- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Co vlastně chci dávat za dárky? Čím se to vlastně chci na Štědrý večer "krmit"? Ano, nejen materiálně, ale i symbolicky. Někdo tomu říká i duchovně. Ale pro spoustu lidí je to tak trochu nepochopitelné slovo, ne?? Bůh? Ježíš? Kolik procent lidí v této zemi to vlastně zajímá??
Vzpomínám na jedny Vánoce v zemi, kde Bůh i Ježíš jsou slova velmi vážená. V Egyptě. Jen se tam neříká Bůh ale Alláh, stejně jako tam neříkají kniha ale kitáb. Ne, netroufám si dávat rovnítko mezi slovo Bůh a Alláh. Ta představa v obou náboženstvích je trochu jiná. Stejně jako arabská kniha vypadá dost odlišně od té české.
Už jen najít, kde vůbec začíná, je fuška...
A to jsme u něčeho tak hmatatelného jako je pouhá knížka...
Před mnoha lety, když jsem v Káhiře studovala, zažila jsem tam i Vánoce. Štědrý den, kdy šly děti do školy. A to byla neděle. No, ale co byste čekali v muslimské zemi, kde jsou sice slova Bůh a Ježíš vážená, ale když nevěříte dle jejich mustru, máte smůlu.
Ale právě v tom okamžiku jsem zjistila, co je pro mě na Vánocích tak uhrančivého!
Ten rok jsme před Vánoci neuklízeli. Nesháněli dárky. Nezdobili stromeček. Nepekli cukroví. Nesmažili kapra ani nic jiného speciálního nekuchtili. Nehleděli z tepla domova na zasněžené stromy. Neprskali prskavkami. Nepopíjeli vánoční punč ani vánoční vaječný likér. Ani neposlouchali vánoční koledy.
A přece Vánoce přišly!
Možná k tomu přispěly hotely, kde jsme se čas od času ocitli, a kde ten vánoční stromek stál. Možná k tomu přispěla návštěva kostela (protože ano, i v muslimské zemi jako je Egypt jsou v Káhiře kostely) někdy v průběhu vánočního období.
Ale podle mě to bylo hlavně to vědomí, že teď je ta chvíle, která je něčím zvláštní!
Je možné, že čím víc se ji zvláštní snažíme udělat (všechny ty ozdobičky, dárečky, výzdoby atd. atd.), tím víc nám ta zvláštnost uniká. A v okamžiku, kdy je večeře snědená a dárky rozbalené, už je téměř pozdě si zvláštnost toho období opravdu vychutnat. Naplno. Zhluboka. Ano, bez té snahy našich nejbližších to období pomyslně ozdobit, bychom tu zvláštnost neměli šanci vnímat. A ani já bych ji neměla v dospělosti už jaksi pod kůží natolik, že i bez těch vnějších atributů vyplula na povrch. Ale všeho moc škodí, ne?
Loni jsem zjistila, že na Vánocích si nejvíc vážím toho zprofanovaného klidu a míru. Že o nic jiného v tom období nestojím.
V Egyptě - v té zemi, která křesťanství fakt dvakrát nepřeje - jsem zjistila, že ačkoliv mi v té době bylo Kristovo poselství ukradené, už dávno ho v sobě nosím :-)
Ano, Vánoce je to období, kdy se v nás rodí něco zvláštního! A je velká škoda si toho nevšimnout! Netrávit ten čas nadáváním na to, co vše je potřeba udělat a jaká je otrava lítat po obchodech a gruntovat, ale trávit ho tím prožíváním něčeho zvláštního! Aby nám neuteklo mezi prsty! A to se dá ostatně i při gruntování :-)
Dnes už, právě díky pobytu v Egyptě, vnímám tu symboliku Vánoc a světa kolem sebe mnohem víc. Tak často jsem tam slýchávala volání k modlitbě, až se v člověku něco rozevře. Jiná dimenze, se dnes říká. Já bych prostě jen řekla otevřenost. Otevřenost něčemu, čím člověk opovrhoval, nebo čemu nerozuměl, nebo co ho nezajímalo. Otevřenost prostoru ducha. Je přitom paradoxní, že i v prostoru ducha se najde spousta uzavřených lidí, ať již muslimů, nebo křesťanů.
Otevřenost je nakonec přesně to, díky čemu člověk nejede v zajetých kolejích, které ho stále někam ženou a jemu se to třeba ani moc nelíbí, ale otevře oči a uvidí, že tu jsou nejen ty koleje, ale i příroda kolem. A třeba i výhybka :-) A možná i svoboda!
Ano, je možné se jinou kulturou obohatit, když přestaneme brblat, nadávat, hodnotit. A přece zůstat hrdě stát na vlastních nohách! Možná právě proto! Když se obohatíme na úrovni, která nám to umožní.
Já už si nějaký čas užívám nejen toho vánočního období (pečení, Štědrý den, sváteční dny plné návštěv, pohádek, cukroví), ale hlavně to adventní období. Překlopit se ze shonu na těšení. Případně ten shon trochu posunout spíš na listopad :-). Někdy se daří víc, někdy míň nalézat čas na to vnitřní ztišení a užívání si té zvláštnosti, kdy se v nás něco rodí! Letos jdu ještě hlouběji a našla jsem ještě jiný způsob, jak naplnit svou snahu využít adventní období na maximum :-)
Ten Vánoční a adventní příběh má svou sílu, ale já mám tendenci jít za ty klasické příběhy k podstatě věci. A tou je ono pochopení, že za tímhle světem, ve kterém se tak honíme za vnějšími pozlátky, je ještě jiný svět a v něm najdeme ten opravdový dar:
Jaký větší dar můžete získat než ten, že najdete opravdové štěstí nezávislé na nikom a na ničem!??
A právě takový dar bych nám všem tyto Vánoce přála! Alespoň jeho záblesk! Protože každičký záblesk, který se mi kdy v životě jako dar dostal, stál tedy za to!!
Hezký advent, hezké Vánoce!
Další články autora |
Černá v Pošumaví, okres Český Krumlov
4 990 000 Kč