu fanglí a stačí říct jen PARDON, jak to udělal manažer reprezentace Vladimír Šmicer.

Je mi proti srsti si myslet - PARDON, vždyť to říká Šmicer, náš vzor, vítěz Ligy mistrů, vicemistr Evropy. vždyť on to myslí dobře, to jsou jen takové ty husarské kousky jeho následovníků.

Je to falešné. Pamatuji větší husary. Vítěze evropského šampionátu z roku 1976 z Bělehradu. Panenku, Viktora, Dobiaše, Ondruše, Jozefa Čapkoviče, Gögha, Polláka, Módera, Masného, Švehlíka, Nehodu, Veselého, Štambachra a další. Oni také uměli husarské kousky. Ale ti věděli co, kdy a jak. Také uměli za to pořádně vzít u baru. Nikdy však neprovokovali. 

Představte si, že se vždycky řekne PARDON! Například kdyby oštěpařka Bára Špotáková se svým trenérem Janem Železným přiletěla z mistrovství světa nebo olympijských her se zlatou medailí nalitá v rozdrbaném společenském kostýmu, případně by oba na sobě měli uniformy Armády České republiky s utrženými rukávy a polovičními nohavicemi. Případně by Barbora měla na sobě dole jen tanga a Železný jen slipy. Fotbalisté se však cítí jako polobozi. Postoupili na závěrečný turnaj EURO 2012 mezi 16 nejlepších a takhle se zrichtovali. Pekhart a Baroš vlastně ani kalhoty neměli. Rovná se to témuž, jako kdyby se Bára Špotáková ožrala a rozdrbala si kostým, kdyby postoupila z kvalifikace do finále.

Ve fotbale je to však PARDON! Respektuji pozici fotbalu, jenž miluji nade vše, ale noční scény z Ruzyně po návratu z Podgorice nechápu. A nechci chápat. Není co chápat. Vladimír Šmicer, jak ho mám rád jako pohodového frajera, se zřejmě zbláznil. Je to prohnilé chování na úrovni společenské morálky, v níž čeští ministři všelijak distribuují desítky či stovky milionů někam, kam nepatří.

Scény v Ruzyni v noci z úterka na středu však mají však v případě fotbalistů svou letitou tradici. Posledním férovým koučem české fotbalové reprezentace byl Jozef Chovanec, který chtěl v roce 2001 vyřadit z národního týmu několik největších hvězd kvůli náštěvám bordelů v Dubí, když reprezentační tým hrál zápasy v Teplicích. Tehdejší šéf Českomoravského fotbalového svazu Jan Obst to odmítl. Řekl mu, že jako právník by jim to musel dokazovat, do toho se mu nechce a vyzval ho, ať si to vezme "na vlastní triko". Pak jsme prohráli baráž o MS s Belgií. Za trenéra Brücknera se všechno krylo a prošel s pokutami i průser s Ujfalušiho narozeninami v roce 2004 v hotelu Praha. Tehdy nebyly kurvy na pokojích poprvé. Byla to holt zlatá generace a v roce 2004 získala bronz na EURO.

Národní tým fotbalistů potom vyhořel na MS 2006 a EURO 2008 a v roce 2011 jsme zpět. Máme skandál ještě před EURO 2012. Bagatelizování není adekvátní reakcí.

Jaký je vlastně tento národní fotbalový tým pro EURO 2012? Díky "přemluvení" bývalým předsedou svazu Ivanem Haškem hrál zápasy zadarmo. Což je špatně. Hráči přijížděli na srazy reprezentace na kafe a pokecat si. Pak si zahrát s tím, že to nějak dopadne. To je skutečná próza stavu. Podle toho to také vypadalo. Viz zejména prohra v kvalifikaci s Litvou, kterou si nikdo nepřipouštěl. Nebo výkon v přátelském střetnutí v Norsku, který byl ostudou. Vyšla povinná výhra nad Skotskem doma, protože se pro postup něco udělat musí. Odveta se Skoty v Glasgowě byla k smíchu a bylo v ní zjevné, že skotský výběr je o třídu níže, dosažená remíza byla minimum. Zápasy se Španělskem nelze brát vážně, protože z hlediska soupeře byla otázka kvality někde jinde. Výhra v Litvě byla nejsnazším obrazem toho, jak získat v kvalifikaci tři body na půdě soupeře.

Nynější "zlatí chlapci" zabrali pořádně až v baráži proti Černohorcům v Praze, protože už šlo o všechno. V Podgorici však prolezli se štěstím, stáli při nich všichzni svatí. Všechna čest, štěstí je třeba v takových chvílích. Ale to není o velikosti. To je spíše o pokoře. Teď za to zkasírují velký balík a vlastně ještě ničeho nic nedosáhli.

Nový předseda FA ČR, pokud vůbec bude ve čtvrtek zvolen, by měl zahájit svou éru tresty za znevážení dobrého jména asociace,  fotbalu a státní reprezentace. Ne-li, tak bude pokračovat v pokrytectví, které se týká celého současného fotbalu. Jinak motivace Miroslava Pelty, Jindřicha Rajchla i Tomáše Paclíka být předsedou FA ČR nemá nic společného s úkolem vzít na svá bedra roli dobroděje, zase půjde jen o kalkul.