Autorka bude člověk s velkým srdcem, ale i to by nemělo být na překážku. Otázka: Má křesťan, dle své víry, právo na účinnou obranu?

Určitá nepřehlednost v islámu je dána různými směry a ty jsou zaštítěny různými výklady Koránu. Do toho všeho ještě patří náplava pouček učené umy, jako prodloužená ruka Boží a Mohamedova ve stoletích po jeho smrti.

Otázka: Není tak důležité, komu Mohamed připisuje autorství jím vyslovených tézí, ale kolik na tom spolupracovalo jeho ego; dá se to vystopovat z Koránu?

Podstatný problém autorky je, že (i když to asi myslí dobře) neřeší objetkivní pravdivost či nepravdivost Mohamedových vizí. Buď ta zjevení měl anebo neměl. A když je měl, tak byla buď od Boha nebo od zlého ducha. Takovýto postoj vyplývá z křesťanského pohledu na svět. Každý jiný pohled na svět má problém, jak se s falešným náboženstvím zvaným islám vypořádat, protože nenachází odpovědi na otázky, na které islám odpovědi nabízí, ale bohužel odpovědi špatné.

Pokud to nebyl následek předchozího požívání alkoholu (což je vynález arabský) a případně nějaké pohlavní choroba, např. syfilis. Viz V.I. Lenin. A jaké to mělo následky.

Můj názor je dost podobný. Pokud si někdo zvolí Muhammada jako svůj morální vzor, dopadne to katastroficky. Ježíš je oproti Muhammadovi opravdu velmi pozitivním morálním vzorem. Muhammad nehlásal lásku, ale poslušnost, nežil z práce, ale z kořisti, pořádal hromadné popravy a jeho vztah k ženám osciloval mezi nenávistí a touhou mít je všechny. Nechal si Allahem ospravedlnit i touhu po manželce svého adoptivního syna.

Zatímco Bible hovoří o Božím království jako o místě, kde "Bůh setře každou slzu z očí", v koránském ráji muže obsluhují "dívky velkých očí černých". Takto Allah v Koránu nakládá s nevěřícími: "Věru ty, kdož neuvěřili v Naše znamení, My v ohni sežehneme, a kdykoliv vyschnou kůže jejich, vyměníme je za jiné, aby tak trestu okusili." Zatímco v Bibli se Bůh stává člověkem, pro lásku k lidem se nechá lidmi umučit a přitom se modlí za své katy, Allah je velitelem mučírny a doslovnou parodií na Boha.

Jistě nelze popřít, že příklad pozdního Muhammadova života není rozhodně nijak pozitivní. Samozřejmě těžko soudit jaká byla pravda, když Korán vznikl až po jeho smrti a nelze vycházet z nějakých původních textů. Jde přeci jen o zapsanou orální paměť. Stavět do kontrastu Ježíše je také ošemetné. Jsme všichni podle jeho příkladu povinni vyhrotit svou společenskou situaci a zemřít na kříži? A když ne, je potom náš život zbytečný až druhořadý? Ježíš také hlásal poslušnost: "Dávejte tedy, co je císařovo císaři, a co je Boží Bohu“ (Mk 12,17)