O víkendu jsem zjistila, že kamkoliv. Hlavně když tam člověk alespoň na chvíli zažije, že se nemusí nikam hnát. Že svět najednou dostává příchuť něčeho nového, co můžeme zvědavě objevovat!
Zajímavé je, že toto vše jsou věci, které již dávno vím. Při výšlapu na Šerák jsem cestou pojídala borůvky a snažila jsem se navzdory brebentění své devítileté dcery a sledování kamenité cesty (zimní zlomenina zánártní kůstky mé bdělosti dost napomáhala...) kochat i výhledy do krajiny.
Nikam jsem se nehnala. Objevovala jsem. Užívala jsem si to.
A přece teprve doma mi to sepnulo. Jo. Právě tohle byla ona "Přítomnost", o které se pořád tak básní! A já ji vlastně prošvihla!
S velkou oblibou promítám svět kolem sebe do symbolů. Je to úžasně zábavná hra! Když se člověk jednou seznámí s pravidly, kterými se tahle hra řídí (viz článek Symbolika života), najednou vidí všechno úplně jinak!!
A tak se Vám pak třeba někdy může stát (podobně jako mně), že půjdete po městě a najednou jako byste se ocitli zpět v horách a v hlavě Vám to sepne.
Celý ten reálný zážitek - víkendový výšlap na jesenický Šerák a Keprník - se promění v symbol naší životní cesty. (Proto také asi kdysi ta obliba poutí na různá poutní místa.)
A Vy si uvědomíte si, že jste fakt měli vždycky pravdu! (a to potěší, že?? :-)) To když jste kdysi psali o tom, že NEMUSÍME BOJOVAT. Ano, velká myšlenka si zasloužila velká písmena :-)
Jen "mít pravdu" je jedna věc a opravdu se podle toho chovat je druhá...
Pořád zdoláváme nějaké ty mety. Překonáváme sami sebe. Plánujeme. Honíme se. Chceme dosáhnout toho či onoho. Nejen že SKUTEČNĚ nejsme tam, kde jsme (divné, ne?), ale ještě si myslíme, že jde o to, abychom byli někde jinde! A přitom přece není důležitý cíl, ale ta cesta!! Kolikrát jsem tuhle profláklou pravdu už slyšela?? Ale není nad hmatatelnou zkušenost přeměněnou v symbol:
K čemu nám bude sedět na na onom symbolickém Šeráku v restauraci a nacpávat se tvarohovými knedlíčky s borůvkovým přelivem (a nebyl špatný, vůbec ne! :-)), když jsme ty 4 hodiny výšlapu na těch horách vlastně vůbec nebyli???
A ne, to, že tam bylo naše tělo, opravdu nestačí :-) Že se trochu protáhlo a nesedělo u televize, je super, stejně tak i fakt, že jsme se nadýchali trochu toho čerstvého vzduchu a provětrali si hlavu.
Ale copak chceme od života tak málo??
Pochodujících mrtvol, co nám tu po světě chodí...
A přitom, paradoxně, stačí nechtít vlastně vůbec nic...
Jen být...
A právě proto mám ráda dovolené. Každý rok se těším právě na to, jak prostě jen budu. Jak si to alespoň na týden zas osahám, abych nezapomněla, jak to chutná. Znáte ten rozdíl mezi rajčetem ze zahrádky a rajčetem ze supermarketu?? Jo, pochodující mrtvoly v Matrixu, který ani neví, jak kdysi chutnalo kuře. Pamatujete si na tu hlášku z filmu??
Už jsem ze svého letního dovolenkového kufru vyhodila i knížky, které jsem kdysi u vody hltala jednu za druhou. Den za dnem. (Ne, kecám, jednu vozívám a občas ji i vytáhnu. A občas se začtu do nějakého časopisu.) Nechci být ve světě, který stvořil autor té které knížky. Většinou jsou to beztak samá vymyšlená dramata. Chci být u moře. Chci být v lese. Chci být tam, kde jsem, a cítit vítr a poslouchat ptáky! A požírat borůvky!
V tom skutečném dovolenkovém světě většinou na žádná velká dramata nenarazíte (tedy pokud nemáte smůlu na nějakého toho šíleného teroristu, kterému nejde o nic jiného, než co nejvíc těch, kteří se podle něj mají líp než on, zabít nebo dostat do stavu - Já nejsem Ok, ty taky nebudeš.).
A svět bez dramat mě baví. Je tak vzácný. Tak pomíjivý. Tak neuchopitelný.
Nemluvě o tom, že právě tento vnitřní svět, na který právě o dovolené můžeme občas narazit i "tam venku", je tím světem, který nám dává pevnou půdu pod nohama, když toho máme plné zuby. Protože svět se s námi nemazlí. A poslední dobou už vůbec ne a je za čím si stát, opřený o tu pevnou půdu pod nohama - třeba za vlastním způsobem života a za klidem a svobodou, která je tou evropskou hodnotou tváří v tvář islámu.
A tak přeju Vám i sama sobě léto naplněné klidem a dovolenou naplněnou "bytím". Ve všech slova smyslech :-)
